Rozchod - prosím o radu

Morenn
škola je jako práce...taky Timohl pomoct, když se mu to nelíbilo....navív, mohli jste se na uklid vrhnout klidně společně..třeba máte jen ponorku...nech ho a uvidíš časem...ale být tebou, vydržím...a žádné fňukání a omdlévání...ber to, že jedeš jako na dovču...a uvidíš časem....a klidně někam vyraž...

Morenn
Tak cholerik? Když ho nazlobíš, tak Tě pošle pryč, když chceš, aby se také snažil, řekne, že Ty musíš začít, vidí jen Tvé chyby a přehlíží přednosti a nakonec se s tebou rozejde, protože tolik neuklízíš, jak bys měla, a moc se o něj staráš? No to fakt nevím, jestli bych to nebrala jako vysvobození, konec takového vztahu. Umíš si to představit rok za rokem pořád dokola? Kdyby byl alespoň citový, ale navíc je to studený čumák?

Je mi jasné, že jsem se úplně zkušeně nechovala, nemyslím, že to myslíš zle. Na druhou stranu, jemu je 30let a občas také nebyl úplně dospělý. Ale teď je ten krok opravdu na něm a až ho odpoledne uvidím, nebudu vyvádět.

Teď jsem trochu jednou nahoře a jednou dole, sbírám tu všechny věci s věnováním, kytky, fotky.. no, je to síla, ale musím se držet, jak píšete. Přeci jen chci být v jeho očích pořád ta, kterou měl tak rád.

Děkuji rattty a swiste.

Morrigan

Zní to divně viď? Ale nedokážu tu popsat celý náš vztah. Studený čumák opravdu je, ale všichni jeho přátelé říkali, že se se mnou změnil k nepoznání - na akcích se mi věnoval, pořád se mnou chodil za ruku, milování bylo krásné, i se občas potulil, i když to nemá moc rád. Já bych se mohla tulit pořád, proti mě je tedy opravdu studený čumák. Přes to všechna negativa, co jsem tu vypsala, jsou věci, kterými to uměl vynahradit.

Za něco v jeho chování jsem si mohla sama, něco byla jeho rodinná přirozenost. Přeci jen, bych to chtěla alespoň zkusit, oči se mi více otevírají a třeba bych zjistila sama, že takhle ne. Bez boje, to ale nechci vzdát. Nemyslím, že je povahou takový, aby mě přestal ze dne na den milovat.

Nemáš zač.

No vidíš! Mám z Tebe radost, začíná Ti to docházet... Zavzpomínej na to, proč si Tě vlastně vybral a čím si tehdy byla pro něho tou nej a trochu na tom zapracuj, aby Tě opět tak viděl...

Ještě mne napadá, že do odpoledne trochu vychladne a pokud Tě najde klidnou a zbalenou (namísto zhroucené trosky), tak Tě možná ještě i bude prosit abys zůstala... Otázkou ovšem je, co je pro Tebe lepší - na to si musíš sama odpovědět...

Morenn
Aha, dokonce se občas i přitulil... a ty jsi byla v sedmém nebi, že to takový studený typ udělal, co?To chápu, že jsi byla připoutaná, tyhle nevědomé potřeby jsou mocné jako čaroděj ze země Oz.

Možná jsi ho začala něčím unavovat, což samozřejmě není Tvoje chyba, ale jeho neschopnost snášet obtíže a přizpůsobit se.
Jinak Tě úplně chápu, on si tak jakože rozhodne o vašem vztahu a tebe se ani nezeptá... člověku se nechce být jen taková hříčka v rukou druhého. Ale vidím v tom vašem vztahu hodně spíše problematických míst, myslím, že by Tě to dlouhodobě spíše zraňovalo, mít takového chlapa. Ale na to si musíš přijít sama, to je jasné.

otázkou je, zda ti to k něčemu je....podle mě je uplně jedno co kdo říká, že se změnil, to je fuk...nejdůležitější je, jak se s ním cítíš ty a jak jsi s ním štatsná Ty....

To jako by jsi řekla, když to přeženu, že on sice nechodil do práce a kradl, ale co je se mnou už nekrade....je jedno, jak se člověk změnil podle slov okolí....záleží na Tobě, zda jsi s ním spokojená a štastná...

jinak nemáš zač, drž se a napiš, jak jsi to ustála....

a radím, nepřebírej se ve věcech....

