Nedokážu se rozmluvit před jeho přáteli

Reaguji na Lusyl94: Tak to máme stejný problém. Mám s nimi společné zájmy, je mi s nimi dobře, ale já prostě NEVÍM co mám říkat! Pak si o mně myslí, že jsem namyšlená, že se nad ně povyšuju.

Mě se tohle stávalo ve společnosti lidí, se kterými jsem si něměla co říct..

a nevíš co máš říkat? To se snad vylučuje

Holky, nejste samy.. mě to strašně mrzí, moc ráda bych si s jeho kamarády popovídala.. jenže vždycky když chci něco říct, tak se zaseknu a radši nevydám ani hlásku Štve mě to, a přítele ještě víc. Několikrát jsem mu vysvětlovala, že nevím čím to je, ale to on nedokáže pochopit a myslí si, že se s nimi nechci bavit.

Jojo přesně tak...

Reaguji na Lency: já taky právě nevím co říct, bojím se že něco řeknu a ztrapním se. Nebo že řeknu něco špatně a oni se pak se mnou už vůbec nebudou chtít vídat.

Reaguji na zirafahana: Já radši ani nechci vědět co si o mě myslí Ale taky je tak s kterým jeho kamarádem,některý mi přijde víc přátelský a sympatický než zase jiný,ale ráda bych mluvila se všemi najednou a né jen s jedním cestou pro pivo nebo tak :/
Reaguji na Lency: Já bych si s nimi měla co říct,často mluví o věcech ke kterým bych taky něco ráda řekla,ale když to chci udělat tak se zaseknu a pak už je pozdě se k tomu vracet..
Reaguji na Citrónek: Přesně tak ! Ale zase narozdíl od tvého,mého přítele to sice taky mrzí,ale nemyslí si,že je to kvůli tomu,že bych se s nimi nechtěla bavit..Ale víc to mrzí mě,chci do jejich kolektivu normálně zapadnout a nevím co teď s tím dělat.

Holky tak se k vám přidám,protože v tom lítám taky ale možná trochu jinak,protože si dokážu povídat jen s někým a ne s každým,vždycky chci nějak navázat na nějaké téma a povídat si,ale ono to prostě nejde.Většinou odpovím třeba 3 slovy a to mě strašně štve,že nedokážu mluvit dál a dál.Jsem takový tichý,uzavřený člověk,nejradši bych se toho zbavila a stala bych se slepicou co tu pusu skoro nikdy nezavře ale nějak nemůžu přijít na nějaký řešení,takže můžu o tom jen dál snít asi nejspíš.Tohle bych chtěla změnit strašně moc. Nevíte co s tím náhodou ? Pak si někteří přátelé od přítele myslí bůh ví co jsem zač,že nemám zájem mluvit s něma,ale přitom to tak vůbec není.

Reaguji na Lusyl94: jestli tady dá někdo nějakou radu, tak mu budu vděčná !

Reaguji na Dreadis: Opět musím říct "PŘESNĚ!" dokážu normálně mluvit jen s některým,někdy neodpovím ani těmi 3 slovy Ale štve mě to o to víc,že já nejsem tichý a uzavřený člověk,ale právě ta upovídaná slepice co pusu nikdy nezavře,ale jakmile si sednu ke stolu s jeho přáteli,tak prostě konec

a je to převážně ženská nebo mužská společnost? Kdyby to byli chlapi, tak tam by se ta obava ztrapnění dala pochopit...ale na druhou stranu

Tohle snad dělají děti na základní škole, ne? Neříkej mi, že by se v dospělé společnosti našel někdo, kdo by takhle přemýšlel ?

Reaguji na Lusyl94: Jéé tak to se máš to máš zase dobré,že jsi ta ''upovídaná slepice'' co já bych za to dala Je to zajímavé no

Reaguji na Citrónek: Tak na tom jsme úplně stejně,když jsem v nějakém kolektivu větším,tak si dávám pozor na to,aby ze mě nevypadlo nějaké slovo při kterém bych se ztrapnila,právě i proto někdy mlčím,abych se neztrapnila,ale přitom se třeba vůbec ztrapnit nemusím

Uplně jednoduchá rada, dej si skleničku vína Nebo se celkem ze začátku povzbuďte nějakým alkoholem, příště už to bude samo a ještě budete vzpomínat na vtipné zážitky z minula.

Reaguji na Lency: To by ses divila moje kamarádka jednou chodila s o 7 let starším mužem,seznámil jí s přáteli( okolo 27-30 let) všechno klapalo,jen jednou řekla nevhodnou poznámku která nikoho neurazil,podle mě nevinnou,podle nich poznámku co nedokázali přenést přes srdce a jejímu tehty příteli řekli,že už jí sebou nikdy nemá mezi ně brát,takže to není záležitost základní školy
Reaguji na Dreadis: Nevím čím to je no :/