Nedokážu od přítele odejít

Prostě se nerozmýšlej a udělej to teď hned, protože jinak se k tomu nedokopeš nikdy a budeš nešťastnější a nešťastnější. Taky jsem to zažila a prostě jsem najednou šla a udělala TO. Bylo to těžký, volal, psal, prosil, byl za mnou i za moji rodinou, ale já jsem prostě nereagovala. Přeju hodně štěstí, není to jednoduché, jak si někdo myslí, ale čím dřív to uděláš, tím líp

seber odvahu a začni hned.
přeju hodně sil

Všechny důvody hrají proti - nebuď hloupá. v sedmácti jsi příliš mladá na to, aby ses zahazovala s někým takovým - ukonči to, nejlépe bez osobního kontaktu, aby tě nemohl přesvědčovat, když víš, že mu podlehneš znovu a zase. Nezvedej telefony, zablokuj si jeho číslo - přeruš s ním vešker kontakt - jediné možné řešení

rozejdi se s ním a najdi si někoho jiného, a jestli nechceš, aspoň se dohodni s nějakým dobrým kamarádem, jestli by to na něj nemohl zahrát, jakože jste teď spolu, když expřítel uvidí, že už máš někoho jiného, tím spíš to vzdá - dokud uvidí, že jsi sama, budeš to mít těžké a bude pořád dolejzat..

Je ti 17 let, jsi mladá slečna a máš život před sebou. Buď jen s lidmi, s kterými je ti dobře...a podle tvého popisu se s přítelem jen trápíš. On se z toho rozchodu časem vzpamatuje a tobě bude lépe, věř mi. Jen si ho pak nepouštěj k tělu...aby tě zas nepřemluvil - ale věřím, že ty to zmákneš

Reaguji na MissCukrik:
nepříjde mi to jako dobrý nápad, když se můj bývalý přítel dozvěděl, že někoho mám, dělal mě i současnému příteli peklo, takže z mé zkušenosti ne-e.

tohle je případ přísavky.) nikdy nebude šťastný....dělá si problémy a pak jsi špatná ještě ty...a když je zle tak je zlatíčko...dříve nebo později odejdeš tak i tak....takže čím dřív tím lépe..mysli na sebe.

Holky mají pravdu. Čím dřív odejdeš, tím dřív bude zase šťastná, spokojená a v pohodě. Není to jednoduché, ale podle toho co píšeš to dřív nebo později stejně příjde. Hodně štěstí a pevné nervy

začni s epokukovat po někom jiném a prostě odejdi:

On právě teď měsíc bydlel u mě, tak se hlavně bojím, že si nebudu moct zvyknout na to, že budu bez něho, když sem s ním byla teď denně. Beru takové situace dost špatně, většinou se mi chce brečet i u normálních hádek, a proto se bojím jak to budu zvládat. Hlavně si nevěřím, po těch všech nepodařených rozchodech.

Bude to jen horší a horší, taky jsem to teď měla podobne, po třech letech jsem to prostě ukončila, ale u mě to bylo snažší, protože jse si hned našla jinýho s kterým je mi fajn a vím, že nikdy nebudu litovat rozchodu s tim předešlím a i kdybych nikoho neměla, tak mi furt bude líp samotné, než se pořád trápit a hádat a brečet. Udělej to hned, měsíc bydlení nic neznamená, vem si rodiny kde spolu žijí třeba deset let. Neboj takových třeba ještě bude s kterýma se rozejdeš. To je život

Reaguji na adellie: Jako bych to psala já Já jsem taky člověk co nemá to srdce aby někomu ulížil... vím, že nejlepší by bylo to udělat teď hned, ale zažila jsem takový rozchod, že mě bývalý opustil a já se s toho vzpamatovávám skoro ještě teď, po více jak půl roce. Achjo kéžby se to vyřešilo samo A to už se v tom plácám docela dlouho, že mě to nebaví, už byl i náznak z mé strany, že to chci ukončit, ale přesvědčil mě že ne a jak toho teď lituji...

Reaguji na Straccaa:
To je pravda, ale já to nikdy nedokázala ho uplně opustit, vždycky jsem se k němu, jak za mnou přišel a prosil, vrátila.
Vím že měsíc bydlení nic není, ale jde o to, že já všechno beru strašně blbě, ikdyž bych nechtěla.
Reaguji na _BaRuSa_:
Ono se to lehce řekne, ale těžko udělá. Nemůžu pořád sebrat odvahu. Už právě kvůli tomu, jak píšeš, že mu nechci ublížit, a ještě proto, že ho pořád nedokážu přestat milovat, ikdyž je to takové jaké to je.

Řekni si, že pokud je to tak, jak to je, lepší to už nebude a jednou to stejně skončí, takže čím rychleji to bude, tím rychleji to budeš mít za sebou, tím rychleji ti bude líp a nebudeš zbytečně ztrácet čas.

Pokud nemáš sílu na okamžité rozhodnutí, tak si myslím, že stejně za nějaký čas budeš natolik znechucená a otrávená, že už ani nebudeš muset mít sílu