Pocit, že si kolegové myslí, že nic v práci nedělám

anabelko, víš tvému kolegovi v ženském kolektivu projde 100x víc věcí než tobě. To je to samé, jako ženě ve výhradně mužském kolektivu. I kdyby si kolega opravdu dal nohy na stůl, tak mu ještě ženské pod ně dají polštářek
proto radím nepoměřovat, co si může dovolit on, nemůžeš v žádném případě ty.
ale jak už jsem napsala, stačí pár změn v chování a to zvládneš, nemám obavu.

Reaguji na kalia:
Reaguji na eva60: to jsi napsala pěkně! vždy co napíšeš má smysl..budeš jistě zkušená!) není to někdy na tom světě jednoduché budu se soustředit hlavně na práci ale opravdu zvláštní,že na mém místě jsem od nového roku čtvrtá

já už taky ne! dík!moc

to je fakt!

zase moudro) to je pravda! člověk se na to musí podívat z více stran a hned si lecos uvědomí a já hodně díky tobě a ostatním tady víc hlav víc ví!)

No tak to možná není až tak záživná práce, nebo se ty před tebou nechaly kolektivem odradit. Samozřejmě, pokud bys byla v práci nějak pronásledovaná, pokud bys byla pod nátlakem, ponižovaná, tak bych ti radila v práci skončit a raději být doma. Pokud jde opravdu jenom o tyto drobnosti, které se s trochou přemáhání, taktu a přizpůsobivosti, dají zvládnout, tak vydrž. V klidu si mezitím můžeš hledat jiné místo. Pokud bys ho hledala, tak samozřejmě nikomu nic neříkej, to je píchnutí do vosího hnízda.

a ty rady jedné uživatelky ve stylu vykašli se na ně, na otravné baby .. no to je diskutabilní. Ty jsi v kolektivu, chceš si práci (aspon zatím) udržet, takže prostě se na ně nemůžeš vykašlat, musíš s nimi vycházet.
Vykašlat se na ostatní kolegy, nehledět vpravo nebo vlevo, si může zaměstnanec dovolit jedině v případě, že je pro zaměstnavatele naprosto ale naproso nepostradatelný. My ostatní, kteří jsme nahraditelní, prostě musíme brát v potaz kolektiv, at už se nám to líbí nebo ne.
(event. ti poradím na starší kolegyně ještě trik : pokud víš, že některou z nich třeba baví nebo umí vařit, zkus nadhodit něco ve stylu : včera se mi připálila bábovka, vůbec nevím čím to je, nikdy se mi nepodaří ji pořádně udělat.... Kolegyně bude důležitá že něco umí a může poradit.
A hlavně - pokud se budeš v práci bavit o soukromí, tak výhradně o nedůležitých věcech. Např. počasím nic nezkazíš - ale už ne byla jsem se koupat v nových plavkách, nebo zatracené ponožky kde se ztrácí při praní ...

Reaguji na eva60: opět super rady! z tebe musí mluvit velkééé zkušenosti!dneska ta jedna byla nemocná a já jí musela volat, protože jsem musela za ní dělat práci..jeeje ta se cítila tak důležitá! ale byla u toho na mě moc hodná, když to vysvětlovala a že mam kdykoliv zavolat a tak a ta druhá jak je bez ní, ta je najednou naprosto zlatá..ale jednou je tak, po druhé tak..v pátek jsem přišla domů s výborným pocitem, včera s depkou a pláčem, dneska opět v pořádku..a takhle pořád dokola...přesně tak jsou mi dávány rady nejen tady, tak je pošli někam a řekni, že to a to dělat nebudeš..ale to já si prostě dovolit nemůžu pokud chci tuto práci a chci s nima vycházet..jinak ta práce záživná právě je! je hodně kreativní a rozmanitá..ale je jí mnoho a to opravdu moc!že si tu práci člověk nemůžu ani užít..já makám tak, že si ohřeju oběd a rychle ho při práci hltám! to dělají všichni v mém odd.:/ a ráno brzo do práce večer domů a tak dokolečka..na palici,ale prostě hypotéka a žít z něčeho musím

řekla bych, že Eva to vystihla úplně přesně ( a vida, bez nějakých zbytečných emocí) Anabelko, zkus to nějak "rozstřelit", opravdu za tím může být i smutek z toho, že Tvoje kolegyně, nebo kolegové neměli ve tvých letech takové možnosti, život byl poněkud šedivější, všichni jsme byli tak trochu jako stádo, protože kdo vybočoval (tím, jak vypadá, jak se má, že je vzdělaný, sečtělejší, nebo si prostě umí užívat), tomu to spočítali. Zkus třeba kolegyni pochválit co já vím, příjemnou voňavku, nebo je požádat o pomoc, že jedině ona (nebo on) Ti mohou pomoci atd, ale bacha! nesmí z toho čišet pokrytectví a faleš!

