Vztah na dálku, oddělená domácnost, nebo společné soužití?

jo, to mě taky v první chvíli napadlo... ale když jsem si to dal do kontextu dalších věcí co psala, tak pořád mám nějakej slabounkatej pocit, že to vyšumění nebude... samozřejmě se můžu plést, to se tak člověku v životě stává je fakt, že i kdyby k tomu vyšumění došlo (jako že po dlouhý době by u mě určitě došlo), tak by to byl můj pocit, že jsem vyšuměl já... nebylo by to o tom, že jsem se urazil a uraženě jí dal kopačky, i když o ní ve skrytu duše stojim...

ale přesně o tomhle je život, ten, jehož cestička životem je hladká a vyšlapaná bez výmolů a kořenů, ten ani neví, co to život vlastně je a většinou i jeho názory bývají dosti zcestné Jinak naprosto chápu, co jsi myslel tou procházkou. Také by mě ne mrzelo, ale přímo štvalo, že někdo říká, že má problémy, špatnou náladu a přitom nemá chuť na nějaké pobavení, když to ani nezkusil. Když mi prostě nedal šanci.

Přítel je 3 měsíce v Africe, měsíc doma - v listopadu první navrát domu. V prosinci zase odjíždí, takže Vánoce spolu nebudem. Ale byla bych raději, kdybych ho měla doma. Vztah na dálku není pro mě.

to už taky začínám zjišťovat, akorát že když se něco "učim", tak to se mnou neni vždycky úplně lehký

no já si řikám, že moje pocity jsou můj problém, takže naštváním to nevyřešim... její pocity jsou její problém, a pokud mi nevěří, že jí můžu pomoct, nebo mi nedá šanci, tak ať se v těch pocitech plácá sama o to dýl... já mezitim zpracuju svoje pocity, který se spíš blížej tý lítosti, protože samozřejmě bych jí chtěl pomoct a bejt jí nablízku... chápu, že si třeba myslí, že mě nechce obtěžovat svou blbou náladou, ale je mi líto, že nechápe, že blbá nálada patří k životu, a že s ní budu rád i když nepromluví ani slovo...

Vztah na dálku,myslím si,že u každého je to individuální.
Někomu vyhovuje,záleží na samostatnosti člověka ve všech životních situacích a hlavně na důvěře.

jirik
každopádně držím palečky, ať to dopadne co nejlépe a co ty víš, třeba dnes zazvoní mobil

jinak ještě u nás je problém i v tom, že na netu není, telefon - není signál. Takže musí 12km od místa, kde je a tam někdy signál je. Volá mi tak jednou týdně. A zrovna teď, co mám zapal průdušek, tak bych ho tu moc potřebovala.

Když někoho miluju, tak jsem ráda s ním, ráda s ním usínám. Vztah na dálku mě opravdu od toho druhého oddaluje.
Mě osobně to prostě nevyhovuje. Bojím se toho, že až se vráti,že to nebude ono... takže tak.

jj, to bych byl moc rád děkuju

Jako bys mi mluvila z duše, také bych se bála, že se nějak odcizíme, ale víc by mě trápilo, že bych neměla vedle koho usínat, že bych v parku potkávala zamilované páry, že bych v práci nemohla řešit, čím nás naši miláčkové naštvali, že bych nesbírala v koupelně jeho trenýrky, že bych měla najednou málo prádla, málo nádobí, že bych si neměla s kým zatancovat ploužák, že bych neměla komu jen tak pro radost něco upéct nebo koupit čokoládu...

hmmm, holky s takovýmahle názorama a pocitama zase zajímaj mě vnímám to taky tak... odcizení je problém... nechci říct, že se ho bojim, neb co jsem se mimo jiný dozvěděl třeba z Tajemství, tak bych si to odcizení mohl přivolat, což bych nerad... takže snažim se to brát tak že spolu budeme šťastní, jako by žádná doba nebo vzdálenost nebyly... jen je to někdy docela boj, ty pochybnosti maj někdy sakra sílu :/

lucinkaf
přesně tak. Ze začátku jsem chodila jak tělo bez duše. Teď je to lepší v tom, že se blíži jeho příjezd. Už jen měsíc.
Hlavně mi vadí to,že prostě není komu dát pusu. Leda zvířatům a od těch mám v puse zase chlupy
I když ten můj není takovej mazlivej, tak mi to je jedno, prostě si dojdu hlavu si hodim k němu do klína a je mi fajn.

