Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Já jsem po rozchodu lehce přes 2 měsíce, taky to bylo pro mě těžký hlavně ten první měsíc,každý den pláč, nervy, milion myšlenek v hlavě....nejlepší je opravdu smazat ho z fb, vymazat všechny sms, e-maily, odstranit vše co ti ho připomíná, mě to strašně pomohlo..mít ho v přátelích na fb a vidět ho tam a vidět že si nedejbože přidal nějakou holku asi bych se zbláznila a to jeho můžský ego ranilo že jsem si ho smazala, tak jsem mu napsala že by mu mělo dojít proč, každý normální člověk to pochopí....je fakt, že jsem nedávno nakoukla na jeho profil, který má z části přistupný pro ty co nejsou v přátelých a neměla jsem to dělat, jelikož tam pak člověk vidí věci co ho akorát víc zraní a posunou zas o krok zpátky a člověk chce jít jen krokem dopředu....teď si nadávám že kvůli jednomu nahlídnutí jsem měla o víkend zase šílenou depku a to jsem ho ještě našla na seznamce....Prostě nekoukat na něj, po ničem nepátrat..snažit se žít dál, stejně minulost nevrátíme a čeká nás jen budoucnost tak na tu mysleme....Já z toho ještě úplně venku nejsem ale už jsem v té fázi že cítím že za chvíli budu v pohodě, že to nejhorší je za mnou..chce to čas...a pomáhá mi na něj nadávat a myslet na to že mám na víc a představa že mu přeju to samé..a vím že nikdy už ho nekontaktuji a nikdy v životě ho nechci vidět, pro mě jako člověk skončil a nikdy kamarádem nebude....Nikdy nechci vědět jak se má, a se má nejhůř a já doufám že najdu chlapa který mě bude milovat a né který mě jen rok trápil tím že mě nemiloval a já husa furt doufala...

dnes, 15:22:20 - Připojeno během spojování:
Vrácení věcí expříteli - kdy?

Ahojte. Mám tady pár příspěvků o tom, jaký lapálie jsem dělala s expřítelem...rozešel se se mnou v půlce října, pak jsme se listopad/prosinec scházeli, myslela jsem si, že to bude fajn, ale nakonec mi řekl, že mi nemůže nabídnout vztah, ale třeba za půl roku bysme se mohli sejít... po tomto rozhovoru si našel na netu slečnu... trápím se, už teda míň, než když jsem to zjistila, ale strašně mě to srazilo na kolena, protože pořád k němu něco cítím... Nevolám mu, nepíšu mu, ale mám u sebe nějaké jeho věci a on zas moje, takže setkání je nevyhnutelné... potřebovala bych se od něj odstřihnout nadobro. Na fejsbuku ho mám zablokovaného, ale prostě ho tam vidět mám (když je občas připojený... dřív tam byl nalezlej pořád, slečna mu asi dává zabrat) a občas se mu mrknu na profil, dneska mě ty fotky uplně položily, takže asi ho asi vymažu, i když můj plán byl takovej, že zhubnu, budu krásná, úspěšná, v pohodě a z fotek na fejsu uvidí, jaká jsem kóča... Jenže prostě takhle bych se v tom mohla plácat pořád... je mi moc smutno, myslím na to, jak je s tou svou slečnou, když je připojený, tak ve mě hrkne... a ty věci. Nejradši bych to měla z krku, aby to bylo za mnou a já se nenervovala tím, že se s ním budu muset setkat, na druhou stranu se bojím mu zavolat, že to nezvládnu... mám ještě počkat? Nebo tomu dát konec nadobro ihned....

Já vracela věci přes společného známého, neměla jsem zájem ho ještě někdy vidět... Teď už se zase vídáme, zajdem na kafe (tak jednou za půl roku), jsme kámoši. Ale poprvé od rozchodu jsem ho viděla asi po roce? Tak nějak...

Mně se stalo něco podobného a jelikož jsem neměla chť ho vidět, tak jsem mu věci poslala v balíku poštou...ale to jsem se rozcházela já

Tak nevím, co si od předání věcí slibuješ? Uvidíš ho a zase ti potom bude týden špatně....sejde z očí a sejde z mysli a na ten facebook nekoukej....

asi bych mu to normálně poslala v balíku, pokud víš kam....a nebo přes známého

nebo raději počkej, pokud ani nedokážeš mu zavolat, tak by to nebylo dobrý ho teď vidět...on se po věcech neshání, tak mu asi nechybí

myslím, že slečnu už dávno měl, proto odešel od tebe. setkání není nevyhnutelné, pokud máte společné přátele ať ti je nechá u nich, ty jeho tam nech taky a je to vyřešené.hlavně se tím pořád nedeptej, pokud si myslíš, že mu předáš věci a on ti padne k nohám, tak asi bohužel... a za půl roku už budeš mít někoho dalšího, takže ať si svýho půl roku strčí někam, že mu vzkazuju

ano, není...a myslím, že ani on moc nestojí o to tě vidět

Jak by to dopadlo? - viděla by jsi ho spokojeného - on tebe na dně - srazilo by ti to sebevědomí na bod mrazu - utápěla by jsi se v depkách další měsíc....prosímtě nedělej to

Holky já jsem od něj dostala před 4 rokama Orchidej a od te doby nikdy už nevykvetla a ted po těch 4 rokách poprvé vykvetla , když spolu nejsme Mám z toho uplně husí kuži jak kdyby to bylo nějaké znamení .

