Smrt pejska

Malacek
hele to je zvláštní, mám stejnej zážitek, bylo mi 5 a viděla jsem ten film bílý bim a černé ucho a po skončení filmu jsem strašně brečela....pak přijela babička a děda a já byla zalezlá v koutku, odmítala jsem jít za nimi a pořád jsem brečela, celý odpoledne
dodneška na ten film vzpomínám, hrozně na mě tenkrát zapůsobil....a přitom jsem viděla 100 jiných filmů

ahojky, taky se tady musím vypovídat ... nás to potkalo před necelými třemi týdny - umřel nám kokřík Borisek. Bylo to úplně nečekaný. Přes noc se počůral, což se normálně nikdy nestalo, přes den spíš polehával a moc nejedl. Přítel ho večer odvezl na veterinu, tam mu řekli, že mu dají přes noc kapačku, že je dehydrovanej a ráno ať si pro něho přijede. A pak mu ráno volali, že to Borik nezvládl ... selhaly mu ledviny. Nejdříve jsme mysleli, že se spletli a byl to jiný pes ... Hrozný. Dva dny jsem bez přestání brečela - tekly mi slzy i ulici - měli jsme ho jako dítě. I teď ho pořád vidím a čekám, odkud vyběhne.
Jak už tu někdo psal, pohádala jsem se i s kamarádkou. Není schopná pochopit, že pro mě mohlo zvíře znamenat víc než člověk ... Prý to byl jenom pes .. Jenže pro mě byl člen rodiny a nejlepší přítel.
Plánujeme pořídit co nejrychleji nového pejska ... už jsme psali jedněm lidem, příští týden se jim narodí štěňátka. Ale na Borika nikdy nezapomenu ...

Tak přesně toto jsem řešila také,nesnesu odpověď typu,byl to JEN pes!Pro mě to byl člen rodiny.

Holky nemá sílu to přelouskat,jelikož bych bulela.Potkalo mě to už 3x a pořád je mě smutno a myslím na ně,na zlatíčka.Pejska mám a je nemocný,takže se bojím co bude,ale snad to bude dlouho dobré...atím se drží,musím to zaklepat!
Všem přeji hoodně štěstíčka a ať bolest v srdíčku brzy odezní

Tomuhle moc nerozumím. Pokud byla veselá, proč jste ji nechali umřít? Vždyť je spousta postižených psů, kteří žijí normální život. V dnešní době už není tak vyjímečné potkat psa vozíčkáře, kteří drandí po parku. Nrbo si vzpomínám na fenku Ťapku, kterou našli po nehodě s autem ochrnutou, ale vzal si jí jeden pán s maminkou, Ťapce ušili takovou zástěrku, která jí chránila před odřením a pak i vozíček. Pes se s tím vyrovná líp než člověk. Bohužel jak koukám, tak Ťapinka před necelýmm měsícem umřela. Ale i se svým postižením žila u nových páníčků 4 roky spokojený život.

Já bych tedy svojí holčičku kvůli tomu uspat nenechala. Už je starší a děsím se toho.

Víš proč??protože ani veterinář nedokáže močový měchýř vymáčknout úplně do poslední kapky a ty bakterie tam zůstavaj , množej se a pejsek Ti po krátké době umře na otravu krve..Ano nikdy bych jí nenechgala utratit -kdyby dokázala žít POUZE s ochrnutýma nohama!!ALE bohužel to byly i orgány ,které neovládala a radši než ji utrápit (což otrava krve a následně organismu je) jsem ji nechala uspat.To snad chápeš ne??

Pejsků - invalidů potkávám spoustu ,jenže tihle pejskové jediné co neovádají jsou nohy..sami se dokážou vyčůrat ,orgány jim pracujou víš?Něco jinýho je ,když nedokáže bez tvojí pomoci nic a i když mu pomáháš tak víš že se z toho nedostane a že mu jenom usnadňuješ trápení a že ať děláš co děláš , chceš nebo nechceš tak ti za pár dní umře -prostě na blbou otravu.. myslím si že každý normální člověk by to řešil takhle..Každý den dostávala prášky ,aby se jí ten měchýř nafoukl , doktoři mě učili jak ho vymáčknout a já se fakt radovala ,když se mi to povedlo..A vymačkávala jsem jí ho 5x denně a to i přesto ,že jsem věděla ,že nikdo to nevládne tak aby se ven dostalo všechno ...takže sorry ,ale raději jí uspím ,než aby umřela v bolestech atd...prostě než aby se utrápila!!Asi až nedej Bože , něco podobnýho zažiješ budš mluvit jinak.