Vím, že to dělá pro nás, abysme se měli dobře,ale nevím, zda to není až velká daň. To, že časem už to nebude ono.

tyweee
Tak ten můj to taky prý dělá pro nás, nevím, nějak si nemůžu zvyknout že tu není. Prý je to lepší takhle, já se můžu věnovat rodině, nemusím do práce a tak "nemám starosti". Já nechci vypadat nevděčně, vím co jeho práce obnáší a jak se dře. Ale nevím jestli by mi nebylo líp, kdybych ráno letěla s holkou do školky, pak do práce, odpoledne domů, honem uvařit, uklidit a pak se večer moct přitulit k miláčkovi... Opravdu to nevím, jen vím, že se mi po něm stýská když večer usínám sama.

1EPE
Tak to citím stejně.
Když byl v ČR, tak jsem měla jistotu, že když mě bude něco tížit, tak to budu moc někomu říct bez toho, že bych slyšela blbý rady. On je ten typ, co poslouchá,ale řešení nechá na mě, což mi vyhovuje.
A taky bezvadně vaří
Ale na druhou stranu můžu zase říct, že díky této zkušeností vím, co vše zvládnu. A jaký mám lidi kolem sebe - ex přítel, i když je čerstvě ženatý, tak mi doveze těžký nákup, další kamarád mi tu opravil televizi, přípoj na pračku,... Prostě je taky fajn to zjištění, že to zvládnu. Aspoň nějaký + najdu))

Jinak sem taky doma,ale stále na PN, protože jdu z choroby do choroby- Letos už 5x ATB a jiný pomocný léky.

no musíš být hrozně silný, protože já tady sice říkám, že bych zkusila vydržet, ale kdyby to tak fakt bylo, nevím, jestli bych vydržela Víš, oni ženský nadávají, že drahé polovičky jsou ******áři, já si také dokážu rejpnout, ale ve skutečnosti jsem ráda, že ho mám doma, že mám po kom uklidit, prostě vím, že se u nás žije, tyhle drobnosti mi toho mýho chlapa totiž připomínají a když jsem v zimě nemohla s ním odjet na hory a zůstala doma sama, tyhle věci mi ho připomínali. Strašně se mi stýskalo, najednou jsem nevěděla co s večerem, i když jinak večer nevím kam dřív skočit, všimla jsem si jeho gelu na holení, který zůstal na umyvadle...Já ten jeho ****** vlastně miluju

to jsem si kolikrát říkala také, přítel podniká a celé dva dny volna nám vyjdou málokdy, vždy je zapotřebí udělat něco mimo jeho pracovní náplň, aby to fungovalo tak, jak má, a mockrát jsem si řekla, jestli to, že máme málo času, stojí za ty peníze, které pak přinese, A on si to říkal taky. A já v těch chvílích sbírala ze dna psoeldní zbytky sil a říkala mu, že to cenu má, že jednou se budeme chtít mít hezky. Když pak přišla společná domácnost, a bylo zapotřebí víc, než v samostatné domácnosti, oba jsme pochopili, že je to prostě zapotřebí, že kdyby v sobotu třeba nešel do práce, nepoložil by na stůl pět tisíc, za které jsme si koupil to či ono. A to vůbec neříkám z pohledu, že bych milovala peníze, jen je mi jasné, že je lepší oželit jednu sobotu, než pak půl roku dávat korunku ke korunce a čekat, až si budeme moct koupit nový mixér. Například. Takže věř. že ono se to vyplatí i vám, jen to nevidíte hned, oceníte to až poté, kdy přijde třeba nějaký nečekaný výdaj

tyweee
No je fakt, že já se kolikrát taky divím čeho všeho jsem schopná
A to jsme se ještě přestěhovali z místa kde jsem měla všechny známé, takže jsem si tu musela zvykat, cizí lidi, neznámé prostředí. Ale zase mám holky, tak to docela šlo. A asi nejtěžší to bylo když se rozbila pračka a já jsem si jí tedy sama sehnala (radši bych od něj slyšela tuhle jo, nebo tuhle ne, ale prát budu stejně já, že? ) a pak jsem si jí nechala dovézt. A pán mi řekl, že zaplacený je dovoz k domovním dveřím, no a co teď, když bydlím ve 4 patře bez výtahu a chlapa v holandsku? Takže jsem zapojila přirozený šarm, a pán s ní sem nahoru teda vyfuněl
A ty plus tam asi fakt nějaký jsou, pro mě třeba to vaření, holky jedí ve škole a školce, já si vždycky něco ulovím tak by mě asi nebavilo dělat denně jídla jen pro něj... i když...

Nechci být OT, ale co Ti je?