Nedokážu se s ním rozejít, i když mě vztah s ním ničí

Iamsorry
Tady je hodně podobných témat ve kterých se vyjadřuje mnoho holek. Jestli za ně můžu alespoň trochu mluvit, alespoň za většinu, tak má (naše) rada zní: Když cítíš, že to není to pravé ořechové a nebo se cítíš vysátá, jak píšeš, no zkrátka, že tušíš, že to není On, tak odejdi. Záleží jen na Tobě, jestli chceš být šťastná, nebo se jen trápit ve vztahu, který nemá budoucnost.

Romísek

No to právě nedokážu, protože ho strašně moc miluju, ačkoliv si to třeba nezaslouží. Je to tak. Nechci si nechávat dobrovolně ubližovat, ale nešťastná budu jak s ním, tak bez něj.

Ty ho miluješ, ale jsi si jistá, že on miluje tebe? Nevyužívá tě jen? Není možné, že je s tebou ze zvyku, jsi "přestupní stanice" od bývalé? Nebo je mu to prostě jedno.... a vůbec tohle neřeší? Pokud tě má rád a dává ti to najevo, tak třeba budete mít italskou domácnost a bude to klapat. Jen, aby ses ty pro něj neroztrhala a nebyla víc a víc houba bez života

Iamsorry
Naprosto souhlasím s tím co napsala Romísek .Osobně nechápu,proč chceš být s někým,s kým nejsi šťastná a víš to a to,že ho miluješ je hezký,ale ne argument,proč s ním nadále zůstat,pokud víš,že se budeš trápit.
Ovšem pokud od něj nechceš odejít ,tak potom asi není moc rad pro Tebe,jelikož si myslím,že jiné řešení není.
Bez něj nějaký čas budeš smutná,to ano(ale chce to jen čas,se s tím vyrovnat),ale s někým jiným pak štěstí najít můžeš.

Iamsorry
No coment!!

Zanet96
To jsem ráda, že jsem se v názoru většiny holek nespletla!

Iamsorry
Proč se tak trápíš a proč si tak ubližuješ? Na světě je chlapů, kteří tě můžou milovat, ať jsi nemocná, či ne.
Tady evidentně nejde o lásku,ale zvyk.
Podle mě, pokud si uvědomuješ, že on není nic pro tebe, tak ho ani už moc nemiluješ, jen si zvyklá, že vedle sebe někoho máš.
Netrap se a vybodni se na něj

Hm.... Já si hlavně myslim, že to neni láska, to co k němu cejtíš. Znám spoustu takovejch případů, že když tam byly hádky a různý up and down, tak právě to způsobovalo pocit, že holky měly pocit, že ty kluky tim víc chtěly. Ale bylo to jenom kvůli tomu, že je vlastně v klidu nemohly mít. A ještě zníš, jak kdybys měla pocit, že si nedokážeš představit, že bys vůbec mohla bejt s někym jinym. Nesmysl. ohle co tu popisuješ vůbec neni hezkej vztah. Zní to spíš jak přežívání od jedný chvilky ke druhý. A hlavně přestaň s tím, že někdy udělá nebo řekne něco hezkýho, když je víc toho nehezkýho. Tohle dělá strááášně mc holek Že maj partnery, se kterejma to neklape, ale vždycky to začnou omlouvat "no ale před měsícem byl strašně jeden den fajn". Nechci znít negativně, ale... Musíš se k tomu postavit čelem. A ne čekat, že se to nějak samo zlepší. Jeho nezměníš nikdy. Vztah je o dvou lidech a každej je zodpovědnej jen za tu svoji půlku. Takže když ti nevyhovuje něco ve vztahu, musíš změnit těch svejch 50% a jenom tak se něco může zlepšit celkově. Ale ve výsledku to zní jakoby to byl tvůj první vztah, nebo první "vážnější" a mohla ses tak dostat do pozice, kdy k němu cejtíš nějakou "lásku", protože máš pocit, že nemůže bejt líp, že už nenajdeš někoho jinýho, že ti nikdo jinej nepomůže s maturitou, apod. Hlavně nebuď ve vztahu, kdy jedna hezká věc převáží deset hroznejch. Tohle je opravdu strašnej zlozvyk. Ale taky jsem to dělala. Furt jsem si nechtěla přiznat, jak je to blbý, protože tehdy cosi. Pak jsem se dostávala do nepohody, to se přeneslo na druhýho. Načež jsem se s nim furt chtěla rozejít, ale ne a ne to udělat, protože třeba řekl jednu hezkou věci a já hned jupíííí bude to dobrý. No nebylo. Nakonec se rozešel on se mnou. Což si myslim udělá i ten tvůj... Z toho co píšeš ho spíš váš vztah štve a je v něm, i když by evidentně radši nebyl. Ale brzo přijde něco novýho. Pro vás oba... Nějak mi o nejde napsat pár větama a jednoznačně, taže snad z toho aspoň něco kloudnýho vypadne Ty se k tomu ale co nejdřív postav čelem a přiznej si, že tohle fakt ne. Přestaň na tom vztahu bejt "závislá" a rozejdi se s nim... Kolem je spooousta kluků, se kterejma můžeš bejt a kór teď, kdy budeš končit střední. Takže... Vem to jako hezkou zkušenost, hezkej vztah, že si s někym mohla bejt a běž dál. Neni to žádná fatální tragédie, což ti ovšem docvakne až s odstupem času