Malacek, zkus to zvážit s novým pejskem. Pokud mamku znáš a víš, že je pejskařka tělem i duší, pokud v posledních letech nemluvila stylem "po tomhle pejskovi už žádného nechci", pokud to říká až teď po smrti vašeho pejska, klidně bych nové štěně začala řešit. Není to vůbec nic proti původnímu pejskovi. Jestli jsem to dobře pochopila, máš ségru, zkuste dát hlavy dohromady, mrkněte na internet, asi samy víte, zda s PP nebo bez PP, rozhoďte sítě a pokud se rozhodnete pro, tak postavte mamku téměř před hotovou věc. Já bych řekla, že její žal pak dost přebolí a nebude se tolik trápit.

Holky, když čtu vaše příběhy, resp. příběhy vašich pejsků, tak u toho taky bulím Třeba ten pejsek Ťapka, ty fotky, ty krásný psí očiska, je mi smutno - ale i veselo, že se našli lidé, kteří se o takového pejska postarali.

Filmy s pejsky, které jsou nějak smutné, strašně špatně snáším (vůbec špatně snáším jakékoliv trápení zvířat nebo smutek zvířat, u lidí to vůbec neřeším, když se někde stane nějaké vražda, tak si povzdechnu, když se ubližuje zvířeti, tak brečím a jsem z toho špatná). Já jsem zase viděla takovou povídkovou trilogii, byly to prostě tři filmové povídky v jednom filmu, jmenovalo se to "Psi a lidé", ve třetí povídce hrál Brodský, ten měl ohaře, propil ho v hospodě a nový majitel se o něj špatně staral. Brodský ho pak šel ukrást, nový majitel a Brodský se porvali a v té rvačce omylem toho psal zabili. Hrozný, hrozný, tři dny jsem pak špatně spala

Je mi to opravdu moc, moc líto. Kdo řekne, že je to JEN pes, nikdy psa neměl. Neznám nikoho, kdo měl pejska a pejsek odešel, že by ho to neporazilo! A to i chlapi! Měli jsme štěně- 4 mesíce mu byli-měli jsme ho od 6 týdnu. Měl jednu blbou vlastnost, že venku vše sežral. Nedopalky od cigaret mu chutnaly nejvíc. Vždy jsem přiskočila a vše mu páčila z tlamičky ven. Byli jsme u rodiču, matka si musela právě rovnat léky na vysoký tlak, on byl pod stolem. Jeden ji spadnul a ona po něm skočil. a protože se bál, abych mu ho nevyndala, rychle ho spolkl. Asi by to nebyl až takový problém, ale problém byl na veterině. Sice vážil maličko a dávka byla silná, ale veterinářka- mladá holka, kam jsem okamžitě jela, zkoušela vše možné a hádali se předemnu o dávce. Ostatní byli proti takové dávce. Něco mu píchla a on upadl do bezvědomí. Já myslela, že ho jen uspala. Ona byla v klidu, neříkala nic, jen se stále hádali kolegové a stále mu něco píchali. Pak ho dali na infuzi, já byla vedle něj, mluvila jsem na něho a brečela. Poslali mě domu, že mi ho dají na konci prac. doby, nebo, že pak zavolají. Nevolal nikdo! Zavolala jsem sama a řekli mi, že zemřel! Seděli jsme tu, jako opaření a oba brečeli( i chlap). Pak mi řekli, at si pro něj přijdu a přijdu vše zaplatit. To bylo pro ně podstatné. bylo to strašné a to jsme ho měli asi 3 měsíce. Je to člen rodiny !! Ale opravdu mi moc pomohlo si pořídit nové štěně. Vím, že se bude dlouho srovnávat, NIKDY na něho nezapomeneš, ale to nové štěně ti zase dá tu lásku a časem se vše zahojí. Proč oni mají tak krátký život a nemužou s námi žít po celou dobu.

Holčinky taky tady popotahuju u vašich příspěvků,před lety mi zemřela fenka,měla nádor,a když sem se s ní šla rozloučit-to jsem ještě nevěděla,že s ní táta bude muset na veterinu,tak na mě koukla...Tak smutně,takovej ten psí pohled,který říkal,že se nejspíš už neuvidíme...Proplakala jsem celý týden,a ještě i teď se rozpláču.Mám už druhého pejska,ale na toho prvního člověk nezapomene nikdy,zvlášt když ho má člověk odmalička,odejde vám s ním i něco z vás.Aneb jak se říká v krásným citátu:Jestli-že po smrti nejsou v ráji psi,tak chci odejít kam šli oni...Přeji všem kdo přišel o pejska,ať na něj vzpomínají a on bude stále s nimi ve vzpomínkách...

