Nedokážu od něj odejít

Nemyslim si že by se to nějak výrazně zlepšilo.Podle mě člověka poznáš nejlépe kdyžn s nim žiješ a vidíš ho ve stresových situacích...jak se chová k tobě ,nebo jestli myslí sám na sebe.Pro mě by nemělo cenu to dávat pořád dokola...už jsem to taky prožila a nevedlo to nikam než zase k rozchodu.A dítě bych si s ním nepořídila,když nemáte moc jasno ani mezi sebou a to by tomu vubec nepomohlo...Neco jako pořídíme si mimčo a všechno bude jiné...to je podle mě blbost...víc práce a stresu a nevypadá že by se měl k tomu aby Ti pomohl se starat. Myslím si že je nejlepší to ukončit...

Souhlasim s macik. Asi bych ho taky poslala do háje, kdyby se takhle ke mně choval. Vždyť život jde dál a určitě si najdeš někoho, kdo se k tobě bude chovat jako k rovnoprávnému partnerovi. A nebo si rovnou najde on tebe Vím, že to není lehké, ale seber odvahu a dej od něj ruce pryč, nic nebude lepší. A dítě? Byla bys jednou nešťastná, že jsi na jeho výchovu sama, protože v tvém partnerovi oporu rozhodně nevidím, a jak jsi řekla, ještě by ti děti jednou vyčetl. Držím palečky

Píďala
A co tak zkusit terapii u psycholožky? Třeba by ti to pozvedlo sebevědomí a došla bys k rozhodnutí, že dokážeš existovat i bez stávajícího přítele.

Ahojky Píďalko. já bych s takovým chlapem nezůstávala a už vůbec bych s ním nechtěla dítě. Vše by se jenom zhoršilo/víc stresu a starostí/ a potom by byl rozchod mnohem víc složitější- když by jste měli spolu mimčo. Já bych to s ním ukončila dokud je čas, myslím si že si tě nezaslouží, na světě je plno lepších chlapů kteří si tě budou vážit. Časem všechno přebolí!!! Držím palečky

Ahoj píďalo, souhlasím s holkama, měla bys od něj odejít a to co nejdřív. Přijde mi,že můj táta je stejné povahy jako tvůj přítel. Pořád mamku kritizuje, dělá si z ní služku, chce,aby mu psala do školy bakalářskou práci, věčně jí citově vydírá a vždycky musí být po jeho. Hodně taky řve. Dokonce jí dal facku, když do konvice nalila více vody než bylo potřeba,že je to prý plýtvání. Dokonce si chtěl pořídit barák na hypotéku, už jsme dali zálohu asi 200 000, ale najednou jsme měli exekuci,takže nám hypotéku nedali, ta exekuce byla samozřejmě jeho chyba, z 30 000 to najednou bylo 250 000. Mámka s ním má mě a bráchu a třetí dítě je na cestě. To třetí dítě si samozřejmě vydupal a několikrát jsem slyšela mamku na začátku těhotentství brečet. Proto bych nikdy nechtělo mít nikoho, kdo by se ke mně takhle hnusně choval.

PÍDALKO,
úplně slyším muj příběh ... jenže ja si to ditě s ním udělala .Myslela jsem , že se náš vztah rapidně zlepší , ale pravej opek byl pravdou .Takové hádky , co jsem zažila po porodu , jsem předtím nikdy nezažila.Ted máme 3 ročního chapečka , stále spolu bojujem a rozejít se ted, je mnohem a mnohem horší , protože náš syn nás oba neskutečně miluje a potřebuje a i my jeho ...a ja pořád doufám v nějaký zazrak

Píďala
Rozumové argumenty jsou dobré, ale jsi schopna se jimi řídit?

