Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Ano,to já taky. Proto si myslím,že je nejlepší si užívat a nevázat se.

Reaguji na Diczinka: Znám ve svém okolí i v rodině spoustu spokojených manželství. A opravdu s tebou nemůžu souhlasit v tom, že všichni chlapi jsou bezmozci a zamindrákovaní. Máš takovou představu, protože jsi jiné chování ze strany muže nezažila. A taky záleží, v jaké společnosti ty chlapy hledáš.
"Všechno zraje" a myslím si, že najdeš chlapa, kterýho si budeš moci vážit pro jeho vlastnosti a on tebe. A taky myslím, že celkově změníš názor...akorát by tomu chtělo trochu pomoct, změnit ten svůj rezignovaný postoj. V současné době ne, ale časem se to změní.

Říkáš teď... a je mi jasný, že si tím i teď jistá...ale...
Úplně stejně mluvila má kamarádka, která se po dvou letech manželství a velkém zklamání rozvedla. A uplynuly další dva roky a...? Názor, že nejlepší je nevázat se a užívat si každý měsíc s jiným, je ten tam
Jen chci říct, že všechno není tak horký, jak se uvaří.

pardon,tedy nejsem úplně v kontextu, ale co chápu z této diskuze, tak dle mě jsi moc nedokázala...pro mě tedy dokázat = postavit se problému čelem a řešit to, proč takyu ne když mi to vadí? a když si myslíš že je to všude stejné, nikdo tě přece nenutí s někým žít, člověk může v dnešní době pohodlně žít sám, příležitostí k zabavení je dost.

Reaguji na nonysek: A v čem Ti nepřišlo,že jsem rozhodnutá?Mě to nevadí žít sama,já jsem psala,že se chci jen bavit.Moc Ti nerozumím.

To je možná ta chyba. Ty věříš tomu, že všichni muži jsou bezcharakterní pitomci = tedy potkáváš samé takové. Na co totiž myslíme, čemu věříme, to si vtahujeme do svého života.

Reaguji na Diczinka:
Jen jsem měla na mysli - pokud se ti současný stav nelíbí, tak jdi a změň to Bude ti líp. Přeji mnoho sil, ale pokud to opravdu chceš tak to zvládneš - odejít od něj. Není tvoje povinnost v něčem takovém setrvávat.

Holky tak dnes po pár dnech spokojenosti další pecka a teď se tu hroutím... v týdnu holky - mé kamarádky, které ale znám přes něj plánují někam vyrazit, jsem zvána, ovšem v hromadné konverzaci, padlo, že on se také přidá. čili tedy nejdu
Je mi to tak trapný, když všichni ví že já jsem totálně v čoudu a on pohodička. A bojím se aby se to nedozvěděl.

...

holky, co čtu tuhle diskuzi, tak ač se u mě schyluje k rozchodu (po 7letém vztahu), tak se k tomu stále nemůžu odhodlat, i když vím, že to stejně jednou příjde.. na ten porozchodový stav se tedy vůbec netěším ach jo..

tak s tím teda absolutně nesouhlasím.. všechno je tak, jak si to lidi udělají, já měla (stále tedy ještě mám) hezký 7letý vztah, i když jsou důvody k rozchodu, nemůžu o dotyčném říct mnoho špatného, vždy se ke mně choval s respektem a láskou

Reaguji na nonysek: Taky podobně..máme společné kamarády a už mě to unavuje, jednou půjdou se mnou, podruhé s ním, jsem z malého města a když jdu někam posedět, bát se, abych nešla do stejnýho podniku....no hrůza, je to trapné..

Na to se vykašli, jde hlavně o tebe, pokud cítíš, že by tě jeho přítomnost rozhodila, tak je to opravdu ještě moc brzo a nikam nechoď.
Bude ještě určitě hodně příležitostí někam vyrazit s ostatními a bez něj.

Reaguji na AnetteB:
A myslíš, že on přemýšlí stejně? "Tam nejdu, co kdyby tam náhodou byla?" Chlapi nad tímhle vůbec nepřemýšlejí, a ty udělej to samé

Taky jsem měla dlouhý vztah a ty fáze po rozchodu jsou šílené, ale upřímně...někdy je mnohem lepší to neprodlužovat, ty i on si ušetříte hodně nervů.
Ať se rozhodneš správně

Reaguji na Hey Ju:
Můžu se jen optat, kde je problém? Píšeš, že máš hezký vztah...tak by mě zajímalo proč se chceš rozejít (já zažila jen ano/ne, nic mezi). Samozřejmě chápu jestli nechceš odpovídat

Jenže ono to není tak lehké, protože si živě umím představit, co by to s ní udělalo, kdyby se náhodně potkali. A v malém městě To my jsme se potkali zcela náhodně v Praze v metru no a zkažený den samozřejmě (a několik dalších dnů poté). Jediné štěstí je, že jsem zrovna byla vysmátá protože jsem myslela na pěkný věci a to mám vždycky blažený výraz Tak jsem nezaujatě pozdravila a šla dál.
Zároveň ale nevěřím na náhody, takže já to pojmula tak, že jsme se měli potkat, že to je takový další krok co musím překonat. A těch ještě bude...

Věř, že vím přesně, já nedřív myslela, že špatně vidím, když jsem ho potkala cestou, kterou on nikdy nechodí a já denodenně (stejně šílená náhoda jako ty v tom metru), ale vzala jsem to stejně:

A blažený výraz a dobrý den jsem měla taky, po dlouhé době, tím líp, tak jsem se usmála pozdravila a šla dál
Ale přeci se neodstěhuji z města, nepřestanu chodit na procházky a na společenské akce (kde se 100% potkáme). Časem ta bolest stejně pomine a zůstane takové "prázdno".

Je mi to nepříjemné, je to teprve měsíc a něco, takže je to poměrně čerstvé, a já jsem ho už stihla potkat nejmíň 4x....vždycky mám pocit, že už je to lepší, ale pak to na mě zase dolehne. Před ním samozřejmě nedám nic znát, rozchod byl v tomto případě správná věc, ale potřebuju čas na to se s tím nějak srovnat. Nijak se s ním nebavím, je mi jedno, že někde je, ale když už to má být...radši se vyhnu. A potkat ho někde s nějakou novou přítelkyní...no, tak na to taky ještě nemám žaludek.