Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Jasňačka, to rozhodně ne (na ty akce chodit hned, jak člověk cítí že může aniž by měl pokažený večer) A stejně se tomu musím smát, co s námi dokáže udělat člověk, který nám za to ani nestojí! Ten citát od Coco Chanel co je někde tady výše je fakt trefný.
(Myslím Ženy potřebují krásu aby je muži milovali a hloupost aby ony milovaly muže)

já se mu popravdě vyhýbám, jak můžu.. ale bydlíme kousek od sebe a i přes to, že chodím do podniků, kam on nikdy nechodil, tak zafunguje zákon schválnosti a potkám. ho.. a ta představa, že ho někde potkám s ní.. to nevím, jak rozdejchám.. zatím se na to necítím..

taky si to říkám, ale je dost těžké se k tomu odhodlat.. určitě to znáš...

hezký vztah v tom smyslu, že je to muž pro rodinu, spolehlivý, hodný, umí vydělat peníze, nikdy mě nijak neponižoval, nekřičel na mě, rozumíme si, smějeme se spolu, a to je ale vše... už přes rok a půl jsme spolu nespali... ani bych už asi nechtěla... jezdí kamionem, tzn. jsem věčně sama doma, a když přijede, chce spíš odpočívat, než něco podnikat... jednou jsem u něj v mailu našla, že si domlouvá kafíčka s někým z internetu, udělala jsem scénu, od té doby je vzornej, nemám jak zjistit, jestli je nevěrnej... asi to už vyšumělo, i když se máme rádi.. no mám strašný dilema teď.. srdce už by šlo dál, ale rozum pořád radí, abych zůstala.. přece jenom dobrého chlapa pro život nepotkáš na každém rohu.. tak to je tak ve zkratce

ahoj holky, uz jsem tady jednou prispivala, ze se semnou rozesel, meli jsme se spolu stehovat 500 km od domova, protoze tam dostal sanci hrat svuj sport a ja sem mela jit s nim, mela jsem tam dohodnutou praci, protoze tady jsem zrovna v jedne skoncila, on tam jel uz driv, ale jak jsme si volali, tak ze " me tam uz nechce ".To jsem tady psala poprvé. Jenomže jsem mu nepsala nic, nevolala, jenom chtela vratit veci, byli jsme domluveni, on prijel, bez veci, ze si uvedomil, ze to byla chyba, skrat a ja nevím, co všechno ještě... a tak jsme se k sobě vrátili, nevím, co jsem si myslela, na dva týdny jsem tam jela s ním, měla školení v nové práci, vše bylo ok, sem tam jsme se sice nepohodli, ale žádná krizová situace... ale musela jsem jet domů pro potvrzení k doktorce na vstupní prohlídku a den předtím, než jsem měla jet se semnou rozešel přes skype s tím " že zjistil, že mu je líp beze mě ", smazal si mě z fb a čau huso. strašně si nadávám, proč sem se k němu vracela, jak jsem hloupá, na jednu stranu ho nenávidím, za to co mi udělal dvakrát!! ale na druhou stranu pořád pláču a nedokážu si představit, co bude dál... hodně mi pomáhá rodina a kamarádky, ale stačí, aby si semnou zrovna někdo nepovídal na facebooku nebo kdokoliv, tak se zamyslím a hned slzy... nejhorší jsou rána, kdy se mám donutiti vstanout, protože nevím, co budu přes den dělat...nemám práci, ztratila jsem ke všem důvěru, úplně mě zničil...

vyloženě charakter. mohu se optat jak dlouho jste spolu byli?

nesmysl, některé zkušenosti člověk musí získat jen a jen sám, teď toho zpětně třeba lituješ, ale v tu chvíli jsi jednala určitě nejlíp jak jsi mohla. a pro příště už si to víc rozmyslíš

já to takto měla ve svých dvou vztazích, vždy tam byla návrat a poté později stejně definitivní konec. takže už také mám poučení.

tak si třeba čti! tahle diskuze vydá na několik dní a uvidíš, že nejsi jediná kdo na tom není nejlíp, třeba tu najdeš podobný příběh, a určitě se dá i sledovat vývoj některých osob, jak se s tím časem vyrovnaly. jinak ale pokud by ses měla do nějakých aktivit násilně nutit, nedělej je, stejně by tě to akorát štvalo.ona tahle fáze přejde a časem budeš chtít dělat věci co dřív a hlavně spoustu nových. práci jistě najdeš, vzhledem k tomu že jsi dokázala najít 500km daleko, tak proč ne v místě kde bydlíš
no a když už i kamarádky budou unavené tvým vyprávěním (nemůžeme jim to mít za zlé), piš sem

2,5 roku

jj ctu uz asi 3 den

pisu, strasne mi to pomaha, kdyz vim, ze mi zde na to nekdo zareaguje...

Reaguji na Hey Ju:
achjo, to je těžké, vůbec nevím co bych dělala.

Ona jak pomine zamilovanost, tak zůstane to, co by se mělo budovat. Jenže takoví nevyzrálí jedinci si to přeloží jako: už ji asi nemiluju, a hledají jinde tu zamilovanost. Dnes jsem četla zajímavý článek a člověk ani není přizpůsoben na monogamní vztah po celý život. Jsou takoví všichni chlapi, záleží na tom, kterej se udrží.

Reaguji na Poppy_:
a doufám, že ho nekontaktuješ! jinak - nedivila bych se, kdyby si to zas rozmyslel, až zjistí že mu tam někdo chybí, ale to už ty budeš v jiné (lepší) situaci a nedáš se zviklat. neboj, bude lépe

no já nevím, tomu bych trochu oponovala myslí se to asi biologicky? he, tím je ale nemůžeme omlouvat, právě těmahle věcma se lišíme od zvířat, tak se nemůžeme odvolávat na volání divočiny

Reaguji na nonysek: Ano, je to myšleno biologicky apropo, chlapi jsou odporná zvířata říkám, že ti, kteří mají v hlavě mozek, jsou schopni v nějkém takovém vztahu setrvávat..

to jsou vzácné kousky, o ty je rvačka

Tak mně odjel přítel na Erasmus do zahraničí. Prý to všechno zvládneme a za 14 dní mi pošle jeden blbej mail, jak bla bla jsi hodná, milá - ale já nejsem připravený na dlouhodobý vztah. Tak dlouho do něj jeho rodiče šili, že nejsem ta pravá - až na to rezignoval a přestal za lásku bojovat....

Reaguji na nonysek:
nekontaktuji a myslím si, že ani on nebude.

Tak to je dokonale řečeno. To by si měli přečíst všichni chlapi a povinně!! Oni snad čekají, že budou mít s novou partnerkou lochtání v břiše do konce života...