V kolika letech mít první dítě?

oskarovaa
Tyto vyjmenované důvody snad nejsou podmínkou mít dítko do třicítky? Zdravotní, fyzické či malá pravděpodobnost otěhotnět, jo, stím souhlasím. Ale z důvodu finančního, to teda nechápu. To se přece odvíjí od charakteristických vlastností jedince, z jeho dětství a zejména z výchovy dítka. Nevyjímaje toho, že i přesto, když už nějaké děti máme, vždy jim budeme pomáhat finančně, v deseti, dvaceti či čtyřiceti letech atd.. Uvedu jeden velmi smutný příklad. Sousedi mají dvougenerační vilku, o kterou nyní přichází, jelikož jejich 30! letý syn, otec dvou dětí, ji prohrál v automatech. Šílené dluhy u přátel, kamarádů, v bance, ani hodnota toho baráku nesrovná náklady, penále, nemluvě o falšování podpisů. Takže připravil své rodiče o střechu nad hlavou. A relativně mladé rodiče. Mamince 51 a tatínkovi o tři roky více. A jak pohádka končí...no pohádka, spíš bych to nazvala baladou. Synáček nepracuje, synáček dvou inteligetních lidí. Kde se stala chyba, vždyť se narodil mladým rodičům, kteří si mohli žít a konečně si užívat, jak Vy píšete.

oskarovaa

Ono spíš záleží na povaze jedince. Moje babička měla děti relativně brzo (19 let a 22 let) a stejně je nezvládala ani jako mladá matka. Mámině kamarádce je teď 58 a má kluky 38 let a 17 let a zvládá naprosto v pohodě, je to prostě taková povaha, že bere vše s nadhledem.
Pokud jde o finanční stránku, tak mám pocit, že člověk asi nikdy nebude mít plat jen sám pro sebe - dítě, hypotéka (mnohdy delší závazek než dítě).
Já se narodila, když bylo mámě 23 a tátovi 31, sestra je o 9 let mladší, mají vlastní byt a koupili byty i nám oběma. Navíc já se od 17 živím úplně sama a finančně je nepotřebuju, od 15 let jsem sem tam ještě potřebovala na něcoo dražšího přispět, ale plně vyživována jsem byla jen do 15.

pehot a lucinkaf
Děkuji za názor. Byla jsem teď 14dní na tábaře a seznámila se se super partou lidí a byla v kuse s dětmi.. a výsledek: Děti jsou fajn, ale nemám na ně ještě nervy . Lidi, co tam pracovali se mnou mají kolem 20-28let , nemají žádné děti a mají spoustu volného času, který vyplňují výlety, společnými akcemi a spoustou dobrodružství.. takže jsem si to srovnala a na dítko si ještě počkám. Nehodlám se okolímními vlivy, že se v rodině rodí a rodí, do ničeho nutit.

dneska je prostě trochu jiná doba, není, podle mě aspoň, kam spěchat. Je mi 30, studuju, žiju v cizině, chci cestovat a jestli dítě chci nebo nechci, tím se netrápím, protože to se stejně od života vynutit nedá a až to přijde, tak to přijde. Čas na to nemám, ani myšlenky, ale kdyby to přislo, tak vím, že to přijmu a asi ráda, a že si čas tímpádem udělám, protože TO bude tady. Je to takový trochu dost filozofický, ale takhle to žiju a zatím nechci měnit. Každá žena je originál, já jsem třeba teď víc fit, než před 10 roky, je to o psychickém rozpoložení a taky o zdraví

Dodávám, že jsme spolu s přítelem necelé dva roky a ten by se dítěti nebránil. Ale jak jsem napsala, není kam spěchat. Zatím je můj přítel moje velký dítě

Gynekologové se shodují na tom, že žena je plodně nejzdravější od dvaceti do pětadvaceti let. S přibývajícími roky se samozřejmě zvyšuje pravděpodobnost vrozených vad a jiných komplikací. Já jsem porodila ve dvaceti a byla jsem přešťastná, že je malý zdravý. Má maminka mě měla ještě dřív a já jsem z ní udělala v sedmatřiceti babičku Je to každého věc, já bych ale rozhodně nechtěla mít v padesáti doma puberťáka. A baví mě být mladou maminkou, ráda bych měla do dvou tří let další mimi. Protože cestovat a užívat si můžu i s dětmi

tak to je to riziko, které už jsem podstoupila.

