Smrt pejska

Přesně tak to cítím, já mám dvě děti a on byl třetí. A brečeli jsme všichni, Já, děti, manžel a tchýně si musela vzít prášek na uklidnění jak z toho byla mimo
Momentálně prožívám nejhorší víkend v životě...

Vím jak ti je [cry]. Já se toho děsím už teď až mi jednou můj chlupáček umře. Vždycky když mi umřelo zvířátko, utíkali mi rodiče druhý den pro nové. To nové zvířátko nebylo nikdy jako to předchozí, ale ta bolest byla trošičku menší

Reaguji na boticka: Nádherný, krásné a upřímné oči.

Reaguji na Vaneskka: Také si to nedovedu představit. Mám kocourka a dvě malé fenečky. Jednu jsem zachránila březí a ta druhá je miminkem té březí fenečky... Achjo, někdy mi přijde, že život je děsně krátkej a moc zlej, když lidé a zvířata na vždy odcházejí.

Přesně tak, podle očíček můžeš vidět jak to byl hodný pes, nejen že byl pěkný, ale miloval nás stejně upřímně jako my jeho. Normálně se mi z toho stresu a všeho kolem udělal opar, oči mám uplakané, ráno je sotva otevřu, je to strašný, jak dlouho to bude trvat? Chovám se divně, jsem tak trochu mimo, mám jakoby prázdné místo v té své denní rutině, vždy po uspání dětí jsem s ním šla ven, teď je dám spát, sednu si na gauč a něco mi prostě chybí, cítím se nesvá...

Vypadá to, že kvůli synovi to taky budu muset udělat, snáší to opravdu opravdu hodně špatně. Akorát já mám výčitky jednat kvůli Buddymu a taky mám strach, že to nové štěně budu pořád srovnávat, že ho třeba nebudu mít ráda tak jako jeho, pak bych se cítíla špatně kvůli tomu novému drobečkovi. Já štěňátka miluju, jsou nádherný, ale Buddy byl takový můj medvídek, byl to takový mazel, tak nevím....Nemáte s tím někdo zkušenost?

Já bych to udělala už kvůli tvýmu malýmu. Babičce nedvno umřela kočka, měla ji 19 let, byla to babiččina největší společnice, babička je těžce nemocná, stará (85) a hrozně těžce to nesla, druhý den jsem zajela do útulku a i přes to, že měli jenom kocoury jsem jí jednoho dovezla. Chvíli babička nadávala, že žádné zvíře už nehce a vzpomínala na svoji koučičku, ale po týdnu si zvykla, kocour ji naprosto miluje a ona jeho. Občas si na kočičku vzpomene, že ona byla klidná, kdežto kocour pořád lítá všude možně a tahá jí domů myši, ale miluje ho a říká, že bez něho by to nebylo ono

Je to pravda [cry]. Když mi jako malé holce umřelo milovaný morčátko, utěšovali mě rodiče, že šlo do zvířecího nebe a tak se má dobře a má tam kamarády, to jsem pak řekla jakési staré "pobožné" dámě a ta se na mě rozkřičela, že zvířecí nebe prostě není !
Nechápu, jak může být takhle omezenej, Je to už 16 let zpět, ale stejně si to pamatuju.

To já mu samozřejmě řekla taky, že na něj kouká a ze zhora ho hlídá, zrovna večer před spaním s ním jakoby mluvil, řekl mu, že mu chybí a že na něj nezapomene.
Je mi jasné, že jsi na to ještě pamatuješ, od té paní to bylo velmi neurvalé a nelidské, vždyť to je jediné co dětem dává nějakou naději.

hele, psů už jme za můj život měli xy a tohodle bych se fakt nebála, nový pejsek si tě získá, nikdo nebude stejný jak ten předešlý... ale každý pes je originál... a budeš ho mít taky ráda i když třeba jinak, ale stejně z nového psa budeš časem hotová...

Doufám, že máš pravdu! Tak uvidíme...

Ahoj, včera nám také umřel pejsek, kterého jsme měli přes 15 let. Je to hrozný, vůbec to nezvládám. Pořád si přeju, aby se vrátil, byl zdravý a mohl se dožit takového věku jako člověk. Byl muj bráška, dítě a nejlepší přítel, vyrůstal se mnou, byl se mnou při dobrym i zlym. Vždycky mě dokázal podpořit - když mě olíznul, přišel se pomazlit, vrtěl ocáskem, chtěl si hrát... Je to pro mě, jako kdyby mi odešel nějaký hodně blízký člověk. V životě na něj nezapomenu a pořád mu budu chodit na hrobeček...
Ten,kdo neměl pejska takovou dobu a nežil s ním jako s člověkem, nedokáže nikdy pochopit, co prožíváme my, kteří jsme o své miláčky přišli.

Reaguji na iwet: Je mi to moc líto mám jorkšírku a vůbec si něco takového neumím představit, mám z toho hrůzu, drž se

Tak tohle téma je opravdu smutné. Nikdy jsem pejska neměla, protože mám strašně silnou alergii na srst. Už od malinka byl pejsek můj sen. I když mám alergii psa mít určitě chci. TeĎ je mi 20 let a pejska pořád nemám, protože nemám, kde ho mít. Bydlím v Olomouci, ale chodím na VŠ v Praze. Když tady čtu ty vaše názory, úplně tady pláču. I když sem nikdy pejska neměla, cítím bolest za vás všechny, kteří proplakali slzy kvůli svojim miláčkům. Za slzy se nemusíme stydět, jak to cítí srdce, tak to je v slzách. Říká se že, láska( ať už k pejskům nebo k člověku) je jako slza, tvoří se v oku a padá k srdci...

Reaguji na hrubka: Děkuji, on se má teď hezky a běhá si s pejskama, nic ho už nebolí. Já věřím tomu, že se s ním v nebíčku jednou potkam. Bohuzel toto ceka vsechny z nas a pejsci se oproti nam dozivaji strasne malo - ale nas mysacek byl desnej bojovnik a sikulka, dozil se hodne vysokeho veku na pejska.