Morrigan

Pravda, byla jsem šťastná, když to udělal.. Přijdu si divně, že teď najednou k některým problémům tuším řešení, já asi musela dostat pořádné dělo, aby se mi rozsvítilo.. A děkuji.

rattty

To máš pravdu, já se cítila dobře, až na ty chvíle, když "cholericky bouchal", chyběl mi správný recept, to spláchnout a neřešit. Za chvilku je tu. A ve věcech se hrabat musím, protože si balím úplně vše, nebudu asi koukat na ruce..

tak sem si to tu také přečetla a v tuhle chvíli už jen držím palce, abys to zvládla

Morenn
Drž se, děvče!

Morenn
drž se a ozvi se....

Morenn
Znám to, když se člověk, kterého něco bolí, něco mu ublížilo, zachová jinak, než normálně... Křičí, brečí, cokoliv... Ale hlavní je, jak říkají holky - buď vyrovnaná, aby viděl, o co přišel, ale nedoprošuj se. Pokud bude chtít, ozve se a bude to chtít řešit, pokud ne, nestojí ti za trápení, Hodně štěstí

Mám z toho, co jsi napsala, pocit, že tě tvůj přítel chce přechovat k obrazu svému.
Když chce člověk něco změnit, tak musí začít sám od sebe a ne že řekne partnerovi, že až on se změní, tak on taky. Přijde mi to dost nevyspělé jednání!
Hlavně je to manipulativní!! Až uděláš, co já chci, tak pak já se uráčím taky něco změnit.

A tahle věta mě teda totálně dostala. A co tvoje rodinná přirozenost?

Neboj jsou i muži, kteří ocení tvou starající povahu...

Morenn
Nejprve přeji hodně síly, protože ať už je vztah jakýkoliv, není lehké ho po třech letech opustit.
Každopádně stejně jako už další přede mnou mě zarazilo pár věcí. Podle mě je tvůj přítel nejen cholerik, ale i hysterik a rád tě vidí, jak se trápíš a jak ho prosíš o odpuštění(za pouze tvé chyby, ze kterých se neumíš poučit, eh?). Co to bylo z jeho strany za lásku a pevný vztah, když se s tebou rozcházel, aby si to vzápětí zase rozmyslel? A dokážeš si vlastně takového muže vážit? Chápu, že ho miluješ, ale možná tohle je dobrá příležitost k tomu, aby si otevřela oči a nenechala se přítelem vmanipulovat do toho, že děláš neustále nějaké chyby a nezasloužíš si ho. Umíš si představit mít s nim děti, kdy by ti neustále vyhrožoval rozchodem, pokud se nezměníš k jeho obrazu?
Pozn.autora : Moje domněnka, že už to trošku závání psychickým terorem je pouze subjektivní a založena na mně dostupných informacích ve výše uvedených příspěvcích

Ach jo, tak jsem to celé napsala a padnulo mi PC, takže znovu.

JulyJuli, mrzí mě, že to až tak vyznělo, samozřejmě teroristou nebyl (nechci omlouvat jeho cholerismus), je pravda - a to jsem nenapsala, že to zkoušel nejdříve po dobrém (nějak jsem si nevšímala, moje chyba :/ )

Tím jsem myslela, že to samé, je jeho otec a prý byl i děd, pravda, naše rodinná přirozenost je více tulivá a citlivá .

Včera jsem se snažila být taková, jak jste říkali, dokonce jsem se párkrát i usmála a něco prohodila, no a to ho dostalo, říkal, že se diví, jak to zvládám a že jsem ho překvapila, jak se umím ovládat. Nevydržela jsem však neplakat, když začal on.. Odbíhal na balkon, dnes má volno z práce, říkal, že ho to moc mrzí, ale že teď tenhle krok udělat musí a musí si za ním stát. Že mi nechce dávat plané naděje, že tam ty naděje i možná jsou. Že na mě do života sázel a že možná bude brzy litovat nebo se mu začne po všem stýskat. Snažila jsem se držet a tak trochu se omluvit, dát mu najevo, že jsem dostala za vyučenou (v klidu). Párkrát jsem slzy neudržela, třeba když jsem balila dárky a on říkal, ať to balení neprodlužuju, že ho dojímám a chce mít tuhle agónii už za sebou. Objali jsme se, dali si pusu (to raději velmi rychle, protože naší sexuální přitažlivosti bylo tak trochu jedno, že se balím a odcházím)

Jinak je mi opravdu špatně , moc bych mu chtěla dokázat, že jsem se poučila. Navíc se bojím, kdyby MOŽNÁ váhal, tak aby ho někdo nepřesvědčoval, ať to nedělá, vím, je dospělý.

Teď se asi nemám ozývat a nebrečet mu pod oknem, jde však něco dělat, než jen čekat?

Děkuji vám všem za názory a rady, pomohlo mi to.