Mě měla maminka ve 20, a babička mamku v 16. Ale stát taky dříve podporoval mladá manželství a tlačil na to mít děti, Dnes je to jinak. A jsem v myšlení alternativní, doktoři mi nikdy nepomohli, takže na ně ani v tomto nedám.

A dětátko všem co ho moc chtějí přeju, bez ohledu na věk

Já to plánuji tak na 26-27 , ale plány nevycházejí To je jen muj takový "naivní rozvrh"

když si vzpomenu na rozhovory s kolegyněma kdysi v minulosti v jedné práci, když nám bylo 22,23 let. Taky sme řikaly, noooo, asi tak v pětadvaceti, později už néé.

Nikdo nevíme, jak nám život promíchá karty... Proto si už raději nevytvářím naivní plány, držím se reality teď a tady, a to jsem při tom snílek co si staví vzdušné zámky , ale co se vztahů s chlapama a mít dítě týče, to radši prostě neřeším. No,... asi čím jsem starší, tím víc si užívám toho co je teď. místo přemýšlení nad tím, co bude

taky to beru jako ideálku, ale realněji to vidím až kolem 28-29 (kvůli financím na bydlení)

To ano, věřím tomu, ale každý si "staví budoucnost" ze začátku a já si jí prostě kreslím, tak jak bych si jí přála, vím, že to tak nejspíš nebude, ale mě to baví Nedělám to rozhodně za tím účelem, že to tak CHCI prostě a tečka, plánuji jen protože mě to baví a nepřemýšlím jestli tomu tak bude, jsem mladá a budu si užívat lásky s přítelem, dokud to půjde

taky s tebou souhlasím, nezavrhuji žádný přístup, každá si o něčem sníme, a ty sny se časem mění, a náš přístup, protože my se měníme. Je to ok

ahojte holky,tak mě je teď 26 a říkám si, že kolem 30ti bych miminko chtěla. Teda já bych klíďo brala mimčo už i teď ale ještě nemám dodělanou školu a s přítelem se plánujeme vrátit do ciziny, tak nás čeká ještě budování si nějakýho zázemí a to asi pár let to nejspíš potrvá. Ale hrozně se na malinký těším! Jsem zároveň připravená na to že to asi nepůjde hned když se mi najednou zachce,ale myslím si že tak kolem té třicítky, pokud se nestane něco nepředvídatelnýho tak se začneme snažit Jinak nesnáším takový ty řeči jako že když má někdo dítě brzo že si nic neužije a tak! To si vůbec nemyslím (asi to tu v diskzi nezaznělo...nečetla jsem všechno,ale mockrát jsem tyhle věty slyšela). Vždyť všechno má své výhody i nevýhody,každej ať si zařídí život po svým. Nevadí mi ani když má někdo dítě po čtyřicítce...nikdo neví jakej má vyměřenej čas tady na světě, důležitý je jestli má žena dostatek sil a jestli se na to cítí a to ví jen ona sama.

Souhlas...tyhle cinty taky nesnášim....

To je sice pravda, ale zase na druhou stranu, ženy po třicítce chodí na pravidelné konroly plodu, které jsou odepřeny mladším ženám, u kterých první testy neukáží žádný problém, a tak se stalo, že okolo mne rodily čtyřicátnice zdravá dítka, zatímco dvě děvčata porodila děti s downovým syndromem a několik dětí s mladými maminkami měly různé vývojové vady.

Romísek
Já myslím, že nikdy není pozdě. Teda pokud to tělo dovolí. Vždycky záleží na člověku

Tak s tímto naprosto souhlasím