Smrt pejska

Taky nám před pár dny umřel pejsek. Zbyla po něm jen nově opravená bouda na zimu a hrobeček vystlanej lesním mechem....sousedi se prý ušklibovali, ale zvířátka jsou členy rodiny, proč by taky nemohly mít hezké hrobečky? No furt akorát brečím od té doby....

Jsou to moc smutné příběhy... Já pejsky miluju, taky se mi stalo, bohužel víckrát že mi mého milovaného pejska přejelo auto... Byla to hrozná bolest. Když mi bylo 10 tak mi umřela moje milovaná fenka, dodnes vlastně nevím co se jí stalo... Jednoho dne utekla a už se nevrátlia, pouze od jedné paní vím že ji přejelo auto a ona ji zakopala na zahradě. Netuším jestli to bylo moje fenka... Brečela jsem snad týden v kuse a dodnes když si vzpomenu tak mám na krajíčku. Potom jsme si pořídili štěňátko, trochu živé a jednoho dne přišla pošťačka a nechala otevřené vrata do ulice a pejska nám v 6.měsících přejelo auto Dnes mám svého Ferdu kterému je 12 let a je pořád čilý tak doufám že tu se mnou bude ještě dlouho... Je to moc smutné že naši milovaní mazlíčci umírají, život je krutý

Reaguji na Malacek: Cca před 8 lety mi umřel můj první pes - byl dlouho nemocný, asi si hodně vytrpěl a když už skoro nevnímal a nejedl, jsem ho nechala "uspat". Bylo to pro mě strašné období a pár týdnů jsem regulérně probrečela. Asi za půl roku jsem si pořídila štěně a pomalu jsem se s tím vyrovnávala. dneska mám pejsky 2, a vím, že je to asi - nebo aspoň pro mě - jediná rovnocenná náhrada. Takže Malacku si jsem si jistá, že Ti pomůže čas a případný další pejsek. Ale chápu, že teď jsou takovéhle rady skoro nepoužitelné.

Pořád na něj doma myslíme a vzpomínáme na zážitky s ním. Ale tím, že všichni už máme nové pejsky, tak ta ztráta není taková.

Ahojky, aj nám umrel psík akurát dnes, som z toho poriadne vykolajena, o 2 mal mat 6 rockov, bol chorucky, ale toto sme necakali, bol este mlady aby zomrel, rano som ho nasla bezvladne lezat a stale placem, s tym sa neda zmierit, chcem aby tu bol ale viem ze uz nikdy nebude bol to moj maly miláčik a navzdy ním ostane...

Reaguji na Lillo:
Je mi to moc líto
Nám v rodině zemřel šestiletý anglický buldok, zítra to budou dva týdny. Byl to miláček všech, nejhodnější pes na světě. Útěchou nám je, že se už netrápí, už běhá s kamarády za duhovým mostem, je šťastný a nic ho nebolí.
Držte se!

Já přišla o pejska v březnu a pořád to bolí. Novému hafíkovi o něm vyprávím. Každá smrt je horší pro Ty co tady zůstanou. Ty co odejdou už nic nebolí a koukaj na nás shora a říkají " nebul vždyť se ještě setkáme , jak jen Ti vysvětlit , že mě už je krásně"

Tak a teď z toho vytěžila moje kočka, všimla jsem si, že chrní v posteli , tak jsem jí vyhrábla a nesu jí ke dveřim no a jak jsem naměkko, tak jsem jí vrátila zpátky do toho ďolíku kde ležela. Asi si říká, že až jí budu chtít příště ponosit, tak až nebude spát.
No jen co se seberu, frčí z pelechu !

Silvie OK
samozrejme, ja viem, teda dufam, ze mu uz je lepsie, ale strašne chýba, chodím po prázdnom byte, este ma jedlo v miske ach boze ja som z toho poriadne mimo, ako som ho dnes našla ráno tak mi je ho tak lúto, on bol náš miláčik, teraz ked sa vratim nik ma nebude vítať ako on no taký je život najviac ma mrzí že rano kym som si ja sladko spala on umieral ((( keby som vstala skor mohla som ešte vidieť jeho očka otvorene a nebol by sám ((((

Reaguji na Lillo:
To si nevyčítej! Odešel ve spánku, to je ta nejhezčí smrt, jakou si můžeme přát.
A uvidíš, on se k vám jednou zase vrátí.

Silvie OK
Len dúfam, že umrel pokojne a nie v bolesti, toto bol náš druhy psik, prvy zomrel v 12 rokoch na starobu ale tento bol mladucky, mohol este žiť, neviem čo sa stalo, chudáčik ,prave preto sa mi s tym ťažko zmieruje chýba mi, dúfam, že mu už je dobre a bude na mna dávať pozor ...

