Smrt pejska

Chtěla jsem Vám sem poslat nějaké fotky,ale zatím to mám ještě zakázané,tak snad brzo

Tak už to jde, tohle byl (navždy bude) můj Frůťa [cry]

Reaguji na Mitsuuko:
Krásný a milý pejsek, doufám , že se tam nahoře prohání s těmi mými miáčky .
Více lidí jako seš Ty

Reaguji na Mitsuuko: To je smutný a zároveň krásný příspěvek! Přečetla jsem to jedním dechem a čekala celou dobu, že to nakonec třeba skončí dobře. Jenže bohužel, jak už tu bylo napsáno, ti naši miláčci se dožívají nižšího věku než lidé a nezbývá než se s tím smířit. Obdivuju tě, jak si to skvěle zvládla a je krásné, že si s ním byla až do poslední vteřiny. Můžeš mít z toho dobrý pocit a hlavně si říkat, že si pro něj udělala co si mohla a co bylo v tvých silách.
Já pořád vidím před sebou, jak sem se s tím svým loučila... V sobotu to bude 3 týdny, co tu není a pořád je to nezvyk. Ano, už je lépe a začínám s tím tak nějak normálně žít, že tu není, ale stejně se dívám do křesla kde ležíval nebo čekám že za mnou přijde, když si dělam jídlo... Hrobeček máme u nás u garáže, takže každý den když odcházím a přicházím, tak je to první věc, na kterou mi padne zrak! Tak je to skoro, jako by tu byl se mnou. Aaaa už mám zase slzy v očích
Já si stále nějak nového pejska neumím představit, prostě asi na to musí uzrát čas. Navíc když pomyslím na to, že se do něj zamiluju a on pak zase bude muset odejít!! Ale stejně si to bez pejska neumím představit

Mně odešel 28. 11. křeček a 30. 11. i druhý měla jsem je jako sourozence a tak beru i mého kocoura a křečici co mi ještě zbyli. Měla jsem je keždého cca 2 roky a když si vspomenu jak jsem je našla ležet v kleci hned je mi na brečení a teď už to na mně zase de myslím, že to jednou přebolí, ale nevim kdy =(

Reaguji na Boubinda: Děkuju.. pomáhá to "slyšet" Včera, kdy jsem psala příspěvek jsem se dostala do nějaké bláznivé schizofrenické euforie a najednou mi bylo krásně. Začala jsem přemýšlet tak, že vlastně je jenom na dlouhé dovolené a až najdu štěňátko, které bude jako on, vrátí s emi zase zpátky. Včera jsem opravdu našla štěňátku v Písku, která navíc vypadjí přesně jako štěňátka, která měl Fruťa s mamčinou pejskou. Jejich maminka vypadá úplně stejně jako Fruťa. Volala jsem tam a po odvykládání příběhu s Fruťou mi odložili posledního pejska, že prý na něj ten den zrušila rezervaci nějaká paní. Navíc se narodili v den přítelových narozenin, 30.10. a Fruťa zemřel v den přítelova svátku, přesně po měsíci, 30.11.2011. Možná si stavím vzdušné asociace, kde doopravdy žádné nejsou,ale já v otm nějak logiku našla hlavně, fotky těch štěňátek vypadají přesně stejně jako ty moje z roku 2006, kdy jsem dávala inzerát na darování 7 malých kuliček.
V neděli se tam mám jet podívat.Nejdřív jsem měla radost,ale od dneška mě to nějak přešlo. Zase se mi vrací vzpomínky na Fruťu. DNes jsem zařizovala pohřeb. Nakonec bude mít poslední pelíšek opravdu pod Řípem, v krásné krajině, na desce bude mít svou fotku.. a já se čím dál víc bojím toho štěněte a přepadá mě špatně svědomí.. A přitom ještě včera mi to přišlo správné.
Ale , jak jsi psala, do nového pejska se určitě zamiluješ, a i když Tě jednou určitě opustí, pořád to za to dobu strávenou s ním bude stát za to Navíc, já mám s Frůťou takovou teorii. To jeho tělíčko bylo jako starý želví krunýřek. Už nesloužilo tak jak mělo a žít v něm bylo stále obtížnější. Takhle se ho Fruťa zbavil a jen ho vymění za nový krásný a ještě neopotřebovaný a bude zase prožívat další radosti s námi v daleko praktičtějším a zdravějším kabátku

Reaguji na Mitsuuko:
Nevim jestli je dobré se zas až takto upínat ke štěněti, jako, že je to "převtělený" bývalý pejsek. Bude mít jinou povahu, navíc to bude bláznivé štěně, aby si pak nebyla zklamaná v porovnávání se starým klidným psem.
Fruťa si odžil svůj život, starala ses o něho jak nejlépe si mohla, nechej ho v klid a zaslouženě odpočívat, novému pejskovi o něm budeš vyprávět .

Reaguji na denisatenisák: No,teda, docela´s mě dostala tou reakcí. Zvlášť, když si to čtu za stolem v práci.. Ale přemýšlela jsem o tom. Jde ot o, v jakém smyslu myslíš slovo upnout. Přehnaně upnutá jsem už byla zřejmě na Fruťu, ale to je prostě můj vztah k němu za ty roky, který jsme spolu měli. Nechci srovnávat a ni nebudu. Uvědomuju si, že štěňátko bude mít svou hlavu, bude se chovat po svém a dokonce zřejmě bude i jinak vypadat. Fruťa byl kříženec labradora se staffordem a tady je to trochu sázka do loterie - mamink a je labradorka křížená s ohařem, ale protože je to nalezenec, neví se, s jakým tatínkem se spustila-takože tadadaaaa ..bude překvapení. Jen mi strašně tu ztrátu překonat pomáhá myšlenka, že to bude Fruťa pokračovatel a že tímto způsobem bude jeho dušička pořád se mnou.

Určitě to není myšleno špatně, jen jsem chtěla, abys nebyla zklamaná , když prcek bude úplně jiný než bývalý hafík.

Mě všichni psi umřeli na Vánoce ...rozbalila jsem dárky a hned na to mi to zavolali takže super :/ a děda, který tu už taky není rád choval vlčáky a na Vánoce mu někdo otrávil jednoho a za pár let znova..Teď ještě pejska mám a kolikrát už jsem nad tím přemýšlela, že až jednou odejde tak nevim co budu dělat jsem na něm hodně citově závislá. Někdo koupí nového, ale já nevim jestli bych to hned takhle dokázala. Určitě bych si musela koupit jiné plemeno a musela bych se na to připravit a nejdřív pořádně vybrečet. Je mi líto všech, kteří o nějakého miláčka přišli .( nedávno jsem brečela u jednoho filmu s J.Aniston když jim umřel pejsek to byl ječák

jj a souhlasim nemůžeš se upnout na štěně, protože každý ten pes je svůj má svou osobnost jako člověk..

Lidi jsou neskutečný hovada!

Za jak dlouho přejde ta hrozná bolest?

To se bohužel nedá říci, u každého je to jiné. Mně zemřel pejsek před 2 lety a stále je mi do pláče, když o něm mluvím nebo vzpomínám.

Reaguji na Adka: Ale neni to tak, ze bys pořád brečela? Myslim takovou tu bolest, kdy na nic jiného nemyslíš a všechno ti ho připomíná.