V kolika letech mít první dítě?

butterflygirl
Jj, taky si myslím. Jen mám pocit, že společnost okolo mě právě zastává názor, že nejdřív VŠ, pak sehnat dobrou práci, zajistit se a do té doby dítě ne.. už se to tady řešilo..

Já jsem s přítelem 5 let, vlastně celou střední + rok jazykovky. Po 4 letech jsme se spolu nastěhovali do podnájmu a po 9 měsících si koupili domek, kde by jsme během 3 let (kdy bych ještě ráda studovala na VOŠ) chtěli udělat úpravy. Pak bychom spolu chtěli mít děti, bude mi pak sice 24, ale máme na toto stejný názor, stejné touhy a představy. No a pak za 3 roky (mě 27) by k nám mohl přibýt další přírůstek. Pro někoho to možná zní šíleně, ale nám se tato představa líbí. Přítel je o 9 let starší, jemu bude tento rok 30 a mě 21. Pokud teda vše bude jak si představujem, protože člověk míní, život mění. Nejčastější argumenty proč ne co slýchám jsou, že si nic neužijem, co kariéra, cestování, ... Na kariéru budu mít času ještě dost a aspoň svou práci pak nebudu muset přerušovat, na cestování spousta mladých ani peníze nemá a někoho to třeba ani neláká a stačí mu jedna dovča za rok a užívání?-po dětech přece život nekončí. No a kdybych nenarazila na tuto diskuzi (kde je spousta dalších holčin, které chtějí mít brzo děti) tak bych si už myslela, že jsem divná.

luccy1
Jj, já to za ty 3 roky vidím jako akorát .

Holky to jsem ráda,že jste takové mladé a máte rozumný pohled na svět.Mně to skoro v dnešní době připadá,že kdo si pořídí mimčo po dvacítce,tak se na něho pohlíží divně.Každý se jen ohání penězi a kariérou,přitom organizmus ženy je nejlépe připravený do 25let.Tak na nikoho nedejte,určitě toho nebudete litovat.
Ale na druhou stranu,kdo chce dítě ve čtyřiceti,proč ne?Je to jeho věc.

Mám to stejně jako ty. Rok jsem vdaná a už od svatby se mě všichni stále ptají, kdy budeme mít mimi. Už mi při této otázce naskakuje kopřivka

v patnácti jsem si usmyslela, že první mimčo budu mít v 25 letech, tak ještě mám nějakou tu neděli čas...Když mi bylo 14, narodil se nám brácha, jsme tudíž tři děti a našim jsem s ním dost pomáhala, když byl třeba nemocný, zůstaval jsem s ním doma, v jeho dvou letech a mých 16 jsem ho klidně sbalila a jeli jsme na výlet, nedáme na sebe dopustit, utvořili jsme si svůj vlastní svět a on mi obden volá, abych se za ním přišla podívat, a to je ve druhé třídě. Prostě naprosto úžasný vztah, úkoly se mnou píše raději než s vlastními rodiči a když za ním s přítelem přijdeme, prosí nás, abysme u něj spali, že "nám klidně půjčí postýlku" Tím pádem jsem brzo musela dospět, pubertu jsem taky musela utlouct a vůbec toho nelituju, díky tomu vím, že bych mimi chtěla klidně hned a vím, že bych to všechno zvládala dobře, brácha mě vyškolil dobře. Ale na druhou stranu protože taky vím, že to nejsou jen srandičky, tak přesně z toho důvodu mi rozum říká, ať ještě pár let počkám. Prostě tluče se ve mně srdce s rozumem a já nevím, jak se rozhodnout. Přítel taky říká, že ještě tak dva roky počkáme...Říkám si, že teď bysme si ještě měli užít sami sebe, cestování, poznávání, vydělat nějakou korunu, ale zase bych nechtěla být "starou matkou", jestli mě chápete. A co teď?

