Nejsem si jistá, zda chci mít děti nebo ne

obzvláště se zeleným soplíkem

reaguji na mikkýsek: Nikdo neříká, že má spěchat, kdybys četla pozorně, tak jsem psala, ať ještě raději počká, že se to může klidně změnit, ale ne čekat do 40. A to, že ve 32 je celkem pozdě, tak to je můj názor za kterým si stojím. Ono nervózní 43 matky, které vidím ve svém okolí, to není nic moc hlavně chudák dítě. Samozřejmě se to netýká všech, ale ony tyhle taky většinou pořád čekaly. A to tady nemluvím o vrozených vadách, které jsou hlídány hlavně u starších matek! Co člověk, to jiný názor.

mě fascinuje jak se dnes svádí všechno na věk. To je nějaký společenský předsudek rodit ve dvaceti. ?? Nervozní bývají i matky ve 20 ti , to není otázka věku , ale nátury. Podle mě je 100x lepší když si pořídí žena dítě klidně až ve 40 a o to dítě se dokáže postarat , než kdejaká dvacetiletá bez zázemí , která k tomu přišla jak slepý k houslím a pak ho klidně odhodí do kontejneru.Takže asi tak

Reaguji na mikkýsek:

Mít mimčo ve čtyřiceti asi není až tak problém. Jenže mít doma puberťáka v menopauze ...

. Vzhledem k tomu , že dříve to rozhodně už asi nestihnu , protože ty léta co tady preferujete už mám dávno za sebou. budu mít holt v menopauze doma puberťáka , nijak zvlášť mě to neděsí. Přežila jsem jednu pubertu ,přežiji i s duhým Už jsem psala je to o nátuře ne o věku.

Chudák dítě, mít doma místo maminky babičku. Já mám už tak těch 35 jako maximální hranici pro dítě. Ono se to totiž na ten věk nesvádí jen tak samo od sebe, ale naprosto právem. Zdravotní rizika jsou tam veliká, jak pro matku, tak pro dítě. Mně to prostě příjde i sobecké. Dítě ve čtyřiceti - to se člověk ani vnoučat nedožije, s ničím nepomůže a až budou mít děti na krku svoje novorozené děti (po vzoru matky), budou mít na krku taky nemohoucí důchodce. Můžou brát to přebalování jedním vrzem.

Reaguji na Maui:
Bohužel je to pravda... a třeba moje mamka se po smrti babičky, její maminky, psychicky zhroutila. Mamce bylo 33, když babi zemřela a bylo to hrozné. Měla dva krásné malé děti, ale stejně většinu času musela věnovat starání se o babičku (a to nemluvím o týdnech, ale celých letech), která ji měla dost po čtyřicítce. Nepřála bych to nikomu a i já samotná si z této zkušenosti beru velké ponaučení - rozhodně se tomu chci za každou cenu vyhnout.

[cituji=mikkýsek]Přežila jsem jednu pubertu ,přežiji i s duhým.
Tak ono ani nic jiného nezbývá

Tak to je jasné, to je úplně jiná situace. Ale myslím, že tady mluvíme o ženách, které děti mít mohou a jen to odsouvají.

Já nevím, proč bych se nutně měla dožít vnoučat nebo s nima snad ještě pomáhat! Babičky, i když si to dost lidí myslí, nejsou chůvy. A raději matka, která rodí, až přijde její čas, než mít dítě v nesprávnou dobu, ale hlavně, že se dočkala vnoučat....to mi připadá jednoduše uhozený

A teda chudák dítě se starší matkou? Boha jeho, hlavní je, jestli je máma hodná a to dost souvisí i s tím, zda je připravená. Nebo dítě bude spokojený, když bude o hladu, hlavně že má doma sedmnáctiletou modelku? Z některýc názorů tady jsem docela zůstala zírat

Jinak moje matka má tři děti a jelikož i studovala, tak jaksi to poslední nyní končí střední a jí je už vlastně skoro 60 let. A teda nepřijde mi, že by jedna ze stran nějak trpěla To asi podle zdejších holek máma měla na třetí dítě rezignovat nebo co...

Nemusíš.. ale většina ženských se těší, až budou babičky...

S tímto musím souhlat, chudák dítě se starší matkou.. Když je matka mladá, vitální, tak taky dítě má s kým blbnout.. Většina lidí po 40 už mají radši svůj klid a neblbnou s děckem třeba jak ve 20.. Neříkám, že ve 40 má člověk jít už do rakve, ale když vidím starší ženské, které mají děti, tak je pořád jen opečovávají, jsou starostilivější a děcku to leze na nervy-jsou prostě už starší, víc všechny věci hrotí než když jim bylo třeba 25...
Nedej bože jak bych se asi hanbou propadla, když by mi třeba rodiče pak přišli na maturitu a všichni se ptali kde máš rodiče, přišli jen babi s dědou...

O zdravotních rizicích ani nemluvím.. to už jsem psala dříve...

Můj strejda s tetou měli děcka hrozně brzo (neplánovaně) a teď je jim necelých 40, děcka mají odrostlé, obě jsou na intru a teď si užívají! A dokonce života i budou.. Děcka už mají vypiplané a užívají si...
Tak se mi to líbí, kdybych nebyla na škole, tak už bych asi chtěla pomalu děti, abych v 50 nemusela řešit začínající pubertu a měla svůj klid s tím, že o děcka sem se už víceméně postarala a teď už případně někdy vemu k sobě vnouče..

Nemluvíme tady o tom, kdy ti vyjde mít třetí dítě, ale mám pocit, že tady většina ženských (nečetla sem uplně všechny příspěvky) tady mluví o tom, kdy je nejlepší začít s prvním....

já jsem třetí dítě rodičů ... neplánované po 35 ... a i když naši jsou celkem vitální, tak bych osobně tuto cestu nevolila...Ano, byla jsem mazánek, mohla jsem mnohem víc než moji sourozenci, ale naši už měli zaběhnutý trochu jiný režim,než na malé dítě. Teď je mi 25, zažila jsem si dost nepěkných chvil, když už je potrápilo zdraví, umocněné navíc tím, že pomalu umírají jejich vrstevníci. A opravdu mnohokrát jsem si protrpěla, když lidi nevědí jak to v té rodině vlastně je... "a to je babička a děda?", "jééé, ty máš ale mladý rodiče" (jenže to byla ségra s bráchou). Navíc mě docela mrzelo, že už jsem neměla babičky a dědy, kam bych mohla jezdit na prázdniny, co jsem mým vrstevníkům strašně záviděla.