Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na Kollyasek: Ahoj, moc mě mrzí, že vám to neklape. Nevím, co poradit. Máš sama ujasněno, co vlastně chceš? A dával Ti to tento vztah? Zkus si napsat svoje představy o životě. Víš, jaké jsou jeho? Nebo si taky napiš jeho plusy a mínusy. Jaké jsou Tvoje představy o ideálním muži pro Tebe? Nemůže být problém taky v tom, že on je o několik let mladší? Sama víš, že muži dospívají později a on tím, že je mladší, postrádá zkušenosti a sám neví, jak se chovat?
S tím, jak jsem s ním teď, jsme se tenkrát taky milovali, ale prostě to nešlo, měli jsme tenkrát jiné představy, které jsme si nemohli navzájem splnit. No a teď už máme něco odžito, máme stejné představy o vztahu. Asi jsme si v tom mezidobí museli prožít svoje, abysme zjistili, co vlastně chceme a dospěli k tomu, abysme my dva spolu mohli mít krásný a plnohodnotný vztah, kdy si jeden vážíme druhého a dokážeme si narovinu a bez výčitek říct, co nám vadí a pracovat na případném vylepšování.

Holky náhodou jsem narazila na tento článek a mně určitě pomohl, hlavně ten poslední odstavec je dost motivující, tak možná pomůže i vám:
http://fashion-de-lampion.blogspot.com/2012/01/do- blankytne-modrounkeho-celofanu.html

Je pravda, že utápět se ve svých vlastních chybách je hloupost, takže holky, hlavu vzhůru, a soustřeďme se jenom na sebe. Přece se kvůli těm chlapům nezblázníme...

Já třeba zjistila, že jenom láska nestačí, chce to i úctu a toleranci. A k toleranci jsem se dostala až časem...

Holky, pořád se tady rozebírají chlapi a jejich chyby, že všechno chtějí hodit na nás a za všechno můžeme my....ale co když si za ten rozchod můžu čistě jenom já sama? Dělala jsem chyby, vím, protože jsem byla ovlivňována rodiči a nedokázala se postavit na vlastní nohy a pevně si stát za partnerem, ale přišla jsem na to až teď, až když jsem ho ztratila, když jemu došla jeho velká trpělivost, mrzí mě to hrozně moc, chtěla bych to všechno napravit, teď už vím, co jsem dělala špatně a znovu bych to neudělala, ale on mi řekl, že už je pozdě...že jsem na to měla dva roky....teď si našel jinou, která se prý za něho dokáže před rodiči postavit....holky, co mám dělat? Jak ho můžu získat zpátky? Ne hned, ale třeba časem, třeba i za pár let...ale hrozně moc ho chci....Mám se k němu chovat jako kamarádka nebo ho ingorovat? Já jsem opravdu zoudalá....Plánovali jsme spolu budoucnost a stašně ráda bych zestárla s ním, on je totiž z těch málo chlapů co za to stojí

Reaguji na xbrudiko:

Ahojky, to jsem se dozvěděla také, ale co když se někdy ten chlap snaží jen sám o sebe
jasně říct pozdě je hezký ale proč si s tebou někdy nezajde na večeři a nepromluví si s Tebou

nechci tu rozebírat své problémy , ale jsem nešťastná tak že nevím jak dál, chci jen reagovat na tohle co jsi napsala..Co já bych za to dala kdyby si ten můj chtěl semnou zajít na večeři a nebo si v klidu promluvit a než začne otáčet vše proti mě se alespoň nad mými slovy a pocity zamyslet. Když není komunikace není řešení. Takže je velké plud když chtějí obě strany mluvit a hlavně v klidu.

Reaguji na Kosheeeenn: no to je právě ten problém, že on se mnou mluvil, kolikrát mi říkal, ať s tím něco udělám, že nemá nekonečný nervy, ale já to pořád asi nejak nechápala nebo co...

Reaguji na xbrudiko: Chápu, jako bych to psala já...STrašně se trápim kvůli sobě, protože jsem to pohřbila já jenže už s tím nic nezmůžu. Chci ho zpátky, ale on už šel dál...

taky se mi to teď stálo, dokonce dvakrát po sobě, myslím, že vinit sama sebe je fakt zbytečný, holt občas potkáme chlapa, který to s náma jen zkouší a neumí si nás vážit

Ahoj, holky!
Potřebovala bych poradit... Asi před měsícem se se mnou rozešel přítel, od té doby spolu nejsme téměř v kontaktu, ale zítra se máme vidět (kvůli předání nějakých věcí) a já teď nevím, jak se chovat. Jestli mu mám říct na rovinu, co si o něm myslím, jaký je to podrazák, a třeba se mi uleví, nebo jestli mám dělat, jako že jsem v pohodě, hrát divadlo a pak se tím užírat.
Díky moc za rady

tak záleží co Ti udělal?..a jestli jsi mu to už třeba jednou neřekla?aby to nebylo zbytečné se opakovat..

Reaguji na myself:
Řekl mi, že už si se mnou nedokáže představit budoucnost a po čtyřech dnech byl viděn s novou "slečnou"...
Právě že neřekla - viděli jsme se od té doby dvakrát - poprvé jsme si to tak nějak vyříkali, ale nakonec přiznal, že někoho má, což mě naštvalo, ale nijak přehnaně jsem na to nereagovala, no a po druhé jsem se to s ním snažila nějak probrat, ale on prostě nechtěl. Připadá mi, že jsem ho měla pořád potřebu omlouvat, ale teď už mě to nějak přešlo a jsem akorát naštvaná a si to potřebuju ze sebe dostat, lae nevím, jestli je vhodné to ventilovat před ním...

jéje ale bohužel to neznamená,že si ji nedokáže představit ani s jinou slečnou

v tom případě, bych se snažila "být v pohodě" a vůbec na to téma se s nim nebavit.a hlavně se s ním celkově moc nevybavovat...bylo by dobré,aby to proběhlo rychle a aby viděl,že Tobě se kvůli němu svět nezbořil (ikdyž to tak teď asi cítíš).

Reaguji na myself:
Cituji sumcicka: po druhé jsem se to s ním snažila nějak probrat, ale on prostě nechtěl.

v tom případě, bych se snažila "být v pohodě" a vůbec na to téma se s nim nebavit.a hlavně se s ním celkově moc nevybavovat...bylo by dobré,aby to proběhlo rychle a aby viděl,že Tobě se kvůli němu svět nezbořil (ikdyž to tak teď asi cítíš).

Nebo jako tvářil se, že se snaží. Tvrdil, že si to chce taky vyříkat, aby jsme prý nemuseli přecházet na druhý chodník až se zase potkáme, ale v konečném důsledku mi nic nevysvětlil - spíš mě nechal vymluvit a mé otázky většinou zamluvil. Takže jako promluvili jsme si, ale moudřejší z toho nejsem a teď mě popadl ten vztek a nevím, co s tím...
Nejradši bych mu to všechno v klidu řekla, jak to cítím a sbohem... Ale myslím, že jeho to už nezajímá, že už je někde jinde, ale mě by to pomohlo (asi)

Reaguji na sumcicka:
no koukám,že mu to chceš hodně říct,aby se Ti ulevilo...Když si to vemu,tak už nemáš,co ztratit,tak jestli opravdu víš,že se ti uleví....