V kolika letech mít první dítě?

Romísek
Já jsem taky chodila na pravidelné kontroly a nic nám nebylo, ale i tak mě pro jistotu poslali na genetiku na testy. Podle mě se všechny maminky hlídají stejně, ale po pětatřicítce už je žena automaticky na rizikovém a jediný rozdíl je v tom, že chodí na kontroly častěji a musí se víc šetřit. Např. na odběr plodové vody pro klid v duši může jít dvacítka, když chce, stejně tak jako všechny ostatní. Já znám jen dvě ženy s postiženými dětmi, jedna má něco málo přes třicet a druhá nedávno slavila čtyřicítku. Jedna má Downův syndrom a druhý je moz.retardovaný s rozšepem rtu Už proto bych se bála rodit později, krom toho ani odběr plodové vody není úplně stopro jistota. Žádnou mladší s postiženým dítětem neznám

Romísek
Mohla bych vědět, jaké kontroly v těhotenství jsou mladším ženám odepřeny? Chtěli bychom dítě, tak ať vím, na co si mám dát pozor, nechci nic zanedbat...

Mišanka
100% je jen to, že zemřeme, jistota z odběru plodové vody 99.9%. Já znám mnoho mladých maminek s vážným onemocněním dítek, včetně výše jmenovaných. Měla jsem možnost být v jejich přítomnosti při přípravě jedné velmi smutné reportáže. Nechci tím hájit pozdější těhotenství, já osobně prožila své 21 a druhé ve 39 letech. Opravdu to není dáno věkem.

Když mi bylo tak 15, říkala jsem si, že za 10 let už určitě budu vdaná a mít dvě děti. Teď je mi 28, s přítelem jsme 4 roky, a svatba žádná, dítě žádný... A vyhovuje mi to tak. Na děcko se ještě necítím, i když si uvedomuju, že ten nejlepší věk už jsem propásla...

Já bych chtěla první dítě kolem 23-25

já jsem měla první dítě ve 29 letech..připadá mi to být tak akorát, byla jsem zdravá, zajištěná, konečně jsem našla toho pravého tak to krásně vyšlo..ale ne vždy je to tak jednoduché.. těžko radit, dítě je obrovský závazek na celý život a člověk musí být připravený na to, že už nikdy nebude takový jako předtím..takže musí to mít v hlavě srovnané a aspoň trošku v pohodě s bydlením a financema..

Ahoj holky,
včera jsme s přítelem měli téma ohledně dětí. S přítelem jsme spolu 3 roky,je nám 27/28let. přítel by si moc mimčo přál,já také,ale nějak v sobě nemůžu najít jistotu,že to všechno zvládnu. Mám strach,že nevyjdeme s penězma,že je náš byt moc malý,že nezvládnu péči o dítě a že prostě budu naprosto neschopná matka.Chci jen vědět,jestli jsou takové pocity normální?? Jako pár si nežijeme špatně,dáme dohromady 45tis měsíčně,máme byt 2+1 v osobním vlastnictví. Tak nevím,možná že jsem jen opravdu zbytečně vyděšená.

no, řeknu Ti, že jsi opravdu příliš vyděšená.. ale neříkám, že je to na škodu, znamená to, že jsi zodpovědná..ale pokud cítíš, že je ten správný čas, tak do toho jdi, máš všechny předpoklady pro to dítě dobře zajistit, myslím finančně a citově určitě taky tak hodně štěstí

to sarra: "Uvedu jeden velmi smutný příklad. Sousedi mají dvougenerační vilku, o kterou nyní přichází, jelikož jejich 30! letý syn, otec dvou dětí, ji prohrál v automatech. Šílené dluhy u přátel, kamarádů, v bance, ani hodnota toho baráku nesrovná náklady, penále, nemluvě o falšování podpisů. Takže připravil své rodiče o střechu nad hlavou. A relativně mladé rodiče. Mamince 51 a tatínkovi o tři roky více. A jak pohádka končí...no pohádka, spíš bych to nazvala baladou. Synáček nepracuje, synáček dvou inteligetních lidí. Kde se stala chyba, vždyť se narodil mladým rodičům, kteří si mohli žít a konečně si užívat, jak Vy píšete. "...

A´t máme děti v kterémkoliv věku, může se stát, že sejdou z cesty, ale to není žádný argument pro fakt, o kterém jsem se zmínila. Z nás dvou jsem já ta, která má pár let do důchodu, tak mohu vyslovit svůj názor o věci, kterou znám. Já si nestěžuji, sama jsem to volila a pro své děti udělám první poslední, ale snad mám právo o tom napsat. Moje vrstevnice mají už přes deset let zase své platy pro sebe a mohou se zařídit na důchod, spořit, cestovat. A to je docela pádný argument, samy to jednou uvidíte.
Některé z vás tady píší o to, jestli mají dost prostředků na to, aby uživily dítě, to je legální úvaha, dost důležitá, no a já zase upozorňuji na to, že kolem šedesátky můžete být třebas nemocné nebo v důchodu, což si asi teď vůbec neumíte představit, ale taky zestárnete, to platí pro každého.
Podle mne je lépe mít dítě v mladém věku (pokud máte možnost) a užít si mateřství v plné síle. Máte víc šancí, že dítě ve zdraví vychováte a ještě vám zbyde dost sil na krásný čas života po čtyřicítce, kdy se zas budete moci věnovat více sobě a přitom budete ještě relativně mladé.
Já, kdybych si mohla změnit minulost a svou zdravotní dispozici (o první ditě jsem přišla v 26 letech...), tak bych raději měla děti dřív, to je vše, co mohu sdělit mladým budoucím maminkám.

