Smrt pejska

Odchod pejska je vždy velmi smutný, mě to taky brzo čeká, mám psí seniorku, která už má horší srdíčko, připravuju se na nejhorší

Reaguji na Malacek: Nám když umřel náš 17ti letý pudlík, tak to bylo pro mně strašné. Měli jsme ho od miminka a vlastně jsem ho vychovala já. Stejně tak silně to prožíval i syn, protože si ho pamatoval také jako štěňátko. Museli jsme ho nechat uspat, už na tom byl opravdu zle. Takže jsme to celá rodina obrečeli. Každopádně asi 3 měsíce po jeho odchodu jsme si pořídili z útulku štěňátko a ten si loni pořídil taky vlastní štěňátko, takže už máme dva bez pejska by to u nás nebylo ono. Původního pejska máme na zahradě pohřbeného a vždycky si tak říkáme, co by asi řekl na to, že máme doma další 2 uštěkaný chlupáče.

naše fena měla 2 roky zpátky štěňata a jedno z nich (pejska) jsme měli půl roku doma, protože majitelé opravovali dům...já jsem ho cvičila, chodila jsem s ním ven, poslouchal dá se říct na slovo a byl to konečné "můj" pes (feňule je spíš na mamku) pak si ho odvezli...to by ani nevadilo, mohla jsem ho navštěvovat..ale před silvestrem jim utekl kvůli klukům, kteří začali házel petardy a už ho nenašli...dávala jsem inzeráty všude, volala do útulků, ale nenašel se... v té dědině kde se ztratil bydleli cikáni, kterým se okolo domu povalovaly kůže z králíků apod...a během 3 měsíců se ztratilo 6 psů...odstěhovali se a byl pokoj...takže je možnost že ho zabili a ..... je to skoro rok a půl co se to stalo a stejně s tím nejsem vyrovnaná, stačí jen fotka, nebo nějaká vzpomínka a brečím jak želva...teď jsem si pořídila štěňátko, tak je to o něco lepší, ale stejně ho už nikdo nenahradí

Reaguji na baileys:
Taky jsem nejvíc oplakala pejska, kterého jsem vlastnoručně odrodila, byla to fenka mojí fenky a vzali si ji mí rodiče. Umřela, když jí bylo 12, na nádor v hlavě, a co čert nechtěl, právě na moje narozeniny. O rok později jsme museli nechat uspat i její maminu, té bylo 16,5, špatně viděla, a spadla ze schodů (opravovali jsme zeď a dělník nezavřel dveře)- a přesně na můj svátek.. Obě leží pod jabloní na zahradě, kde tak rády běhaly.. Teď tam běhají jejich nástupkyně, jo, život jde dál..

Reaguji na hyena 02: je to hrozné ale aspoň se dožili celkem vysokého věku, aspoň ta mamka...tomu "mému" nebyl ani rok

Ahoj, mě předevčírem zemřel můj milovaný labrador, měl 3 roky bylo to nečekané, nemužu tomu uvěřit. Je mi hrozně zle. O víkendu byl ještě aktivní, vše super. V ponděli se vše obrátilo, přijela jsem z práce domů a byl skleslý, unavený, neměl na nic chut,druhý den ráno jsme jeli na veterinu, měl zvětšené ledviny a teplotu. Krev měl prý v pořádku. Ale další den, šel na operaci, to co nám doktor řekl co měl, jsem nemohla uvěřit....Nemůžu tomu uvěřit, bez něho je tu prázdno, nemám na nic chuť...byl moc mladý, brouček můj...chybíš mi

Reaguji na chee: Je mi to moc lítodrž se.....

Postihlo mě to vloni v květnu - kocourek, roční, bylo to hrozné, někdo tady psal, že brečel dva měsíce, já čtyři. Byl to miláček, jako moje dítě, dokonce mě masíroval tlapičkami, jako bych byla jeho máma kočka. A včera umřela desetiletá fenka - miláček celé rodiny. Všichni brečeli., já ne. Jenže oni se vybrečeli a přestali, a teď zase nemůžu přestat já. Jako by mi to došlo pozdě, stále tady zakopávám o nějaké psí věci, konzervy, granule, misky. Nového psa se snad dočkáme tak za 4 měsíce, utěšuju se, že už je u nějaké feny v bříšku, že tam roste pro nás.
Ještě takový postřeh, když naše fenka byla malá, když jsme naposledy měli štěně, byli jsme o 10 let mladší, děti ještě nebyly dospělé, a teď se mi zdá, po smrti fenky, jako by se všechno zpřetrhalo, jako by už nebyly žádné vazby na tu fajn dobu, kdy jsme byli mladší, bezstarostnější, v práci ještě nehrozil krach, maminka byla zdravější, babička žila - jako bychom strašně zestárli. Vždycky bych chtěla úplně stejné zvíře, jakoby vstoupit do stejné řeky, a ono to nejde. Například: když mám nové zvíře, chci obnovit staré rituály, říkat stejná slova, jako by se nic nestalo, jako by žádné smutné mezidobí nebylo, a ono to nějak nejde. Fajn je, když už se zavedou nová slova a nové rituály, to už je člověk v těch správných kolejích.

