V kolika letech mít první dítě?

Zásadní nesouhlas-mám ve svém okolí člověka jehož rodiče byli abstinenti (zemřeli), na automat by nešáhly, skvěle ho vychovali, on byl velice nadaný (krásně maloval + na vše manusálně zručný), po tom co se mu rozpadlo manželství je alkoholik a gambler.

lucinkaf
nemyslím si že všechny živoří, když jim na to manžel nebo rodiče finance dají, aby si pohodlně žily (málokterá matka na mateřské vydělává tolik, aby dítěti zajistila pohodlný život se vším všudy, tj. kvalitní stravu, péči, hračky, později kroužky, vzdělání - pokud chce aby se dítě vyvíjelo rychleji a mělo vyšší šance na kvalitní vzdělání, chce to např. i kvalifikované soukromé učitele a to je opravdu finančně náročné...a pokud matka není na mateřské a vydělává peníze, strádá tím naopak dítě, protože mu chybí čas strávený s matkou, který ani nějaká chůva, paní na hlídání apod. nenahradí a matka bude mít nakonec pocit, že si dítě neužila) dokud nebudu mít finance na zajištění toho všeho pro dítě, raději ho nechci, chci mu zajistit dobrý start do života. Jinak k mojí osobě - nechodím ke kadeřníkovi 2x za měsíc, vlasy si dobarvuju sama a momentálně rostou, takže stříhání moc nehrozí i když by to asi chtělo, protože ač jsou už do půlky zad, konečky stojí za nic, ale teď před státnicema to pro mě není zrovna priorita, snažím se to maskovat kúrou na konečky, z drogerky asi za stovku (tím jsem chtěla naznačit, že nerozhazuju tisíce sem a tam jen tak). Umělé nehty se mi nelíbí, protože na většině slečen bohužel vypadají jako nepřirozené umělohmotné desky a navíc hraju na klavír, takže nehty nosím krátké. A samozřejmě věk mateřství nechám klidně individuálně na každé ženě, ale opravdu nemám ráda, když rádoby "kamarádky" - většinou vrstevnice a bývalé spolužačky, uhoněné a strhané mi přijdou říct...a ty ještě nemáš dítěěěě?? a kdy budeš míííííít? a jaktooooo? a nechybí ti tooooo? mi stačí jeden pohled na ně, abych věděla, že to teď nemám zapotřebí

hanuliska
Píšeš, že je jí něco přes 30-já nevím, ale podle mě v tom případě měla dost času na školu, kariéru, cestování a vše ostatní co píšeš-alespoň 10 let! -Toto už je prostě na každém jak si to zařídí. Někdo nemá po 30ce "vybudované" nic a někdo to má už krátce po 20ce.

framboise
je to její věc, žila asi 10 let v anglii, měla tam i přítele, ale nakonec se to rozpadlo, vrátila se do čech a založila si rodinu tady, teď si chce dodělávat vzdělání...jde to, ale je s tím daleko víc problému...zvlášť učit se a mít děti na krku je dost o nervy...jednak děti ruší a jednak je člověk rozhozený ze zkoušky
a tím vybudované myslíš co? krátce po 20 hotovou vysokou školu, případně doplňující další vzdělání a kvalitní zaměstnání? nebo vlastní podnikání? nebo jen sponzorujícího manžela a rodinu?

hanuliska
tak já jsem na tom podobně, rozhodně nechci, aby mi na dítě přispívali rodiče, budu ho živit s tím, s kým ho budu mít a oba děláme vše pro to, abychom byli schopni ho uživit a nemuseli šetřit každou korunu, přesně jako ty. Mimochodem nehty a vlasy jsem uváděla jako příklad, u každého je to něco jiného. Ale přece když je ženské 30, tak není na dítě mladá a neříkej mi, že je nezajištěná. A přece musela počítat s tím, že pokud si k dětem přibere školu, tak že to bude makačka, pokud čekala že bude vychovávat dítka, sem tam si zajde do školy a bude vše zvládat levou zadní bez učení, byla, promiň, naivka. Měla si školu udělat před dětmi a nebo až budou tolik samostatní, že se z toho nebude hroutit, ale to už je na svědomí každé z nás. My s přítelem zajištěni jsme a 30 nám ještě není, nicméně ještě chceme počkat, až doděláme nějaké drobnosti, abysme se pak už nemuseli o nic starat a já mohla v klidu zůstat s dítětem na mateřské, aniž bych musela honit brigády a přítel byl v práci od nevidim do nevidim a s děckem se jen tak míjel, chceme, aby dítě mělo rodiče dva a aby nám nechyběly peníze. Možná si někdo klepe na čelo, ale v tom, že by rodiče měli být schopni dítě zajistit, souhlasím, láska je strašně moc, ale ne úplně všechno..

někdo má po škole na účtě pár drobných a někdo je ve 20 na začátku podnikání, je to na každém z nás..

a když je to její věc, tak proč jí tady uvádíš jako nějakou chudinku, které děti brzdí rozkvět ve studování?

Protože je to přece pravda, ona sama je z toho zoufalá a nechci tak skončit...učím se z chyb druhých..osobně je mi 22, takže nikam nespěchám

hanuliska
vzdělání, zaměstnání, stálého partnera, bydlení. Rozhodně tím nemyslím žádné sponzorování.

zvolila si to ale sama a ve 30 letech by měla tušit, do čeho jde. Jinak upřímně - taky bych tak skončit nechtěla, pokud bych si chtěla udělat ještě nějakou školu, začnu buď před dítětem, a nebo až pak bude větší, mamka si dodělávala druhou VŠ, když bráchovi bylo 5 let, jasně, žádný med, ale nechalo se to a nikdo tím netrpěl, protože na ní brácha nebyl nijak závislý...Také nikam nespěchám, ale doufám, že ve 30 už mamkou budu Jak má staré děti ona?