Já měla první dítě ve 20,dítě jsem moc moc chtěla i s přítelem,narodil se mi krásný,zdravý chlapeček,bohužel však přítel mi upláchl za jinou.Neustál prostě zodpovědnost.Nebýt rodičů,skončila bych asi v azyláku.Teď už jsem rok šťastně vdaná a s novým partnerem/manželem čekáme mimčo,je mi teď 23.Když se bavím s 28letýma bezdětnýma kamarádkama na téma děti,ptají se mě na to,jaké to je být tak mladá matka. Mě to vyhovuje.Slyšela jsem i plno názorů že jsem blbá,zkazila si život apod.Osobně jsem šťastná i s tím,že mi bývalý upláchl. Mám zdravé dítě, mě osobně to donutilo dozrát,srovnat si v hlavě co chci a užít si mateřství. A troufám si říci, že jsem kolikrát rozumější než některé starší holky než já. Jsem ráda,že jsem mladá matka a zároveň se těším,až děti odrostou a já po 40 budu moci se za sebou ohlédnout,jak jsem ty děti vychovala. A názory typu nemáš školu,nemáš kariéru blá blá jsou pro mě polemizující.Já osobně při dítěti dodělala dálkově nástavbu maturitní a jsem přijatá na VŠ,stejně tak si myslím,že kariéra se dá stavět úspěšně i při dětech.Takže si myslím,že je to spíš i o té organizaci každé matky a o tom,co každý v životě chce dokázat a jaké má cíle.Ale rozhodně neodsuzují svobodné tricítky, které se ještě necítí.Aspoň se mají krásně na co těšit. Hlavní je, aby ty děti byly zdravé.

tamuska: "Mám zdravé dítě, mě osobně to donutilo dozrát,srovnat si v hlavě co chci a užít si mateřství. A troufám si říci, že jsem kolikrát rozumější než některé starší holky než já."

No, tos napsala krásně. Tak to je, mateřstvím člověk dospěje a nezáleží na tom, kolik mu je let. Přeji ti hodně štěstí, dobře, že Ti rodiče poskytli zázemí. Ať se Ti daří, určitě brzy potkáš někoho, kdo bude mít rád tebe i tvého syna.

mít partnera a být finančně za vodou, tak bych mrňouse chtěla hnedka, a to mi teprv bude 20 . Tak zatím aspoň uspokojuji mateřské pudy na malé dceři od sestřenice

ale vše je ve výchově. Já jsem vychovaná tak, že bych na automat ani nesáhla a už vůbec bych neházela do banku dům mých rodičů. Takže výchova, výchova a zase výchova

Mám sestřenku, co má něco přes 30, má dvě děti 8 měsíců a 2 roky, dodělává si dálkově vysokou školu, potřebuje se teď učit na zkoušky a teď škemrá po mně, abych jí hlídala děti, že babička pomůže jen občas a manžel nepomůže skoro vůbec...peněz moc nemají, nabídla mi 35 kč na hodinu a v práci si už teď dokážu vydělat minimálně 6x tolik a to ještě nemám hotovou ani VŠ a plánuju studovat a rozšiřovat si vzdělání dál. Rozhodně nechci skončit jako ona, dvě děti v tak malým věku to je doslova práce jak na kostele, do toho to řve a pořád si chce hrát, ona se potřebuje učit! To je prostě živoření i v jejím věku. Někdy mám snad i pocit že ty mladé matky, které jsou z dětí vyčerpané, dělají se jim vrásky, mají zničenou postavu a v noci se nevyspí by to nám bezdětným taky přáli, abysme už neměly ten náš bezstarostný život plný ambicí a cílů, které si plníme a záleží to jen na nás. Někdo mě nazve sobeckou, ale chci si užít svého mládí, své skvělé postavy, cestování i finančních možností, které by dítě ztenčovalo. Za dlouhá léta svého studia si nějakou odměnu prostě zasloužím a nehodlám to dát dítěti, dokud si nebudu myslet, že dítě mé finance nijak neovlivní. A také jsem přece nestudovala proto, abych hned po škole zahodila všechny své znalosti a možnosti, šla rodit, kojit a drbat do těhotenského kroužku mamin různého vzdělání se svými názory na "správný" život, tohle opravdu poslouchat nepotřebuju.

hanuliska
jenže pořád je tady spousta holek, které se klidně vzdají část svých penez, holt nepůjdou ke kadeřníkovi dvakrát za měsíc, ale třeba jednou za dva měsíce a raději si odpustí umělé nehty na úkor dětské hračky, každému vyhovuje něco jiného, někdo touží po rodině dříve nebo později a jestli máš pocit, že všechny maminy před 30 narozeninami jen živoří a trápí se a jsou za chudinky, tak to se dost mýlíš...