No právě.. Já si to rozumově umím zdůvodnit výborně, že už bych měla být dávno v prachu, jenže skutek utek
Vždycky se vytočim, řeknu si, že tohle nemám zapotřebí a jdu balit a pak mě ten vztek postupně přechází a začínám si říkat, že má možná pravdu že si akorát hledám záminky abych se hádala, pak začnu přemýšlet, jestli bych se ještě někdy měla takhle "hmotně" fajn (zní to blbě), ale máme nebo teda spíš on má barák, auto, jezdíme na dovču, a že 3 roky jsou přece jen 3 roky a že bych mu musela nechat psa a že to teda vlastně není zase až tak hrozný a zase si jdu vybalovat

To je taky problém. Já teď dítě nechci. Ještě se na to prostě necítím a chci ještě něco projezdit a zažít atd. Jenže on na něm trvá a včera bylo pozdě. Domluvili jsme se tak nějak do jeho 30 to je za 2 roky, a myslela jsem že teda bude klid, ale to jsou denodenní spory o tom, že běda jestli si to za ty 2 roky rozmyslím atd. A navíc se bojím přesně toho, co napsala lucinkaf, že by mi s mimčem vůbec nepomáhal, jen by ho prostě "měl"..

Moc všem děkuju za názory a rady, jsem ráda, že nejsem jediná, kdo má nebo měl problém se rozhoupat..

Tak také souhlasím s holkama, že není žádný důvod v takovém vztahu pokračovat.

Ale jak píše sebastiana rozumové argumenty jsou jedna věc a jestli se tím člověk dokáže řídit věc druhá.

Sama jsem to zažila. Když jsem zvažovala jestli to potřetí zkusíme znovu, tak i když rozum říkal, že to jiné nebude a určité situace, které by měly přijít v budoucnu jsem si neuměla s ním a jeho chováním představit, nebyla jsem připravená ho opustit.

Tak jsem se k němu znovu vrátila a musím říct že po dalším půl roce to nějak přišlo samo. Najednou tu bylo odhodlání i touha dotáznout to dokonce a zavřít za tím vším dveře. Samozřejmně i potom ještě nějakou dobu trvalo než všechny city a vzpomínky odezněly, ale teď konečně už můžu říct že ho nemiluju a nechci s ním být. A jsem šťastná.

Myslím, že nemá smysl to lámat přes koleno, člověk k tomu kroku musí dozrát. Jestli se chceš vrátit a nemáš na to ho opustit tak se vrať. Ale nezmění se a lepší to nebude.
Ale dítě !!! Na to bych si dala velký pozor, jen tě víc připoutá k domácnosti, on bude jediný s kým za den pořádně promluvíš a dle toho co píšeš asi přílišnou oporou nebude.

Ahoj - nejhorší je, když ti začne vyčítat a hledat na tobě takové věci, které píšeš. Jako vaření, váha, uklizení. Zažila jsem to samý - nespal semnou, že jsem tlustá, že jsem si ostříhala vlasty na krátko. Nejedl guláš, protože byl slaný - skoro nesolím. Prostě furt něco hledal na mě, aby si mohl ventilovat tu svou zlobu.
Nakonec jsme se rozešli - podvedl mě a tak hnusně. V naši posteli, když já jela za babičkou. Ani nepřevlíkl prostěradlo

tyweee
někdy si říkám, jestli by nebylo lepší aby mě podvedl nebo si našel někoho jinýho (kdo teda umí vařit ), protože kvůli tomu jedinýmu bych nebyla ochotná už dál něco zkoušet a šla bych hned!

Když by mi to, co všechno teď po sobě čtu, vyprávěl někdo jiný o sobě, tak bych mu řekla že nechápu co řeší, ale jiným se právě radí dobře..

pav001
to máš naprostou pravdu, co píšeš!
Myslím, že to tak je, protože po každý, když mi nějak ublížil ( a to nemyslím, že mi řekne že neumím vařit nebo jsem tlustá), se ta láska k němu vždycky o maličko scvrkla..
Leccos jsem mu dřív raději odkývala, aby byl klid, ale teď už se ohradím, někdy kvůli prkotině a z toho vznikají ty děsný hádky.. Ale když bych měla srovnat tu lásku a řekněme úctu co jsem měla v začátcích vztahu, tak oboje rapidně kleslo

Jj to si říkám taky, myslím, že jsme si stejně staré. A zvláštní je, že já sama bych ti poradila, jdi od toho a samotná se bojím

Píďala
A jak víš, že už to nedělá ? Třeba prudí jen proto, abys ten rozhodující krok udělala ty a on měl klidné svědomí a mohl říct - ona se na mě vykašlala. Chlapi se bojí udělat ten rozhodující krok - viděla jsem to mnohokrát u cizích a jednou zažila na vlastní kůži. Sbal si baťůžek a prchej.