Pocit, že si kolegové myslí, že nic v práci nedělám

v tom případě ti radím jedno: zatni zuby, nauč se co nejvíc a hledej práci, která tě bude bavit. Bud v práci i do večera, resp. do té doby, dokud máš všechno hotové, občas zajdi za šéfovou se zeptat na její názor - v čem by třeba mohla přidat, jestli má k tvé práci nějaké připomínky (šéfové se rádi cítí důležití). A uvědom si jednu věc - že občas někomu zalichotit (i maličkostí) dělá divy. Pochválit kolegyni třeba šátek, nebo když to přeženu, i neokopané boty
Já tímto vítězím na úřadech - nepříjemnou úřednici dokáži naladit do úsměvu, když ji polituji, jak někteří lidi jsou nepříjemní, kolik musí mít práce s tabulkami - no nic mi to neudělá, paní v kanceláři se usměje a vyřídím všechno co potřebuji. Bez nervů a rozčilování.
Prostě se chce zapřít a občas i zalichotit a třeba mírně zalhat.

přesně tak..tam nemůžu bojovat s kolektivem, ale přizpůsobit se jim a prostě je nějak vypouštět jak jsem psala..ale to je těžké teda protože po celém dni mi jde hlava kolem..ne jen,že pomlouvají všechno a všechny..jen když vidí někoho z okna, tak jak je hrozně oblečený atd..ale jsou to chytré Horákyně..pletou se do všeho..já jen vstanu, že jdu na toaletu a oni se zeptají kam jdu..

Jinak si myslíš že všechno moc řešíš. Za měsíc dva tam bude jiná nová kolegyně tak se bude řešit ona.
A ne všechno o čem si špitají se musí zákonitě týkat tebe.

Jako nový člověk v kolektivu by ses měla předně snažit zapadnout. Neznamená to, že bys měla být největší kamarádka se všema, spíš se snažit naladit na stejnou vlnu, jako ostatní. Máš o sobě a o svém životě určitě dobré mínění, ale to neznamená, že to tak vnímají i lidi okolo tebe - a nemusí to nutně být závistí. Pokud vystupuješ v práci tak, jako se prezentuješ tady, tak se nedivím, že tě zaběhlý kolektiv moc nebere. On totiž nikdo není moc zvědavej na novýho člověka, kterej ještě ničemu nerozumí a teprve se má vše naučit, ale dělá ze sebe hvězdu a chová se proti zaběhlým stereotypům kolektivu (byť je to maličkost, jako třeba "vtipná" odpověď na kolegovu otázku). Takže jediné, co mě napadá - sklopit trochu uši, koukat kolem sebe, jak to v kanceláři chodí a snažit se to pochytit. Neříkám, že musíš nutně zapadnout do stáda, ale na nějaké větší projevy individuality není měsíc vhodná doba.

Reaguji na eva60: děkujumáš skvělé názory..určitě se budu snažit! samozřejmě hledám dál, ale není jednoduché něco sehnat..a říkám si, že se to třeba sedne a nebude potřeba hledat novou práci..ale raději dál hledám..proto můj přítel nechápe, proč se tím tolik trápím, když hledám dál..ale jsem docela cíťa.
Já tímto vítězím na úřadech - já zas tohle zkouším u pokladen, když vidím, že ty ženy jsou naštvané a já se nedivím!musí to být hrozná pakárna..takže jsem na ně milá..hezky pozdravim, něco prohodim..a nebo ted jsem to zkoušela na autobusáky ty jsou taky většinou takový zamračený..

někdy bývám..ale pak si říkám, že když si práci beru domů, tak to nikdo nevidí a tak v té práci budu déle..a aby viděli, že mám snahu

děkuju

je to fakt, všechno si chce sednout..asi opravdu vše moc řeším..
Jako nový člověk v kolektivu by ses měla předně snažit zapadnout.
s tím ani nemám takový problém..nemyslím si, že by si mysleli, že jsem nějaká divná..jen mám pocit s tou prací..že působím, že moc nepracuju..že jsem takový flákač..to mě mrzí..protože to tak není..a vůbec nevím proč tak působím..ale asi prostě nějak provokuju..právě, že nevím čím to řeším..

Reaguji na marilyn: taky moc rozumný názor

Asi i dost záleží na tom, co přesně děláš...já sedím v kanclu s kolegyní a obě máme v náplni práce i takový kreativnější věci u kterejch člověk prostě musí nejdřív přemejšlet, než ho něco napadne. No a kolikrát si říkáme, že jestli nás někdo vidí, že si musí myslet, že nic neděláme a jenom čumíme do blba (Kolegyně je vtipná v tom, že kolikrát když přemejšlí, tak si jakoby "lehne na stůl" - položí hlavu na ruce - a vypadá to, že spí ) Ale i ta kreativní práce je práce, takže to tak prostě musí kolegové brát. Jinej kolega zase pořád působí strašně zaneprázdněně a všichni jsme si mysleli, jak má opravdu hodně práce. A on určitě má, ale jednou se prokecl, že to někdy jenom tak hraje a přitom vlastně nic moc nedělá...