Ahojky,
tak bohužel se nám to také stalo, včera jsme museli nechat uspat našeho pejska, jmenoval se Buddy a bylo 9 a půl roku, pro mě to samozřejmě byl a vždy bude ten nejlepší pes na celým světě. Byla nečekaná a hrozná nemoc, pravdou je, že se před necelými třemi roky otrávil, ale veterináři se ho podařilo zachránit, bohužel na to otrávení doplatila játra a s nimi měl od té doby trochu problémy, ale to co se stalo včera to jsem opravdu nečekala, třetí den zvracel a nemohl přijímat žádnou potravu, akorát jsme si s manželem řekli, že druhý den musíme na veterinu a asi po půl hodině začal zvracet krev, tak jsme jeli okamžitě, po všech vyšetřeních se zjistilo, že má nádor, pravděpodobně jater, že ho budou operovat, aby zjistili jak je to velké, jestli se mu dá ještě nějak pomoci. Byl to opravdu statečný kluk, jelikož vzhledem k tomu, že měl obrovské metastáze v žaludku i slezine, tak to na sobě nedal vůbec znát a paní doktorka říkala, že ho to muselo moc bolet. Takže jediné co v té chvíli mohli udělat a jak mu pomoci je, že ho při operaci uspali. Já od včerejška pořád brečím, je mi líto, že to skončilo takhle, byl to náš velký mazlíček a sebralo mě to víc než jsem kdy myslela. Kdo měl někdy sám pejska, tak mě určitě pochopí. Je to hrozné, jediná pozitivní věc na tom všem je, že teď ho už chudáčka nic nebolí!

Achjo, to je hrozné. Všechny víme jak ti je, je to prostě odchod přítele a člena rodiny.

Nám (rodičům) umřel pejsek minulý rok v červnu. Byl to bílý pudlík a jmenoval se Denoušek . Umřel stářím a již dlouho byl na tom špatně a mi i uvažovali o uspání, aby se netrápil. Já bydlela od našich daleko ale za Denouškem jsem často jezdila. Měla jsem ho mco ráda. Jednou se už Denoušek neprobudil a rodiče mi to neřekli. Vždy jsem s nimi mluvila na skype a ptala se, jak se má Denoušek a oni, že pořád stejně. Nic jsem netušila a přitom to byly už 3 týdnu co Denoušek odešel (já v tu dobu nemohla k rodičům) a naši mi pořád říkali ať se podívám po nějakém psíkovi, že by chtěli Denouškovi pořídit ještě kamaráda.. Mě nějak ani nenapadlo, že Denoušek už není a že chtějí jiného pejska... A jelikož se věnuji pomoci pejskům z útulku, tak jsem našla v útulku fenečku špice, slepou na očičko. Jela jsem se na ni s přítelem podívat a byla úžasná. Hupsla mi do náruče a bylo jasné, že ji rodičům odvezu...

Přijeli jsme k rodičům. Naši brečeli radostí a můj malý bráška taky když ji viděl a pak jsme šli domů a já volala Denouška a mamka mi sdělila, že Denoušek už není. Začla jsem brečet a cítila se hrozně, že jsem přivezla nového pejska aniž bych věděla, že Denoušek už není. Ale naši mi řekli, že pro mě bylo hrozné, jak byli najednou sami. Že ho všude viděli, dávali pozor aby na něj někde nešlápli a přitom on už tam nebyl.

Nyní je to skoro rok, co je u rodičů nový přírustek a jsme všichni vděční, že fenečku máme. Je to úžasný, vděčný útulkový pejsek. A jelikož nemá levé očičko, kvůli čemuž byla dlouho v útulku, tak si myslím, že jsme i pomohli a že je ted na nás Denoušek hrdý. A věřím, že nám ji seslal on, protože v mnoha věcech si jsou velmi podobní a já věřím, že tam někde v srdíčku Myšulky je náš Denoušek.

Takže se netrápit a zkusit najít v srdci místo pro nového pejska, který samozřejmě již zesnulého nenahradí ale pomůže zase vykouzlit úsměv na tváři. A pejsek v nebíčku se za to určitě nebude zlobit... A:

Děkuji ti za útěchu, jednou si asi pejska zase pořídíme, hlavně kvůli synovi , který to hodně špatně snáší, vyrostl s ním a byl to jeho velký kamarád, na Buddyho samozřejmě nikdy nezapomeneme, ale určitě musí projít nějaký ten pátek, teď na to nemám a to hlavně kvůli tomu strašnýmu konci co si vytrpěl a já mu nemohla pomoct.

Ženy, já to musím přestat číst, brečím tady jak želva. Když mi umřela kočička, brečel i táta s bráchou a to je co říct. Až jednou umře můj pejsek, asi mě odvezou, je jako moje dítě.