Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Ahoj holky, tak přidávám svojí trošku do mlýna...v pátek jsme se po šesti letech rozešli s přítelem, se kterým bydlím od začátku vztahu (rodinné důvody), před 4mi měsíci jsme koupili baráček k rekonstrukci (na hypotéku). Máme pejska, kočičku...Je to pro mě strašně těžké, protože jsem to vůbec nečekala, problémy jistě byli, jsou a budou, přesto jsme se doplňovali, milovali se, proto je pro mě tohle rána...oba se milujeme, přesto mi řekl, že necítí, že může vztahu ještě něčím přispět, že cítí, že se potřebuje osamostatnit, postavit se na vlastní nohy...jsem rak, tudíž se moc o všechno a všechny starám, aby se měli dobře, "rozmazlila" jsem si ho...o to víc to bolí, že jsem se snažila, ale asi to bylo moc...k tomu spolu ještě bydlíme, než si něco najde, budeme muset dorekonstruovat baráček, jen myslím na to co bude. K tomu okolo sebe nemám skoro nikoho s kým bych mohla někam jít odreagovat se, všechny kamarádky jsou daleko, doufám, že mi tohle vypsání se trošku pomůže

Ahoj, tak změna...včera jsme se o tom ještě pobavili a došli jsme k závěru, že začneme tam, kde jsme skončili, ale s několika změnami...snad to tedy bude OK, jen doufám, že nedělám chybu...tak mi prosím držte palečky...

Junkyska
Říkala jsem si, že to pro vás nebude jednoduché, rozejít se po tolika letech a ještě se vzdát celé té budoucnosti v domku se zvířátky. Jen si tak říkám, co Tvého partnera k tomu rozhodnutí přimělo, rozejít se. Věta, že se potřebuje postavit na vlastní nohy, zní, jako bys za něj přebírala moc odpovědnosti a brala mu tak trochu možnost rozhodovat a cítit se jako chlap. Jsi na jeho vkus opravdu příliš starostlivá a děláš z něj tím pádem malé děcko? Žádný jiný důvod mě na základě Tvého příspěvku nenapadá.

Chybu můžeš udělat vždycky, ale už jsi se rozhodla, šestiletý vztah není něco, co se dá jen tak poslat do kytek... Hodně štěstí.

Junkyska
Držím palce - taky trochu nechápu, co tvůj přítel myslel tím, že se musí postavit na vlastní nohy?!?!
Vždyť se postavil tím, že si kupujete baráček, jste oba od rodičů.
Je to divný. Nemáte stereotyp?

Líp bych to nenapsal, taky mne to napadlo...

Taky držím palce a přeju, ať vám to vyjde...

Asi přebírám moc zodpovědnosti...zařizuji i hodně věcí za něho, má hodně placení, tak mu pomáhám i finančně, okolo koupě baráčku jsem lítala převážně já, on šel pak jen podepsat papíry . Nemyslím si, že bych se k němu chovala jako k děcku - když chce jít do hospody, tak jde, vím, že si dá tři piva a je doma a to je tak jednou za měsíc,chce jít na paintball, jde, jezdil se sám odreagovat do bazénu - OK nebráním mu, jako on nebrání mně, možná ze mě cítí, že jsem víc samostatná. Problém bude asi i v tom, že já už dlouholetý vztah měla, ale jeho je ten se mnou první...jinak se doplňujeme, smějeme, máme stejný humor, je šikovný (rekonstruovali jsme byteček) to vše si zařizoval sám...asi každý po určité době dospěje do stádia "co dál" jestli je to pro něho to pravé...zatím jsme se dohodli takto, tak doufám, že bude krize zažehnána...když někoho opravdu člověk miluje a váží si ho, je těžké když ho pak ztratí, tak mu teď nechám prostor pro sebe, pro seberealizaci a uvidíme jestli to bude fungovat,moc bych si to přála...
Jinak holky moc děkuji za podporu

Pikola

To je fakt teda síla!