Já si nemyslím, že bys nemohla cestovat a poznávat svět i s dítětem My už ted máme v plánu tolik výletům zájezdů, dovolených - jasně, že jestli chcete třeba na měsíc do indie, tak to asi bude lepší bez mimča, ale jinak podle mně nneí problém odjet téměř kamkoli s prckem

lucinkaf
Podle tvých příspěvků jsem si myslela, že ti je víc než kolik píšeš a ty jsi zatím takový mládě, holt jsi asi opravdu vyzrálá (nevím, jestli to tak vyznělo, ale měl to být kompliment )

Já jsem si zase na střední usmyslela, že chci mít dítě v 27 (tenkrát mi totiž přišlo, že to je hrozně daleko), teď mi je 29 a teprve teď začínám trošičku cítit ty "pracující" hormony, jak mě s tím všichni strašili . Nebo to bude tím, že teprve teď jsem našla potencionálního tatínka, jehož geny i přístup se mi líbí. Ale pořád ještě cítím, že mám čas a že na to asi ještě nejsem úplně zralá (já jsem asi holt spíš nevyzrálá ). Takže na nějaké plánování už kašlu a teď to nechávám jen na svých hormonech, citu, pocitu, tak abych si jak těhotenství, tak netěhotenství pořádně užila.

tak to si taky nemyslím, naopak, v dnešní době to není vůbec žádný problém, ale pořád musíš počítat s ledasčím dopředu, nemůžeš jen tak sbalit kufry a vypadnout s tím, že někde skončíš. Teda ono by šlo i tohle, ale já bych si to s dětma netroufla. Takhle jsem to myslela

děkuju Hodně lidí se diví, když řeknu, kolik mi je, ale holt tak to v životě chodí, když je třeba rychle dospět, nedá se nic dělat Taky jsem kvůli tomu měla problém s klukama, vrstevníci pro mě byly ucha a když jsem se seznámila s tím mým pokladem, tak taky nevěřil Ale zas právě proto, že je starší a já "vyspělejší", tak se nám spolu tak nádherně žije On by taky mimčo chtěl, ale docela se toho bojí, protože s žádným děckem pořádné zkušenosti nemá, proto tomu chce dát ještě tak ty dva roky...

to bude taky nejspíš ten důvod, ale o to to je hezčí, že?

tkanicka
Já taky, bojím se, že kdybych se začala snažit ve třiceti, tak by nám to třeba pět let nešlo a být prvorodičkou v 35 rozhodně nechci, ale zas každý to má jinak, naše mami si pořídila třetí dítě když jí bylo 35 let a žádnej problém, stačilo 10 dní u moře

tkanicka
No já to mám trochu jinak. Žiju si tak, že nic nehrotím, moc se nestresuju a všechno si tak hezky samo plyne. Jsem takhle spokojená a věřím, že dělám dobře. Navíc jsem sportovec s odolným tělem, které mě zatím málokdy zklamalo a vypadám mladší než jsem- to máme v rodině. A kdo ví? Třeba se rozhodneme, že si dítě chceme udělat už dneska (ne, vlastně dneska ne, přítel není doma ), nebo až za rok, nebo ještě dýl. Líbí se mi rodinky, kde jsou tři děti a věřím, že se to podaří.

tkanicka
to jsi napsala moc hezky, přesně takhle to vnímám. Vždyť teoreticky je dost možné, že naši by už třeba ani nemuseli zažít bráchovou svatbu, jasně, teď asi přeháním, ale je jasné, že pokud se nezblázní, tak vnoučat se od něj už nedožijí. A tomuhle se chci vyhnout u svých dětí. Naši sice na svůj věk nevypadají, nicméně léta jim nikdo už neubere...

Jaký věk je nejlepší pro plánování miminka, je mi 30 a ještě se na to pořád necítím. Nejsem už stará?

timmanis
mám starší kamarádku, která měla dítko v 35 letech a říká, že to bylo brzo, že klidně ještě mohla 2-3 roky počkat. já myslím, že to je individuální, a dnes i normální mít dítě později, sama se taky ještě necítím a dokážu si představit, že si do těch 35 budu užívat, studovat, budovat kariéru, cestovat a šetřit penízky právě na dobu až budeme mít miminko, aby přišlo už do pěkně připraveného a spořádaného domova.

Shanka
Díky za odkaz

berolina
Jsem v tom strašně rozpolcená, nejsem mateřský typ a současně se bojím, že se vzbudím pozdě a budu na dítě už stará