Ahoj, tak před pár dny se se mnou přítel rozešel po 4 a půl letech vztahu, nesu to špatně. Nemůžu pořád uvěřit že je to pravda. A to začalo před týdnem když jsem v jedné věci nebyla spolehlivá. Vzalo ho to že se to často opakovalo a zrovna ted to u něho přeteklo. Říkal že mi řekne pravdu a nebude lhat, má mě rád spíše už jako kamarádku a že byl semnou z listosti. Nemůžu tomu uvěřit. Prý není štastný ve svém životě, není spokojen se svým životním stylem a potřeboval v životě velká rozhodnutí a tam jsem patřila i já. Nechápu, kdyby změnil první práci, nebo každodenní činnost, více jezdívali na výlety, potom by uviděl co a jak. Já bez práce, ve škole jsem pozadu, sama vše se mi hroutí...Naši rodiče spolu dobře vycházejí a ještě o tom neví. To zas bude otázek. Není mi dobře, představa že bude mít jinou, mě děsí. Chce mít život jak předtím, být sám, čas na cvičení, nikoho neposlouchat. 4 roky jsou dost a ted je vše pryč

Reaguji na chee: vím jak se cítíš. Nejduležitější ze všeho je postavit se tomu statečně. Budeš mít čas na sebe a své koníčky. ten pravý to asi nebyl. Aspoň byl upřímný a řekl ti, že tě má rád už jen jako kamarádku. Většina chlapu ani neřekne důvvod rozchodu a pak se ta slečná trapí mnohem víc.

Reaguji na chee: Teď je to hodně čerstvé a nějakou dobu to ještě bude hodně bolet, ale bude se to zlepšovat, neboj. Oceňuju, že byl upřímný a řekl ti narovinu, jak to je a důvod, proč se s tebou rozchází. Někteří se neobtěžují. Nemá cenu ho chtít zpět, když on tě nemiluje. Trápili byste se oba dva. Myslí, že ani mu z toho není nejlépe. Najdeš si za čas někoho, kdo tě milovat bude a ty jeho. Opravdu to tak bude!

Reaguji na maikkynna:
Já vím, jsem ráda že mi to řekl na rovinu, on je celkově hodný člověk a nechce nikomu ublížit. Proto nemám důvod na něho křičet ani mu dělat nějaké hlouposti ani zoufalé věci. Ikdyž pro mě znamená moc, sakriš. Ale musela jsem to z něho vytáhnout, at nemlčí a říká pravdu, protože nebyl si jistý. co s náma, až jak jsem na něho trochu tlačila at něco řekne konečně, tak to vyklopil. Tohle mi řekl odpoledne, ale ráno ten den psal na icq jinak, jakoby trochu planoval a odpoledne tohle. Nevím právě, já moc těch koníčku nemám. Možná tak na max. 2 hodky bych se zabavila, ale co zbytek dne, to nevím. Kamarádky nemám nejblíže a nemají moc času. Mám strach že se budu trápit dlouho. Některé holky tu píšou i rok a já chci max. 2 týdny, kéž by.

Reaguji na katula:
To ne ja ho prosit nebudu, ani nějak získat zpět. Mě je to tak hrozně líto, říkám si proč se to muselo stát mě, proč ho mám tak ráda a bolí to. proč vůbec existuje ta bolest...Určitě mu je to ííto, ale prý co má dělat když to takhle cítí. Šlo vidět že je nad věcí a moc ho to netrápí. Je splachovací. Vidí to trochu jinak než já. ja to beru tragicky bohužel.

Vím jak se cítíš, že to hrozně bolí ale čas je nejlepší lék....Já jsem po rozchodu 3 měsíce a jsem už skoro v pohodě,jen se občas vzpomenu ale netrápím se a nesmutním, spíš ho nenávidím a jediné na co myslím že za to nestál, že si zasloužím víc a že mám teď možnost potkat někoho kdo mě bude milovat a bude se mnou rád, co s chlapem který mě nemiloval...I když mě to bolelo strašně jako tebe a milovala jsem děsně moc...dokázala jsem se nad to povznést, uvědomit si všechny chyby a vše čím mě trápil a člověk si řekne,no nebyla jsem blbec že jsem s ním vydržela?? ale časem budeš pohodě....taky ho svým způsobem v sobě trochu mám ale jsem v pohodě Taky jsem si říkala jako ty že bych chtěla aby to přebolela třeba už za 14 dní...ale to člověk nikdy neví,jak píšeš někomu to trvá půl roku, rok a to musí být hrozný....Já kdybych nemyslela na to špatné, že za to nestojí a nemyslela na to že mě čeká třeba ještě to pěkné, tak bych se v tom taky utápěla a byla bych v tom dlouho ale dokázala jsem se přes to přenést...Věř že bude lépe, teď se ti to zdá jako nemožná věc ale jednou budeš třeba i ráda až potkáš človíčka který za to bude stát..

Reaguji na Lloret:
Víš nejhorší na tom je že on není špatný, dělal pro mě první poslední, pomáhal mi, zastaval se mě, když někdo na mě něco měl, staral se o mě... Kdyby to byl nějaký blbeček , který by o to nestál tak by mě to až tak netrápilo, bych si řekla že on za to nestojí. Ale mužu si za to v podstatě sama, chovala jsem se trochu ještě pubertálně a to mu vadilo...lituju toho daval mi šanci a já si jí moc nevážila...byl to začarovaný kruh ja nedostavala od něho to co by mě naplnovalo a na oplatku jsem mu nedavala najevo to co by zase ho naplnovalo...a nevím proč má na fb porád moje fotky a že je zadaný chci aby to bylo už jasné...