Junkyska
Po tomhle, co se vám stalo, by to chtělo takový oddych = kdyby bylo léto, tak vyrazit každý sám na dovču. Nemusí to být moře,ale stačí Macháč - aby si opravdu uvědomil, že bez tebe to není ono.

Tyweee

JJ to mi taky došlo...oddych, včera jsem měla sto chutí to udělat...teď bude mít novou práci, tak tam bude trávit většinu času, tak se zase tak neuvidíme, tak jsem zvědavá co to s námi udělá...

Zdravím Vás všechny tady,
tak jsem v tom taky. Po pěti a půl letech jsme se rozešli. Je to docela složitý, sama to moc nechápu. Nechtěla jsem se s přítelem rozejít, dost si rozumíme a i spolu pracujeme (sami na sebe). A když koukám na ostatní chlapy kolem, tak jedna velká hrůza. A není to bohužel tím rozchodem, že si to myslím. V podstatě jsme mohli mít s přítelem supr život. Až na to že se mnou žít nechtěl.Poslední přes tři roky jsme se viděli denně, v práci pak doma. Ale nechtěl se mnou žít. Což je dost šílený. Nemůžete si vzít hypotéku, dělat plány nic. Přestala jsem to řešit. Vždy našel nějakou výmluvu, že jsem taková maková, dělám či nedělám to a ono. Byli to neskutečný nesmysly. Pseudodůvody. Začala jsem přemýšlet proč s ním jsem atak. Došlo mi, že s ním budu muset rozejít a přes půl roku se na to psychicky připravovala. Vím že jsem to měla udělat hned, bohužel jsem se k tomu nějak nedostala, hlavně jsem taky nechtěla... Pořád si říkám, proboha kdyby se změnil, konečně si uvědomil jak se chová. No od novho roku se chová dost divně. Myslela jsem si že je za tím jedna vyšinutá *****. Dělá v restauraci kam chodíme na oběd. Uhodila jsem na něj protože jsem viděla že se něco děje. Vylezlo z něj že chce být sám, že si chce dát všechno dohromady, že neví co má dělat. Chtěl by žít sám. (přespáva u své manželky - ale nežije s ní A také že s e s někým vyspal. A že se mnou chtěl rozejít už dřív a nevěděl jak to udělat, když děláme společnou práci. Naprosto to se mnou otřáslo. Celý měsíc jsme se skoro neviděli. Vím že bych si měla říct, tak a vyřešilo se to. Ale bohužel si to neříkám. Také mi připadá že je za tím zase nějaká jeho určitě nevědomá reakce. Musel vidět že se něco se mnou děje. Kromě toho mi řekl, že hlavní důvod je ten že mu pořád volám, nemůže si dělat co chce a jsem stíhačka. To má od tý debilky, hučí mu to každý den do hlavy (takový různý poznámky, který se vám v hlavě usaděj) Už takhle s kámoškou rozhodili jednoho kluka. Najednou začal o svý holce mluvit jako o stíhačce. Nemusím říkat že je to blbost. Stejně se mnou Další fakt ubohej důvod. (musím říct že nám oběma je přes 30, tý trapce 19) Ale to není tak důležitý, ikdyž mi to dost leží v žaludku. Bohužel na přítele se celou dobu co se známe lepili podobný vyšinutý krávy. Jo jinak ke stíhačce mám hodně daleko
Chtěla jsem se vás zeptat a taky se takhle trochu vykecat. Přítel teď tvrdí že se s nikým niikdy nevyspal. Asi ne, a je mi to i jedno. Jen že chce být svobodný, dělat si co chce. A také mi dělá návrhy, že bysme se mohli scházet kvůli sexu. Já z toho mám pocit, že si vidí, že mi na něm záleží. Chci v podstatě náš vztah zachránit. Ale jedině posunout ho dál. A on toho chce využít. Že by když bude mít náladu si ke mně zaskočí. Nějak z toho cítím, že mě chce manipulovat, kontrolovat. Něco jako být s tebou nechci ale můžeš být ráda, sem tam se s tebou vyspím. Taky mi říká, že nikoho jinýho nechce, že stejně by mu to nešlo někde jinde. A tak. Ale já si myslím, že mi chce jen zabránit abych si někoho já našla. A čekala na něj až se ozve.
Co myslíte? Už se vám stalo že by se s váma přítel rozešel s tím spát spolu můžeme dál?
Díky moc za názory