Kattenka
Jsem jeho první holka se vším všudy. První delší vážný vztah. Jestli mě miluje. To už nedokážu říct s jistotou, i když on tvrdí, že ano. V mnoha hádkách mi ale řekl, že neví, co ke mě cítí. Když jsme se usmířili, zase mi řekl "Miluju Tě."...Asi jako tečka za větou.

Zanet96 a Romísek
Máte pravdu. Snad jen potřebuju nakopnout. Miluju ho nebo alespoň mám ten pocit. Nevím ale, jak mám teď přes všechny ty hádky poznat, jestli je to opravdu láska nebo si to jen nalhávám. Věřím, že si to nenalhávám, jinak bych s ním už dávno nebyla.

tyweee
Kéž bych tak dokázala vidět do budoucnosti. Věřím, že je to láska. Je to můj druhý vztah se vším všudy. Ten první netrval ani půl roku no a s tímhle druhým klukem už jsme si prožili všechno co se dalo.

Elanesse

Tohle mě zaujalo..proč je díky tomu ty holky vlastně chtěly víc a víc? Co je k tomu vedlo?

Bojím se to ukončit právě teď. Teď bude nadmíra stresu a já se bojim, jak se zvládnu v kombinaci s maturou a nemocí vypořádat s koncem něčeho, čemu jsem dlouhou dobu věřila.

A ještě jeden přístup - přestaň jako první psát, volat, vymejšlet ňáký společný aktivity. Ne tejden, prostě furt. A buď se on začne snažit, nebo ten vztah pomalu vyšumí. Hlavně měj svůj program nabitej a užívej si čas pro sebe. Pak ti bude dobře a potká tě něco fajn.

Iamsorry
Umíš si představit s tímhle přítelem společnou budoucnot, děti, svatbu? Pokud ne, tak akorát strácíš čas.
Do budoucna nevidí nikdo, bohužel.

Možná to bude znít jako klišé - ale promluv si s ním o tom. Pěkně v klidu, začít mírně, hlavně, aby to neskončilo hádkou, ale důležitý je mluvit. Říct mu, co ti vadí, ale zároveň si třeba uvědomit vlastní chybičky, hlavně se to snažit brát co nejvíc objektivně. Je to náročné, nemusí se to povést na poprvé, ale mluvení je to hlavní. On si sám třeba neuvědomuje, v čem je problém. No a jestli nepomůže ani to, tak pak proč se trápit, když jsou na světe i jiní kluci

To je právě to, tys tomu věřila Teď ani nejde o rozchod konkrétně s nim, ale o ukončení vztahu, něčeho, co sis představovala, že ještě bude, něčeho, na co sis zvykla. Neměj vůbec strach. Opravdu na tebe čeká něco lepšího, tomu věř na 100%. Ale vždycky to je tak, že aby mohli začít něco novýho, musí se to starý ukončit. Tomu doposavadnímu poděkuj (třeba jen v duchu) za společnej čas, protože nic neni dobrý nebo špatný. Všechno je tak jak je, ve svym dobrym i špatnym. Přemejšlej nad tim, co ti to dalo, těš se na to, co bude a měj se co nejlíp to pude.

Hmm já tu slečnu chápu.... mám něco podobnýho, prostě jsem začla chodit s klukem, se kterým to bylo hrozně moc hezký, navíc to byl první člověk co o mě věděl úplně všechno....ale postupem času se to začalo kazit....nedokázala jsem si představit že by to skončilo...tak jsem tolerovala to, že mě nemiluje, i když při společných chvílích se ke mně choval tak jako bych byla jeho jediná...pak řekl že to nemá smysl, dva měsíce byla pauza...už jsem si docela odvykla...ale on se pak ozval a já neodolala tento víkend jsme byli spolu, choval se ke mně jako bysme spolu chodili ale vím že mě nemiluje....nevím co dělat,život bez něj mi přijde nemožný, protože za tu dobu jsem si na něho zvykla a vím že je svým způsobem úžasný a jiný než jiní kluci...ale i když je to šíleně těžký vím že to budu muset ukončit pokud se nechci trápit