Když si člověk pořizuje domácího mazlíka, tak musí počítat s tím, že tohle prostě příjde - to jsou slova mé mámy, která by si už proto, že by při odchodu čtyřnohého člena rodiny neskutečně trpěla nechce pořídit ani křečka, celkem jí chápu.Já dostala v 8 letech králíčka Carlose od bráchy, jako náhradu za křečka, co mi utekl, byl se mnou neuvěřitelných 10 let, pak mi přímo na Silvestra večer chytil mozkovku a já se na něj beznadějně koukala, jak sebou v kleci cuká a jen kouká, bylo to příšerné, ale nevyhnutelné. Chce to čas, nic jiného, nebo hned pořídit druhého, ať není čas přemýšlet. Já sama mám 3 psy-spíš děti a vím, že budu v koncích, až to příjde. Já bych to řešila opravdu štěňátkem, hodně lidí nechce, ale když pak ten prďola je, tak nikdo neodmítne. Držím palečky.

Zvíře není jenom zvíře!Pes není jen pes! Tyhle lidi nechapu a nikdy nepochopím jak nekdo může říct,,byl to jen pes"i kdyby to byla moucha co s námi žije v domácnosti a mame ji radi tak vždy bude odchod težký...................................Já od mala žila s kočičkama a pokaždé když nějaká umřela jsme z toho byla hotová a do tydne si pořídila novou takhle jsme si pořídila kocourka Alexandra nejvíc jsem ho milovala,byl takovej šmudla ,pořád lítal za kočkama,a segra mu nadavala ,že je špinavej zablešenec atd,ale ja ho milovala byl to muj kocourek muj miláček,zbožnovala jsem ho pak umřela babička a jak umřela on se zdejch a asi po mesíci marného hledani a doufani jsem si uvedomila,že proste odešel,že už se nevratí,ale presto jsem každy den chodila a volaal jestli se nevratí..nevratil se a ja si řikam,že je v nebíčku s babičkou ptz babička ho mela velmi rada a když uz ležela a nemohla chodit,lehával u ní... veřím,že jsou tam spolu a myslí na ne tak jak ja ne ne!!

Jak to tady čtu tak pláču jako želva..mám taky pejska ,jorkšírku- Elišku,je to moje díte ,pořád ji dokola říkam ,že ji miluju a ona je taky na mně hrozně závislá,chodí se mnou i na záchod a večer mi spí u nohou nebo na zádech..nevíme si už život bez ní s přítelem vůbec představit..jsme její maminka a tatínek..je to asi šílené ....Nedávno jsem se dívala na film Hatchiko-Příběh psa ..a to mě dostalo..nebo Marley a já..to jsou tak dojemné filmy pro lidí co milují pejsky...No a co se týče odchodu pejska..tak toho se děsím hrozně moc,..bojím se že se z toho zblázním až to jednou příjde...

Ahoj holky, mě loni 15.prosince umřela Anetka (fenečka jezevčíka). Měla už 7 let. Taky měla za poslední 2 měsíce párkrat jako kdyby zástavu srdce. Třeba šla a najednou jako kdyby omdlela. Tak jsem s ní třepala a dávala jí vodu do pusy a vždy se mi probrala. A jeden večer v neděli, dala jsem jí čisté deky do pelíšku přikryla ji kočka si zalezla k ní a měly jít holky spinkat ale Anetka nechtěla furt se cpala do dveří a chtěla abych si ji vzala k sobě a já byla zlá a nechala jsem jí samotnou. A když jsem za ní rano přišla aby šla čůrat tak byla mrtvá. Prostě mi umřela a ona to chudera asi cítila chtěla byt se mnou poslední chvilky na světě a já to nepochopila. Do teď si to nejvíc vyčítám a už nikdy bych to neudělala. Byla člen rodiny měla být s náma. Teď máme nového pejska a ten s náma spáva v posteli a je snáma pořád. Tohle bych už nechtěla nikdy zažít. Kvůli mě na tu hroznou chvilku musela být sama a já už to nemůžu vrátit abych jí hladila a aby se ona cítila v bezpečí.

Kattka
to musí být fakt strašnej pocit,podobnej jsem zažila také
ach jooo....co na to říct, snad jen, poučit se z vlastních chyb...

Ahoj,

Mne pred dvoma týždňa taktiež umrel psík. Bol to anglický kokeršpaniel, volal sa Filip a mal štrnásť rokov. Keď mi mamka volala v ten deň do práce, nemohla som tomu uveriť a ani som si nedokázala predstaviť, že si doslova dovolil umrieť a ani nepočkal, kým prídem domov na dovolenku (naposledy som bola doma na Vianoce). Pre mňa to bola jednoducho psia osobnosť, pán psík s velikánskym psím srdcom, až teraz som pochopila, čo je pravdy na tom, keď sa vraví, že pes je najlepší priateľ človeka. Som rada, že umrel v spánku, aspoň toľko netrpel. Plakala som ako malé dieťa. Vedela som, že to príde, ale nemyslela som, že tak skoro. V ten deň som sa pomodlila a rozlúčila som sa s ním po svojom a verte mi, bolo mi oveľa lepšie, pretože som vedela, že sa ku nemu moja modlitba dostala.