Dámy ve věku okolo padesátky jsou velmi specifická skupina - nic moc život, většinou dřina, třeba i mizerné výdělky a nechápající manžel, děti v čudu.... Tím nechci vůbec říci, že všichni v tomto věku jsou zapšklí, nepřející atd... Prostě někdy je k nim cesta o trochu složitější.

to snad ne. Jako je jasný, že každý má citlivost zadních partií jinou, ale já nesnáším, když mi někdo leze do pr... a sama to taky nedělám ani náhodou. Ze svých zkušeností vím, že lidi, kteří mají nějakou sociální inteligenci, tohle prokouknou a mají pak tendenci tím člověkem spíš opovrhovat. Zas je pravda, že u těchto kolegyní by to mohlo projít, a nepoznaly by, že se jim snažíš zalichotit, jenže jako bumerang by se k tobě doneslo, že jsi tak neschopná, že neumíš ani bábovku. Pak by to pokračovalo tím, že nevaříš a doma umíráte hlady a to se není co divit, když se staráš jen o to, co si vezmeš na sebe a namaluješ na obličej. A tak dále a tak dále.

Nejen, že bys neměla dávat najevo, že jsi v něčem méně schopná, ale už vůbec by sis neměla vymýšlet, že jsi v něčem neschopná!

děkuji za rady

tak Eva to dávala jako příklad) samo jim nebudu vykládat jak se mi připálila bábovka, je zrovna fakt, že u nich co se nedaří tak z toho mají radost a dělají z dotyčného neschopného..

Najela jsem teda na spoustu rad tady, je to docela těžké, ALE opravdu to zabírá..za prvé jsem řekla kolegovi, at si nedělá srandičky tipu, že nic nedělám atd..i mě na to upozornila jedna kolegyně, že ona ví, že já dělám, že to pak vypadá že ne..když si někdo takhle dělá srandičky..to byl asi takový ten základ všeho! já nevím prostě se to najednou během 14ti dnů obrátilo k lepšímu, začala jsem se snažit, ale víte co si myslím..ono to taky asi bude tím, že nastoupila nová a ta je naprosto šílená nesnesitelná a všichni jí tam pomlouvají a tak prostě už nemají asi čas řešit mě a naopak se semnou dost baví..s tou jednou jsem si docela začala rozumnět..ale tu jednu tam nesnesu, ale prostě to beru jak to je, peníze potřebuju, ta práce mě baví a uvidí se co život přinese dál..všem moc děkuju!

anabelko sama vidíš, že jak přijde někdo další nový, tak je ve středu pozornosti zase on. A myslím si, že sis na začátku jako nová spoustu signálů víc zabírala, než bylo zapotřebí (což je ale naprosto normální a běžné).
Z tonu tvého příspěvku je vidět, že jsi už zapadla do kolektivu a myslím si, že to bude čím dál lepší. A jak jsi sama napsala, tu práci potřebuješ, hypotéku platit musíš - no a jsou horší pracovní pozice ne ?

Romanko napsala jsem to jasně jako příklad. Samozřejmě v každé sociální skupině se musí použít něco jiného. Ale většinou mám zkušenost, že u žen kolem 50, spíš domácích typů, může docela dobře zabrat nějaká otázka ohledně vaření. bývají to většinou dobré kuchařky, které se rády pochlubí.

Víš já si myslím, že dát najevo že mám určité malé chybky, není tak na škodu. Ono většinou naprosto dokonalí lidé bez chyb až tak oblíbení nejsou.

Tak to nakonec skončí tak, že odejdu..sice jsem do kolektivu dobře zapadla..ale v práci jsem kolikrát i do noci! makám jak mezek a neposlali výplatu! prostě ticho po pěšině!a brala jsem si to moc osobně vše, protože jsem pochopila, že tam je drbárna a vedení všechny pomlouvá a každej je blbej, *****, neschopnej atd atd..jsem 4tá za tento rok, ale bude tam pátá. Měli by se tam zamyslet sami nad sebou a ne pořád jen pošpiňovat lidi kolem sebe..jsem z toho zhnusená co se tam děje. Jak se s lidmi jedná, jaké mají dluhy, že za nás neplatí soc. a zdravotní a výplatu nevidim..dávají tam všem najevo, že tam nikdo nic nedělá..zase jedna rána od života + velké posílení do života