Přečetla jsem si tu pár příspěvků a musím říct že jsem si i pobrečela.Odchod zvířátka je velmi bolestivá záležitost.Žila a vyrůstala jsem s mamkou, babičkou a dědem kde se chovalo spoustu zvířátek, kravičky, koně, prasátka, asi deset koček a vždy minimálně pět psů, někteří voříšci (co jsme nalezli) pak i z útulku.Nejbolestivější odchod pro mě byl když umřel koník Šárka s tou jsem vyrůstal a už jako malá holka na ní od šesti let jezdila je to už přes deset let ale stále na ní vzpomínám stejně jako vzpomínám na koníka Ketynku která odešla asi před sedmi lety.Před třemi roky nám jsem museli nechat uspat pejska Sindušku která se dožila krásných 14ti let měli jsme ji z útulku když jí byl necelý rok ta zůstane stále v mém srdíčku, je to těžké když vám umře pejsek nebo jiné zvířátko se kterým vyrůstáte, stárnete a vidíte ho každý den, nejdnou není a všechno se změní, je to tak prázdné smutné

Před Vánocemi nám umřela naše Betynka kterou jsme měli 12let.Chudinka malá, byla fit a za týden už jsme ji neměli.Začalo to tím že začala strašně kašlat, kašlala tak až se dávila, mamka s ní jela k veterináři, dal jí něco proti kašli ale nepomohlo to, jela po pár dnech zpět na veterinu kde se domluvili na rentgenu jenže při rentgenování se musela nechat uspat ale při vyšetření na srdíčko veterinář zjistit že Betynce vynechává srdíčko byla hodná tak rentgen zvládla bez uspání, zjistil jí že má na svoje malinké tělíčko (3kg) tak zvětšené játra že to u psa vzhledem k jeho váze opravdu ještě neviděl, dále se zjistilo že měla nějaké nálezi v těle, nějaké flíčky (asi nádory).Mamka musela s ní jezdit každý den na injekce aby co nejdříve zmenšili játra pak by se řešil ten zbytek ale zvládla jen pár dní den kdy Betynka odešla měla jet k večeru na injekci mamka se vrátila odpoledne z nákupů sedla si k ní Betynka se ní podívala zalapala po dechu a umřela jí v náručí asi se hodně trápila a čekala na to aby se alespoň mohla rozloučit Ještě minulý rok byla na operaci někdy na jaře měla nádor tak myslíme že bychom jí už nezachránili.Naše Sindy(dalmatin) která se dožila krásných 14ti let byla dvakrát na operaci obě na odstranění nádoru.Pak dostala mrtvičku, přestala chodit, museli jsme ji nosti ven pak už ani nestála držela jsem jí na trávě aby se mohla vyčurat, vypadala strašně trápila se..na mé naléhání jsme s mamkou odjeli k veterináři a ten ji uspal

.. mamka si po odchodu Betynky která umřela 7.12 a týden na to si jela pro Nerinku stejnou rasu jako byla Betynka Myslím že je to lepší si pořídit hned dalšího pejska který vás zase rozveselí ikdyž stále vzpomínáte na toho co vám odešel.Já bydlím dva roky s přítelem, už rok jsem uvažovala že bychom si pořídili pejska po tom co jeho sestra dala na sociální síť fotku Sirael která byla v útulku jsem zavolala do útulku a po pár dnech jsme si jeli pro naši Sirinku kterou máme zatím jen tři měsíce.Někdo jí uvázal u obchodního domu a už si pro ni nepřišel, její chování bylo hrozné skákala a kousala chtěla si hrát ale někdy stiskla tak že to bolelo,dnes mohu říct že Sirnka na to že neuměla absolutně nic obojek asi neznala, kousla,skákala neposlouchala, tak nyní chodí krásně vedle nohy, dá se říct že už i poslouchá,nekouše a ani neskáče,má moc ráda děti, nechá si všechno líbit, strašně rychle se učí a je moc chytrá je to náš největší mazílek, na to že ji přítel moc nechtěl je dnes strašně rád že jí máme a já také, Sirinka má odhadem něco málo přes rok, vím že ji můžeme mít minimálně deset let ale už teď si nedovedu představit že bychom ji neměli.Je to naše velká láska