AlenkaH
No tak podobně jsem to měla s ex.Nechtěla jsem s ním už být,chtěla jsem se s ním rozejít a najednou mě nechal on,že už mě nemiluje.Vůbec jsem to nechápala,místo abych byla spokojená,úplně jsem se z toho sesypala a najednou jsem ho strašně chtěla.Taky měl v úmyslu,že spolu budeme jen tak spávat,jenže na to já jsem celkem hrdá,buď všechno a nebo nic.Nehodlala jsem mu být dobrá tak akorád do postele než si někoho najde.
Přestali jsme se stýkat.No a milej chlapec po 3měsících dolezl,že si uvědomil,že mě miluje a že se mnou chce být.
Jinak většině kluků,než si najde někoho jiného, spávají s bývalkama,nebo by chtěli,ale není to o lásce.Je to jen o tělesné potřebě

děkuji za reakci. Taky jsem z toho byla úplně vyřízená, 14dní jsem nemohla spát ani jíst. Ale dál se s ním scházet jen kvůli tomu, že se mnou chce spát mi připadá dost hrozný. Stejně by to bylo jen, když by se mu chtělo, měl čas a nic jinýho by ho nezajímalo. A já bych měla ještě určitě pocit, že tím něco zachráním.

Ja nechapu, ze někteří chlapi jsou takovi k.r.e.t.e.n.i. Vykašli se na něj, tohle je ponižující! To, že takovéhle b.lby máme rády je naše největší slabost.

Já se rozešla s přítelem včera. Byli jsme spolu 4 roky (z toho byl rok ve Španělsku) a teď bydlíme každý na opačné straně republiky. Myslím, že takový vztah prostě nemá budoucnost. On se ozve, jenom když si vzpomene. Nevidím z jeho strany žádnou snahu a zájem. Většinou jsem to byla jen já, kdo musel iniciovat různé akce, s ničím se mi nesvěřoval, hrozně žárlil a vyčítal mi kamarády... Čekala jsem, že když budeme od sebe, že aspoň bude více volat, psát a tak, ale prostě se nic nedělo a já už toho měla plné zuby. Chtěla jsem se s ním rozejít už v lednu, když jsem za ním jela, ale protože věděl, že si s ním chci promluvit, čekal na nádraží s kytkou a já to prostě nemohla udělat. Přijde mi, že už jsme byli spíš jenom kamarádi přes internet, než pár. On se začne snažit vždycky až tehdy, když vidí, že to má nahnuté. Byla jsem teď několik dní v cizině a za celou dobu se sám neozval. Měla jsem tam aspoň čas o nás přemýšlet a dospěla jsem k názoru, že bude lepší to ukončit. Dneska ráno mi psal, že ani nemohl spát a přemýšlel o tom a že mě pořád miluje. Jenže tohle už jsem slyšela mockrát, že se změní a tak, jenže mu to vydrží vždycky jenom chvíli a pak se to vrátí do starých kolejí. Už mu nebudu odpovídat, aspoň se z toho rychleji oba dostaneme, když nebudeme v kontaktu. Aspoň doufám. Ono je to hrozně těžké. Člověk pořád přemýšlí, jestli se rozhodl správně...

Ahoj. Tak a mám to taky za sebou. V úterý se se mnou po 3 letech rozešel. Letos končím vysokou tak mám ted plnou hlavu bakalářky a všeho kolem a on mi ještě udělá tohle. Nejhorší je že si začal s mojí spolužačkou. Teď se absolutně nedokážu na nic soustředit, nemám chut na jídlo, nic. Nějak nevím, co se sebou. Dost jsem tomu vztahu obětovala a nějak mi nezbyli kamarádi, kteří by mě z toho dostali....Proč jsou ti chlapi takoví? Že si dycky najdou jinou...