Smrt pejska

Nám voříška schválně přejelo auto - táta viděl, jak se na něj ten chlap rozjel. Byla to klidná ulice. To jsem byla malá.
Pak jsme měli Daisy a tu nám otrávili.Ještě má hrobeček u mámi na zahradě. Bylo ji 5 let. Nesnášim takový lidi, co cíleně ubližuji zvíratům - viz dnešni Krimi zprávy na Primě.

Reaguji na tyweee:
Ještě že nemáme TV... teda anténu...
Stačí mi zprávy z netu, z útulků, z webů psů a koček

Reaguji na Silvie OK:
Napíšu to sem, jediný pozitivum je , ze dostal půl roku.
Majitel psovi na krk a nohy uvazal pytliky s kameny a hodil ho do rybnika.
Takový lidi bych házela do rybniku osobně já s traverzou na krku, aby pochopili, co to je, když se něco udělá tvorovi, který ho miluje.

Reaguji na tyweee:
Bude se smažit na místě horším než peklo...

Reaguji na Silvie OK: Jo a to chtěl po myslivcovi nejdříve, aby ho zastřelil.
Ta jeho matka, co se k tomu vyjadrovala byla taky na pěst, že prý nikdo neví, proč se to stalo. Ze byl pes zlý, či co. Tak kdyby byl, tak je to i tak vychovou pana,ale nevěřím tomu.

Reaguji na tyweee:
Hm, pes zlý, proto hodil do rybníka s kameny kolem krku. Nemám slov. Toho, kdo věděl o úmyslu popř. spolupracoval, tomu bych dala podmínku.

Stojím si za tím, že kdo dokáže ublížit živému zvířeti, dokáže ublížit i dítěti.
Mnozí lidé si to neuvědomují a kroutí hlavou, že je to "jen" zvíře... Když pominu fakt, že to NENÍ JEN zvíře, tak dnes tento člověk ublíží zvířeti, za nějaký čas dítěti či dospělému člověku.

Ahoj, radši bych přispívala do nějakého veselejšího tématu - ale mám další story, o víkendu jsem odjela s tetou a sestřenkama a celou naší family k tanvaldu na dovolenou - teta tam byla už dřív a volala, že jejich pes ( 7 let , 2 roky se léčil na epilepsii) je na tom nějak zle, že už měl od rána 4 záchvaty - normálně měl tak 1 za půl roku. No nic, přijeli jsme tam a oni, že jim utekl v lese - a že ho nemůžou najít, po 3 hodinách nám volali nějací lidé ze vsi, že ho našli. Psa přivedli, úplně mimo, vůbec nikoho nepoznával, vyřízenej utahanej, pořád štěkal ( beagle), běhal na vodítku dokolečka , no hrůza. Jakmile si lehl - dostal další záchvat, mlátil sebou, pěna mu tekla z pusy. Tetka v 9 večer rozhodla, že se vrátíme na ambulanci do Liberce. Takže jsme naložily psa - 75 min. jeli 13km do Desný, co 5 min. v autě záchvat, takže ven z auta - 10 min. klid a zase do auta a nanovo... tam to teta vzdala a začali jsme shánět veterináře, kterej by ho přijel uspat. Liberecký vet, se na nás vykašlali totálně - jedna mi dokonce řekla, že ho máme tedy přidusit, lehnout si na něj v tom záchvatu a dovést ho k ní - no, nesmysl. Po půl hodině přemlouvání jsme v 11 v noci překecali vet. z Jablonce aby přijel - to ještě měla teta nápad v tom zoufalství, že půjdem shánět místního myslivce... doktor přijel, dal mu oblbovačku, sjeli jsme do tanvaldu a kolem 12 v noci usnul pejsek už navždycky... zážitek výbornej, hlavně mě fascinuje, jak jsou ty vetové v hrozný pohotovosti, kdyžř někdo potřebuje opravdu, ale opravdu pomoct...

Reaguji na Malacek:
to je hrůza co píšeš..!

nám jde dneska pejsek na injekci..hrozný bolí to...

tak už je náš pejsek v nebíčku..asi mě to rozerve srdce

Reaguji na issabele:
Je mi to moc líto, každopádně jak jsem pochopila, byl nemocný, takže se nedalo nic dělat.
Držte se!

Reaguji na Silvie OK: přesně tak, byl nemocný a to bylo pro něho vysvobození..děkuju..

My jsme našeho milovanýho broučka nechali uspat včera a chybí moc... Pořád se dívám na místa, kde rád lehat nebo přemýšlím, co by zrovna dělal, kdyby žil...
Byl jedinečnej-divokej, rozpustilej a přitom i strašně milej a hodnej a stejnej už nikdy nebude...
Nikdy na něj nezapomenem! Strávili jsme spolu krásných 11 let

Holky nám, nebo spíš mě otrávili psa
Goldieho, zlatého retrievra, jsem si pořidila kdysi, když jsem bydlela v Plzni.Pak jsem se s tím klukem, co jsem s ním tam žila, rozešla. Goldieho jsem si vzala, jelikož se k němu nehezky choval.
Nemohla jsem ho mít u babičky v Praze, tak jsem ho dala k mámě na vesnici. Ona tohle plemeno vždycky chtěla.
ZA 14 dní jsme se s přítelem měli stěhovat na SK, kde bych mohla ho mít a k tomu naše 4 společný psy.
Chtěla jsem Goldiemu udělat ráj na zemi za to, že jsem ho nemohla mít u sebe. Mámě jsem to už řekla, ta se na to připravovala.
Včera rano volala příteli a chtěla, aby mi to řekl on,ale nechtěl. Nakonec mi řekl, že máma šla mu dát tvrdý chleba - on ho miloval - Goldie nikde, tak šla k němu do pelišku a tam ležel, hlavu na stranu.
Nejdřív jsme si řikali, že asi infarkt,ale mě se to nezdálo - 7 letý, zdravý pes. Před týdnem jsem za ním byla a byl v pohodě.
Nakonec se našli zvratky a pěna - otrava.
Brácha volal na státni i městskou policii a ti nic, prostě neřešili. Přitom se v okolí Prahy tohle stává furt. Bud někdo hodí otravu za plot, či nechá někde v polích, kam chodí pejskaři. Jenže pro ně je pes jen věc.

Nejstarší brácha se musel doslova ožrat, aby ho mohl pohřbít. Mámi přítel, ač psy tolik nemusí, tak brečel jak želva...
Bohužel jsem přijela pozdě a viděla už jen hrob.

Víte, byl to můj první pes a prostě jsem mu hodně dlužila za to, že jsem ho nechala u mami. I když se tam měl dobře, tak jsem mu to chtěla tím, že si ho vezmu k sobě a už bude jen u mě, tak vrátit. Blbých 14 dní... Furt si říkám, kdybych si ho vzala už teĎ. Jen jsme v pronájmu... Ale kdyby člověk věděl.

Nechápu, že někomu může vadit pes, co neubližuje, skoro neštěká a navíc v cizí zahradě.

Goldie, měj se krásně v psím nebi

Třeba v příštím životě budeme mi jejich mazlíky a oni našimi páníčky. A vrátí nám to stejnou péčí. Když se o někoho staráte X až desítky let, jsou i raritky nad 20let, pak to prostě je vztah s velkým V.

Reaguji na berusa:
to jsme na tom podobně..bohužel je to život...tak se drž! chce to jen čas...a budete si pořizovat nového? mamča musí..protože zůstala bez něj uplně sama..byli to parťáci! ale ještě se na to necítí..chce jen jeho..