Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na starbucks: co se stalo?

To bych nedělala. Prodlouží to akorát ten proces trápení

Reaguji na delilah1:
Radka? Jinak děkuji Nic hnusného mu nepřeju, pořád ho mám ráda a navždy ho v sobě nějakým způsobem mít budu, jen je mi to prostě líto a tohle pro mě nezvyklý období bych už ráda překonala...

já už v tom poletuji rok a 4 měsíce a stále je to ve mě živé.Občas se mi zdají i sny o něm a to mi je pak ještě hůře.Mám přítele, ale láska to není jsem beznadějný případ a bojím se, že tahle zrada nepřebolí. To spolu máme dceru a vidíme se každý měsíc asi půl hodiny při předávání alimentů.

Tak to je strašný, to by mně zabilo. Já rozchod nejdřív tak týden slavím, pak měsíc rozdejchávám, a pak to hodím za hlavu a jdu dál, po vzoru "Král je mrtev, ať žije král!"

Reaguji na hyena 02:

To ti závidím, to bych taky chtěla umět! Už jsem přemýšlela, že zajdu za psycholožkou, jestli by mě to taky nějak nenaučila...

Tak jsem tady taky nakonec musela zavítat Včera v noci jsme se strašně moc pohádali, hlavní roli sehrál alkohol, načež mi řekl, ať si sbalím věci a jdu. Tak jsem šla.
Teď bulím u mamči, jenže jsem sama, všichni spí a já nevím, jak se s tím vypořádat.
Během jednoho dne jsem si odnesla k našim všechny věci a teď přemýšlím, kde se stala chyba.
Celý den se neozval, ani jedna sms, nic.

Reaguji na Teka:
Ale, snad nebude tak zle, pánovali jste rodinu, a kvůli jedné hádce je všechno pryč? To se mi nezdá, třeba si přítel jen líže rány po tom alkoholu a raději nic nepodniká, aby to ještě víc nepoto...
Dělala jsem za barem, a když jsem sledovala, co po pár skleničkách lidi dělají a říkají.

Nechala bych to ještě dneska být, a když se neozve, poslala bych zítra nějakou neutrální sms, a uvidíš...

Reaguji na hyena 02:
Chtěli jsme teď novou ložnici, ať ve větším pokoji uděláme dětský pokoj
Vím, že byl včera na fotbale a pak v hospodě a vysmátej jak lečo.
Já jen zvracím a mám pocit, že se z toho zblázním. Jediné, co si přeji, je to tento měsíc konečně nedostat, ať se mi vrátí. Je to pitomost, vím, ale jsem zoufalá, tak strašně to bolí.

Reaguji na hyena 02:
Hlavně jsme se hádali pokaždé, když si vypil nebo kvůli tomu, že jsem mu něco vyčetla, co dělal v opilosti atd.
Včera jsem se komplet odstěhovala a celý den mi pomáhala kámoška, ségra a mamča a varují mě, že to nemá cenu. Nad dítětem kroutí hlavou.

Reaguji na Teka:
Tak to tvé blízké chápu, sama mám za sebou manželství s alkoholikem, první rok si prostě občas vypil, pak pravidelně, a poslední 2 roky jsem ho střízlivýho neviděla, dokonce i k rozvodu se dostavil totálně na šrot. Za střízliva byl fajn, milej, pracovitej, ale jak se napil, bylo z něj vymaštěný ho.vado. Šancí dostal dost, léčit se odmítal, za všechno vždycky mohli ti ostatní... Zatracenej chlast!
Takže pokud by to mělo takhle být i u tebe, tak se na to vykašli hned, čím dýl to necháš, tím je to všechno těžší...
Vybreč se, najez se, vyspi se, a bude líp, držím palce!

Tak z dlouhodobějších a silných vztahů to prostě nějakou dobu trvá, než se člověk vzpamatuje. Ale podotýkám, že už jsem tenkrát měla někoho jiného, ale i tak jsem stále ještě vydýchávala ten předchozí vztah. Ale všechno má svůj důvod, proč se to děje zrovna tak.

Reaguji na Teka: myslím až pán vystřízlivý tak si posype hlavu popelem a přileze...

Souhlasím.
U mě to trvá už 2 roky, jakoby to bylo včera

A zrejme veľkú úlohu hrá aj fakt, čie to bolo rozhodnutie.