Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Tak to máš aspoň pěkný fotky na vzpomínání- já ani to. Svatební foto ještě jde, ale od těch dob nabral dobrých 30 kilo,sice ráda vařím, ale u něj to udělal- a i vše ostatní- přítel alkohol. A s tím nehodlám soupeřit. Před týdnem jsem zrovna říkala své fence- "ty jsi to nejlepší s ocáskem, co vedle mně kdy spalo"...( vím, že jsi pejskařka, tak to pochopíš správně)

haana
heleď díky moc za cenné rady, nějak to dokážu, už tady tím nebudu zabírat stránky , moc ještě jednou díky, že jsi nad mým problémem strávila nějaký ča¨s a já to dám, vím to...

to víš , že to chápu, já se můsím hlavně i kvůli tomu mýmu Maybíkovi (jezevčíkovi dát do kupy) je ze mě taky bez nálady, venku ani nečmuchá jen tak jde vedle mě, občas se otočí a tak smutně kouká, no chudák se moc nevyspal já se moc převalovala, lítala na záchod...tak je možná jen unavenej...

Jo, naprosto chápu. Já se rozhodla k rozchodu, když jsem viděla, jak naším "nevztahem" trpí náš pes (děti naštěstí nemáme). Šíleně se přežírala, brakovala odpaďák, případně, hůř na zahradě kompost. Když jsme se hádali, tak se pokakala, schválně doprostřed pokoje. Teď je v klidu, jsme na venkově u našich, a upřímně, já taky. Držíme vám palce, víme, jak je to těžký................. ale, když máš psa, máš parťáka

blacklilly
ty blaho, já teda nejdu úplně na venkov, ale mám podobný příběh , moc děkuju za podporu a jsem si jistá, že to dám a že to zvládnu...

chtěla jsem vám všem co jste mi radily oznámit, že jsem to vzala hopem a zítra už budu komplet odstěhovaná, hurá...

Malacek
Gratulace!

blacklilly
díky, neexistuje teď už nic a nikdo (teda kdybych náhodou během těch dvou měsíců nepotkala někoho úchvatného tady v Praze - což nepředpokládám) co by moje rozhodnutí změnilo. Včera jsme si s ex na chvilku sedli, dostala jsem 29 růží, páč jsem měla svátek , všechno jsme si vyříkali a mám dobrý pocit, ptže se rozcházíme v dobrém....překonala jsem to, smířila jsem se s tím, že už mi do jeho života nic nebude, oba jsme to obrečeli a já odcházím s čistou hlavou a jsem za to šťastná

Malacek
Já si jdu takhle "posedět a popovídat" zítra. Už teď z toho mám nervy nadranc...
Dala jsem si termín hned po práci, abych měla šanci, že ex dorazí střízlivý

neboj, určitě to dobře dopadne - pokud tedy rozchod může dopadnout dobře, já odcházím ptže jsem zažila poslední kapku, 44 hodin bdělosti z nervů a taky a to hlavně proto, že se milej zlatej nemůže rozhoupat jak vážně/nevážně to se mnou myslí, jsem na tohleto nezávazně prostě už moc stará, nezavírám za ním dveře jako za přítelem, pouze jako za partnerem a myslím, že jsem se rozhodla správně... není to jednoduché - mám tady v pze dost dobrých kamarádek, dneska ráno jsem se byla rozloučit s pejskařkama v parku- ořvali jsme to všechny, kamarádka od naproti z baráku taky pořád brečí, ale nezazlívá mi to a chápe mě, ex jsem řekla, že jen čas ukáže jestli je 100 km mezi námi moc nebo málo, ale každopádně novýmu vztahu se bránit nebudu a na ex čekat do smrti taky nebudu

Malacek
Já mám spíš strach z citovýho vydírání, on je takový ten typ, co je ochoten ti odpřísáhnout, že mu právě zjistili rakovinu ( to už tu opravdu bylo, jednou dokonce úmrtí své matky, a ta žije dodnes). Asi je vážně nějak narušenej. Ufff!
Ale nejsem už žádnej žabec, a na tohle už vážně nemám. Tak snad to dobře dopadne.

Utíkej, vlastně ty už jsi utekla, tak se hlavně nevracej. Lidi, co si takhle vymýšlí jsou opravdu narušení.

hezké gesto

uvažuješ, že by ses k němu vrátila?

no, víš co asi to spojil, páč budu mít příští měsíc narozeniny a pravděpodobně se už neuvidíme

neuvažuju, jen ho nechci ztratit jako přítele, zažili jsme si krom toho špatného i mnoho krásného a já na něj chci vzpomínat spíš v dobrém, prostě neumím to vysvětlit, ale byly jisté okamžiky, kdy jsem cítila, že je mezi námi mnohem víc než si možná oba dva dokážeme a chceme připustit, to prostě cítíte a myslím, že tohle by nebyxl schopen hrát

Tak aspoň tohle mně nečeká. Jedině, že by chtěl vzpomínat, jak krásné bylo, když jsem si vzala druhé zaměstnání, abych mohla platit jeho dluhy...