Mně bude 21. Mám maturitu, jazykovku, v září nastupuji na voš, v říjnu do práce, mám přítele 5 let, v březnu jsme si koupili spolu dům. Prostě je to o tom jak se člověk snaží taky. Já chci mít první dítě zhruba v 24 a druhé zhruba v 27 a myslím, že tím chybu neudělám. Tím chci jen říct, že není nutné mít děti já nevím po 35 roku, protože do té doby přece žena nemůže mít vzdělání, práci, chlapa, bydlení, dost si užít atd.

lucinkaf

jak jsem psala, 8 měsíců a dva roky...bez mámy (příp. jiného skoro stálého dohledu) se neobejdou...a ty bývalé spolužačky, co jsem o nich psala, že jsou rýpavé, to jsem myslela ze základky a co bydlí tady v okolních ulicích, postupem času se z nich staly spíš známé...většinou šly na učňák, zemědělku nebo podobnou střední (neříkám že to je úplně špatný, ale když si myslím, že mám na víc, jdu si za tím) a ne všechny co dítě mají si ho opravdu přály, některé do toho prostě spadly a nestačily se divit...chci tím vším říct, že mít dítě je rozhodnutí, které je potřeba důkladně zvážit, promyslet na několik let dopředu a ne jenom říct dítě chci a nemyslet na nic jiného

ještě dodatek: lékařský pohled na věc, že ze zdravotního hlediska je nejideálnější mít dítě ve 20-25 letech (což byla mimochodem jedna z prvních věcí, které kámošce na medicíně řekli a dobře věděli, že s tak náročným studiem je to dosti nereálné) je trochu frustrující, ale nedá se nic dělat...raději ve 35 než dokud si nebudu jistá

hanuliska
mám také pár bývalých spolužaček - matek. A jak píšeš, většinou do toho spadly nečekaně a tak to vzali, mají nedodělanou maturitu nebo jen výuční list, nepracovali, živí je chlap, který většinou vydělává pár kaček a oni živoří z ruky do huby, když to tak napíšu. A pak chodí a jsou za královny, protože oni už mají dítě. Jen nediný případ spolužačky mi přijde fajn - našla si fajn kluka, nastěhovali se spolu do bytu, oba pracovali a plánovali svatbu, po ní hned děti. Zajistili si svatbu půl roku dopředu a ona tři měsíce před obřadem zjistila, že je těhotná. Také to bylo dřív, než plánovali, ale aspoň už na to byli připraveni. A je to asi měsíc, co mi kamarádka sdělila, že s přítelem pracují na mimču. Oba mají výučňák, chodí do jedné fabriky na směny už několik let, je jí 22, jemu 40, a když byla nadšená z toho, že si pořídili po iks letech postel, a že teď plánují, že si koupí stůl, protože po těch několik leet jim stačil vysloužilý kulečníkový stůl z místní hospody, oba pijou, kouří, tak jsem si řekla jo, holka, doufám, že vám to nepřeleze přes hlavu. Veškeré peníze, co vydělají, nacpou do cigaret a hospody a pořídit si do toho dítě? To bych snad normálně zakázala...

Máš můj naprostý souhlas. Tohle není o věku, ale o mentalitě, radosti ze života a chuti užívat si ho v každým okamžikem.

Přesně tak.

Můj osobní názor na finanční zázemí je asi takový.Holky,které píšete AŽ dodělám školu,AŽ kariéra,AŽ dům či jinak finančně zvýhodněná....čekám druhé dítě ve 23 a nemám pocit,že by mě někdo jakkoliv vyživoval či pomáhal.finančně.Dle mě je to čekání na nic. Peníze nebudou nikdy,stejně plno z nás si vezme hypotéku či jakýkoliv spotřebitelský úvěr na cokoliv,tomu se v dnešní době nevyhneme.Tyhle holky to nazývají možná finanční volnost nebo luxus já tomu říkám spíš,že je to o té volnosti,užití volnosti a neberu vám to.A na co čekáte...až na stavebku budete mít 250 tis hypotéku na krku a šťastní,že máte dům,který stejně tak budete splácet dalších dvacet let,35 let na krku a neplodnost či podstupování IVF a psychicky najednou nespokojené?Podívejte se,kolik mladých matek tu je a zvládají to a jsou průměrná rodina,přitom dají možná i více lásky dětem než ty,které se honí za penězama.Ne te materiální ale té citové.A sakra že vybudovaná důvěra a láska investovaná do dítěte se vyplatí a nic nestojí.Jen ten kousek z vás.K čemu malému batoleti je,jestli má hračku za 700 či za 100?Já myslím,že tomu je to jedno.Znám hodně příběhu od své mámy, která pracuje s lidmi, kteří jsou "finančně za vodou" a jsou psychicky nešťastné.Mají krásný barák,auto,bazén...k tomu postižené,autistické dítě,rozpadlé manželství nebo manžel odchází ke 20 a ženská páchá sebevraždu.Ano,měla kariéru,vše o čem snila...bohužel už však není mezí námi....realita.Já osobně nepotřebuji vyhrát matku roku,taky mám mozek a uvažuji,kolik těch dětí chci mít,kolik jich slušně vychovám a jak je materiálně zabezpečím.Minimálně pro to dělám to,že jim odmalička spořím.I blbá 500 měsíčně do jejich 20 let něco spáchá.Aspoň na studium.Toť můj osobní názor.