Smrt pejska

Reaguji na denisatenisák:
pokud nepřijde na jiné myšlenky umře a to bych nedovolila kdežto já jako blbej člověk steskem neumřu.... nemám problém jen vím co jsem problém mají ti co si myslí že za něco stojí a kdyby umřeli svět by se zbořil.. ti mají problém s vysokým sebevědomím.. pokud teda nedokázali něco bez čeho by lidstvo nemohlo být..

To by ses třeba divila, jak rychle by na tebe ty psiska zapomneli Na stesk se neumírá, to je pověra.

Ahoj, no nakonec orpavdu ano. Bez psa jsem to nemohla vydržet. Nakonec jsem ani nezačala srovnávat, jen jsem ho uviděla, bylo mi jasné, že je to pěkný kousek unikátu =D Po starém pejskovi se mi stýská, moc, a je mi líto, že je dva nemůžu seznámit, asi by se docela vyblbli.. Ale už to tak nebolí, jako předtím. Jen občas, když Matýsek (štěndo) něco hrozně pitomého provede, tak si postěžuju Fruťovi, jaký je to ještě makaronek A Frutovi jezdíme s Matýskem na hrobeček

Asi tak

Reaguji na Mitsuuko:
Jsem ráda, že už je to lepší. Taky jsem tu situaci řešila, několikrát.. Co jsem se odstěhovala od rodičů mám sice kocoura z obavy, že bych pejska sama nezvládla, i když pořád po nějakém psiskovi pokukuju (ačkoli kocourek je báječnej, to bez debaty!). To malý trdlo tě prostě přivede na jiné myšlenky a člověk se se ztátou kamaráda lépe, a možná i rychleji, srovná.
Tak přeji, ať vám to s Matýskem klape!

Děkujem, vyřídím,až ho chytím

Bohužel jsme v pondělí museli odvézt i našeho kamaráda Danečka na poslední cestu. Opravdu je to hrozný pocit a pak takové prázdno, že se to nedá nijak vyjádřit. Dan byl opravdu už hodně starý 20letý jezevčík a doufám, že už se tam má jen dobře v tom psím nebíčku a nic ho nebolí
Hodně jsem si tu četla a také mi to dost pomohlo, zůstanou navždy ti naši miláčci v našich vzpomínkách a v srdíčku a nikdy na ně nezapomeneme.
Doma máme ještě jednu psí slečnu krysku, už jí budou 4 roky, připadá mi, že ani nijak odchod Dana nevnímá, jen asi cítí z nás ten smutek. Časem vše snad přebolí.

úctyhodný věk, to se měl určitě dobře !

Věřím a doufám, že jsme mu dali vše co bylo třeba, byl to také člen rodiny a opravdu jsme si s ním zažili toho moc a moc, byl i vytrénovaný, běhal podle kola s našima na zahrádku, jedl normalní granule, žádné spešl, hlavně dostával i kůže,kosti,vařené maso,prostě on dokázal sníst všechno a ani za celý život nebyl nijak nemocný, měl ale tak silné asi srdíčko, že neodešel sám, ale bylo to už nevyhnutelné, byl již apatický, přestal už chodit a v noci hodně nejspíš bolestmi štěkal, už nám ho bylo v poslední roky moc líto, až opravdu smutný pohled na něj. Bylo to těžké jet na poslední jeho cestu

to je ale krásný věk... mám 2 jezevčíky a doufám, že mi vydrží, alespoň těch 14-15 let...je dobře, že máte ještě jedno psisko...

tak se vám tady musím svěřit se včerejším zážitkem, doteď si nadávám, jaká jsem krá.va že jsem nic neudělala, fakt mám výčitky a je mi do breku... takže
šla jsem včera na veterinu pro prášky a čekala jsem v čekárně neb tam měl vet ještě nějaký lidi... najednou přišla ženská, na vodítku měla hladkostrstou jezevčici a sedla si, jako bylo vidět, že fenka už je stará, ale jinak se mi jevila na první pohled v pořádku... já hned na paní: jé, my máme taky 2 hladkostrstý jezevčíky, celá nadšená ... vona na fenku: tak se holka rozluč... to už mi začal lézt knedlík do krku ... povídám, přece ji nechcete nechat utratit? vona: jo, to teda fakt chci, je už stará, ruplo jí v bedně a doma mi 8 hodim vyje a sousedi mě chtěj nechat vystěhovat z baráku...
najednou vylez vet. a říká tak pojďte kdo jde na řadu, ženská jako že by šla radši přede mnou, ať si to ještě nerozmyslí, tak jsem teda kejvla a jak se zavřeli dveře už jsem bulela...pak fenku vodnesli už po oblbováku někam dozadu a ona ještě byla v ordinaci ( ta paní) a do toho tam přišel její syn (asi 30) a žačal bušit na dveře, že tu fenku zabila, že už s ní v životě nepromuluví, hrozně nadával a kopal do dveří...
vet mi pak říkal, že jí utrácet ještě nemusela, že jí bylo sice 14 a měla nemocný srdce a játra, ale zase né tak, aby nemohla ještě třeba 2 roky vydržet... a já tam doktorovi bulela a říkala jsem, že jsem teda přišla vopravdu v pravou chvíli, že tohle a ještě k tomu hladkostrstej jezevčík... a furt mám výčitky, že jsem si tu fenku od tý paní měla vzít... i když sice nevím jak bych si ve 14ti letech u nás zvykala...ale třeba by to šlo... a místo toho jsem tam seděla jak opařená a jen bulela... jsem fakt pitomá... máma říkala, že by mě s ní nevyhodila... ach jo,

Reaguji na Malacek:
netrap se, 14 letý pes by se těžko přizpůsoboval nové smečne a možná by se utrápil steskem

...a žes nezareagovala hned je úplně normální, často než člověku dojde , co měl říct, udělat a jak reagovat bývá většinou pozdě
..podívej ani její syn nepřišel včas

to si taky říkám, ale nevíme to...

já vím, jenže znáš mě - byl to hldkostrstý jezevčík - tím nechci říct, že by mi jiného plemene nebylo líto, ale k hl. jezevčíkům mám maximální afinitu a já tam seděla jak trubka...

on přišel, když jí dali tu první oblbovačku - na usnutí... já mu to říkala že by to ještě mohl zachránit, že tu uspávací jí ještě nedali, jenže von kopl do dveří a šel ven nadávat...

tomu rozumim, taky mam oblíbené plemeno a rvalo by mi to srdce

..tak jestli vůnec chtěl něco zachránit, jestli jen nekinařil, blbec

Každopádně je to další ujištění co lidi dokážou , proto mam radši psy.

já tam vetovi bulela ( naštěstí mě vet zná 20 let ) až sem úplně zapoměla kvůli čemu jsem za ním šla...

no, je to možný, ptže já jsem mu říkala, že jí ještě zachránit může... ach jo, měla jsem si jí vzít...chápeš to , hladkostrstej červenej jezevčík...