No my máme v práci jednu takovou "paní", která nepobrala ani moc krásy, ani rozumu, ani schopností - ale přesto si o sobě myslí, že je ze všech nejlepší. Mít jich tam v kanclu takových několik, tak bych si to hodila. Všichni si v kanclu uvědomujeme, že nemůžeme na někoho nadávat proto, jak vypadá, protože za to nemůže, jenže je to dost těžký, protože ona je tak protivná a zlá, že nám tím víc připadá odporná. Tahle paní má vždy ZÁSADNÍ problém s každou kolegyní, je to klasická rivalita. Plete se do všeho, stará se o každého, jen ne o sebe a denně nám otravuje život. Taky tím, že na nás donáší a vymýšlí si o nás lži.
Když to má v hlavě někdo pomotaný, tak se to dá těžko napravovat.

Proto bych se na to podívala ze dvou hledisek: 1) jsi třeba pěkná, šikovná, máš život, jaký by hodně lidí chtělo - to je fajn a (přiznejme si to) člověk se tím jaksi prezentuje, protože chce být v něčem "dobrý" a i psem, přítelem a majetkem ukazujeme, jaký je náš životní styl, na co máme a jaké jsme. Proto si kupujeme kosmetiku, oblečení, auto, když to zjednoduším. Pro mě je to přirozená věc.
2) holky už to tu zmiňovaly - a já s tím souhlasím - že tohle zákonitě (i když se tím třeba nechlubíš a nejsi takzvaně "na ránu" dokonalá) vzbuzuje v lidech závist. To je taky přirozený, i když ne moc dobrý.

Co bych si z toho vzala já: když mě budou chtít nesnášet a pomlouvat, tak to budou dělat a vždycky si něco najdou. Když se jim budeš klanět a přizpůsobovat, udělají z tebe akorát hadr na podlahu. Samozřejmě musíš být soudná sama k sobě, ale pokud je pravda, že jako hejno čarodějnic je vnímá většina lidí z práce, zřejmě opravdu nebude vina na tvé straně a přikláním se k "veřejnému mínění". To, jestli tě někdo bude mít rád, je rozhodnutí, které udělaluž někdy na začátku, když tě potkal. Podle mých zkušeností je častější situace, že tě někdo, koho jsi brala, zklamal a tys změnila názor z dobrého na špatný, než naopak.
Říká se, že o sympatiích rozhodují vteřiny, nebo minuty - jo, asi na tom něco bude. Myslím, že i z tohohle důvodu to mají otevření lidé o moc snadnější, odprezentují se raz dva většinou s pozitivním dojmem, než ti, co se potřebují nejdřív rozkoukat a jsou ze začátku takoví nemastní neslaní.
Plácám tady páté přes deváté, každopádně vykašli se na vtipy "já se tady válím a nic nedělám", když tvůj humor nikdo neocení a zkrátka si dělej svou práci. Dobrá taktika je být "milá až k zblití" - pro silné povahy, které i přes jasné dusno v kanceláři neztratí glanc a (pokud je někdo neuráží) jsou za každou cenu milé. Většina lidí jim časem prostě podlehne - to je velmi známý recept takových těch všemi milovaných holek (nemyslím tím všemi pomilované rajdy - to už je jiná kategorie).
Sorry za můj sloh, ale být stručná mi dělá problémy

já se jim tedy ani trochu nedivím, že tě nemají v lásce...možná nechceš, aby to znělo namyšleně, ale přesně tak to zní

amen

Obávám se, že svými reakcemi v diskuzi jsi si odpověděla sama - s takovým člověkem se asi těžko pracuje....Proč zakládáš diskuzi, když neumíš vyslechnout jiný/negativní názor, který ti zrovna neříká vykašli se na ně, ty hloupé chudinky ti závidí barák a čokla
Zkus si prosím ještě jednou pročíst tvé neadekvátně ostré reakce na některé holky, které se ti slušně pokusily naznačit možné (nikoli však nutné) jádro problému...

Třeba ti toho dává víc právě proto, že to všechno máš rychleji než ostatní.. ostatní si jen stěžují, že mají hodně práce a ty nepípneš, tak si asi říkají, že jsi spokojená a nebude ti to vadit

to mám taky právě! prostě nejde hned začít pracovat, ale musím vymýšlet jak na to a nebo vytváření letáků atp. tak člověk taky předělává, vymýšlí..

chci taky takovou srandovní kolegyni

tahle věta ve mně zůstala..fakt pravda..jsem tam měsíc tak nemůžu být zatím příliš "svá"

to je trefné a já jsem bohužel ta sama..jsme tam teda jen tři..

náhodou super sloh! fakt si z vašich rad něco beru! mě je asi i jedno co si o mě myslí jako o osobě..ale nechci působit, že dělám málo, že jsem ten vývrhel (což asi jsem když jsem dva dny byla doma) atd

určitě to tak vyznělo, ale namyšlená nejsem..
Reaguji na Dasule: zrovna tvé názory mám všude ráda..ne nednou jsem se tě zastávala) protože jsi "ostrá"a vždycky jsem se u toho nasmála..

tak oni to ale mohly napsat slušně..nemusely psát jak si myslím o sobě, že jsem hvězda, že všechno umím atd..ale to nechci rozebírat..nebudu se v nich už nimrat

to mi říkal přítel, čím rychlejší budu, tím víc práce budu dostávata asi má pravdu..)