LTeddy
jj přitom by to do mě nikdo neřekl a ani já samotná, jenomže jsem potkala úžasného muže a šlo to sama
Michaela1984
Pokud potkáš toho pravého, nemá cenu na něco čekat. Až když máš děti a milujícího manžela poznáš, co je pravá láska.
promiň, ale mě to nedá a musim se tě zeptat kolik ti je let?? Možná, že si to tu někde uváděla, ale prosím ještě kdyžtak jednou pro mě. Protože mě fascinuje, že o sobě mluvíš jak o "babičce nad hrobem" - samozřejmě přeháním, že první dítě má matfyz... přitom máš fotky v galerce že leckterý dvacýtky i mladší by ti mohli závidět!
Čtyři měsíce před 40 se mi narodil druhý syn Matýsek. Starší syn je druhým rokem na Matfyzu. Fotografie v galérce jsou aktualní.
já měla první dítě ve 21 letech a druhé v čerstvých 24 a jsem maximálně spokojená. Poslední dobou se kolem mě rozmáhá neplodnost a je tu plno párů kterým se děti nedaří, tak radši dřív než vůbec
kaacenkaa To je pravda.Mě je 29let a o miminko se snažíme už rok a furt se nám nedaří.Tak se bojím jestli vůbec budu mit někdy děti.Je špatná doba hodně páru je tedka neplodných.
Cituji čepička: Já porodila v 16, také toho nelituji
tos to vzala hopem Nedovedu si to představit, v 16 je holka pořád ještě dítě, dle mého názoru...
Mě bude v pondělí 22 a od února se s přítelem snažíme o miminko, u mě více převažují důvody, proč mít první mimčo v tomhle věku, ale kdyby se mě někdo před rokem zeptal, jestli nechci mimčo, tak si zaťukám na čelo řeknu nééé, fakt díky.
Jenže od prosince loňského roku máme vlastní bydlení, já přestala lítat po diskotékách, vnitřně jsem se uklidnila a od té doby se ve mě něco hlásí a chce miminko....
framboise
Souhlasím s tebou.Holky, roďte první dítě do 3O let. Biologické hodiny tlučou úplně jinak než chceme.Miminko není problém, ale v 6O mít puberťáka je dost unavující. Trvá to docela dlouho než se potomek postaví na své nožky.Další problém je i s věkem přibývající sterilita, komplikace v těhotenství( vyšší TK, cukrovka atd....) A marná sláva, porody ve 23 letech frčí jinak než v 35 letech
pročítám a pročítám..... a řadím se mezi ty mladší.... je mi 24, snažíme se s manželem o miminko, a nepřipadám si nějak zvláštní, že by bylo brzy... mám milujícího manžela, žijeme šťastný život, stavíme dům, který má být v říjnu hotový, tak už nám chybí ke štěstí jen to malé štěstíčko...
jinak jak se tu zmiňovalo, že hlídání dětí je dobrá antikoncepce, tak na mě to působí tedy opačně.. .čím více jsem hlídala malého synovce, tím více mě to přivádělo k myšlence mít mimčo a teď u druhého synovce, kterému je 6 měsíců je to také tak... neodradí mě to, že je to hora povinností, trpělivosti a starostí... a beru to z té druhé stránky... že je to štěstí, láska a příjemné starosti, bez kterých život není tím šťastně prožívaným životem...
Taky se připojuji a radím mít první dítě rozhodně do třicítky.
Já měla děti pozdě, ale začala jsem se s mužem pokoušet o dítě už ve 24 letech.
Přes potraty a léčbu jsem se dopracovala k prvnímu až po třicítce. Připadalo mi tehdy, že jsem s dětmi omládla, když je vám čtyřicet a máte malé dítě, tak je to prima, ale když je vám pětapadesát (věk, ve kterém do roku 89 chodily matky dvou dětí do důchodu!) a doma máte pubertu na pochodu, studenta, který bude studovat ještě deset let a vy ho budete ještě stejný čas živit, když vlastně nevyšetříte ani rok času, kdy byste žili s mužem konečně z vašich platů sami a například si vybavili byt na důchod atd., zajeli si na dovolenou - zas volní - namísto toho pořád platíte nějaká soustředění, zájezdy, kursy, řešíte pozdní noční příchody, slečny či chlapce - podle pohlaví vašeho dítěte - tak to docela unaví. Po padesáti je to jiné než po čtyřiceti a věřte, že každý rok je znát.
Když se člověku stane, že hrou osudu má dítě pozdě, tak je to krásné jako když máte dítě dřív a já bych svoje děti nevyměnila za nic, ale pokud někdo odkládá první dítě až po třicítce jen tak z rozmaru nebo pro to, aby si ještě něco "užil", tak to nedoporučuji, viz výše. Resp. má pravdu, ale užije si neplánovaně i později.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.