a ještě pár foteček

Pročítávala jsem si toto téma a bála se, až nastane "naše chvíle". V noci na dnešek nám umřel náš miláček, 13tiletý německý ovčák Kim. V zimě byl moc nemocný, mysleli jsme si, že se nedožije jara, ale jak začalo být hezky, tak pookřál. Sice už špatně chodil, zadní nohy sebou jen tak vláčel (když třeba déle ležel, tak trvalo, než se postavil), ale když se rozběhal, tak to šlo. Ale jemu nevadilo být s námi a jen tak se povalovat na sluníčku, ačkoliv miloval běhání za hračkama... Před 2 dny jsem mu házela dost dlouho, ještě jsem si říkala, jak je to fajn, že je mu dobře.... A dneska ráno ho táta našel, když přijel z noční. Ležel u našich dveří a měl nějakou pěnu u huby... nevím, možná infarkt. Dneska jsem měla pracovní pohovor, ale nezvládla jsem to. Když jsem se vrátila domů, nikdo mi neběžel k vratům naproti. Mamka, když přijela z práce, taky to oplakala, že prostě nikdo na dvoře neběhá... Taťka ho dal do kůlny přikrytého, protože ještě jel do práce, ale zítra ho s bráchou pohřbí. Dáme mu s sebou do hrobečku jeho hračky. Bože můj, věděli jsme, že zemře, vlčáci se dožívají 12-13 let, jemu bylo teďka 13.... Snažila jsem se na to nějak přiravit, ale na tohle se nelze připravit Pořád tomů nemůžu uvěřit. Až se zejtra vzbudím, budu doufat, že to byl jen sen...

Minulý týden jsme museli nechat uspat našeho milovaného Ferdu Bylo mu 15 a půl roku,byl to můj miláček... Do poslední chvíle byl čilý, jen měl problémy se zrakem,už moc neviděl,ale orientoval se skvěle,zvládal to bez problémů,ale o víkendu jsem viděla že to s ním jde strašně rychle z kopce... nežral,nepil a nemohl se už skoro postavit na nohy...veterinář řekl že už je to hodně špatné a že mu selhávají orgány... Nemohla jsem se dívat na to jak se trápí a čekat až umře Bylo to nejhorší rozhodnutí v životě, ale věřím že už je mu teď líp... Moc to bolí,pořád se s tím nemůžu smířit Pořád ho všude vidím, každou chvíli čekám kdy za mnou přiběhne a bude se chtít mazlit Tak strašně moc mi chybí
Všem co umřel pejsek přeji hodně moc sil, čas je nejlepší lékař...

Ahojte, tak jak to tady čtu, tak vyrovnat se se smrtí psího miláčka nebude vůbec lehké..já trpím a brečím 4 dny a asi ještě dlouho budu Ve čtvrtek mi nečekaně umřel pejsek Matýsek, byl to francouzský buldoček a měl teprve nedožitý 4 roky trpěl sice na epileptický záchvaty, ale co začal brát léky, mýval to mnohem míň.. jenže ve čtvretek záchvat nezvládl Dávám si to za vinu, bylo zrovna dost teplo a tady ti pesánci mají ty "zaražený" čumáčky a hůř se jim dýchá a já ho pustila s manželem na zahradu(mimo domov), kdybych si ho nechala v chládku doma, tak se to určitě nestalo, nebo kdyby jo, tak naproti máme hned veterinu, tak bych tam s ním utíkala.. Byl to pro mě hroznej šok, když manžel dojel bez něho, nechtěla jsem tomu věřit a vlastně pořád tomu nechci věřit, ještě jsem ani nevysypala granule z misky a nevilila vodu o uklízení pelíšku ani nemluvim..všude ho vidím a hrozně mi chybí v sobotu jsme Matýskovi byli udělat hrobeček, krásně jsem mu ho nazdobila a zasadila růžičky, ale furt jsem se s ním "nerozloučila"...