Nedokážu se s ním rozejít, i když mě vztah s ním ničí

petuliinka17,Iamsorry

teda holky,já to nechápuJak někdo může být s někým,kdo mu "ubližuje"?Budete raději ve vztahu ze zvyku a s výmluvou,že bez něj nemůžete být?Budete si něco neustále nalhávat?Doufat v nemožné?
Je mi to líto,jelikož Vám utíká čas,který byste už třeba mohly věnovat někomu,kdo Vás bude opravdu milovat.Zvládlo to miliony ženských,zvládnete to i Vy,pokud si samy sebe vážíte. No tak,hlavu vzhůru!

Iamsorry
v jakým jste znamení? To mi docela přidá jako já a můj kluk. Taky se dokážeme pohádat do krve se spoustou sprostých slov. Jsme spolu už 5let a stále se hádáme, rozcházíme a milujeme. Je to o toleranci, nehádat se kvůli kravinám. Ted vím, že spousta chyb je na mé straně. Prostě si něco umíním a nechci od toho ustoupit za žádnou cenu, tak se radši pohádáme a rozejdeme. Ale jinak si už život bez něho nedovedu přesdstavit. Prostě si myslím, že lepšího už nenajdu. Musíš zvážit zda je to vhodný partner pro život. Jemu je to jedno když se rozejdete? Mýmu jo a to mě těžce sere, že vždycky jsem to já která za ním musím přilézt a doprošovat se. Možná by přilezl i on, ale musela bych asi dlouho čekat, nikdy to nevydržím. Nikdy totiž nevím jeslti to myslí fakt vážně nebo mě chce jen potrápit.

Kacrum
Mluvili jsme spolu o problémech při / po každé hádce. Ale už je to vysilující, protože se ty hádky rojí pořád a pořád.
Jiní kluci na světe jsou, ale on je svým způsobem v ledasčem jinačí a já ho za to mám ráda, i když mě bolí hádky a věci, které si provádíme. Kdybych měla jistotu, že najdu lepšího. Jenže já miluju tohohle. I přes to všechno. Tohle ovlivnit neumím.A i kdybych našla "lepšího", už to prostě nebude ON.
lucisek1111
Já jsem beran a on je vodnář.

lamsorry

Já se svým přítelem jsme důkaz toho, že i ze vztahu, kde si dva nerozumí, neustále se hádají, na ničem se neshodnou, se díky lásce, trpělivosti a času dokáže vyvinout vztah ve kvalitní. Vím teď, že on by nevyměnil mě a já jeho. Neustále si dokazujem, že se milujeme čím dál více a nemůžeme bez sebe být. Samozřejmě hádky jsou všude, kór u lidí jako jsme my, jsme oba vznětliví, ve vzteku agresivní a tvrdohlaví. Ale to čím jsme si procházeli ze začátku byla katastrofa, ale i přesto, jak moc sme si navzájem ubližovali jsme nedokázali od sebe odejít. A to podotýkám a nechci vypadat namyšleně, ale nápadníků jsem měla vždycky spoustu a přítel nápodobně, takže nemohla být řeč o tom, že jsme spolu z nějakého zoufalství nebo že sme se báli, abychom nezůstali sami. To vůbec ne. Jsem ráda, že jsme to špatné překonali a teď po 3,5 letech jsme šťastní a spokojení.

vendelinka1
No já nevim jestli všechno může být zase jako dřív. Nevím jestli chci mít jednou děti s někým, kdo mi nadával do krav a celkově se ke mě choval hnusně.

Iamsorry
a co teda řešíš?Víš,že s ním být spíš nechceš a přitom se s ním rozejít taky nechceš.Potom ale není žádná rada.

Iamsorry
Mala som to presne ako ty, az na to, ze som bola s priatelom 5 rokov. Bol to pre oboch prvy vztah a hned takyto vazny.
Dospelo to do stadia, ze ked sme boli kazdy u seba doma a vidali sa akoby len na "rande", tak to bolo ok, vysli sme spolu. Akonahle sme boli spolu ale na private, tzn. 24h/denne nonstop, tak sme sa isli prizabit. Hadky, skriepky, nekomunikacia... Psychicky sme vysilovali jeden druheho a viac sme si ublizovali ako pomahali. Ospravedlnovala som to vyse ako rok presne ako ty, ze to predsa byva aj pekne, ze to predsa nezahodim, ten cas, ze toho mame za sebou uz vela. Vedela som si s nim predstavit zivot, vsetko... Postupom casu to vsak naberalo intenzitu a mne "otvorili oci" az kamarati zo skoly, kt. mi povedali, ze takto to nemusi byt, ze toto nie je vztah, a ze to co mam nie je "normalne". Ze my zijeme vedla seba, nie spolu. Mala som pocit obcas, ze som ako v 40 rocnom manzelstve

Dalo to mnoho namahy a sil a odhodlania ukoncit to.. pomaly sa z toho dostavam...
Prajem ti, nech sa rozhodnes správne. Pre seba.

Také jsem zažila něco podobného, byla jsem s tím dotyčným 3,5 roku a i když byly i pěkné chvíle, bohužel postupem času převažovaly už jen ty špatné a já jsem stále od něj nedokázala odejít. Pořád jsem si říkala, že to může být i horší nebo prostě že ho miluju tak, že od něj nemůžu odejít. Vsugerovávala jsem si to, nemilovala jsem ho, ale vytvořila jsem si na něm takovou závislost, že to prostě nešlo. Hodněkrát jsme se rozešli, vždycky se k sobě vrátili - někdy na popud jeho někdy můj. Dopadlo to tak, že se z veselé holky se stal případ pro psychiatra, psychicky nevyrovnaná, nervy totálně v....., musela jsem brát prášky na nervy. Už bych to nikdy nedopustila, chybama se člověk učí. Taky jsem si nedokázala představit život bez něj, i když mě hodně ublížil, kolikrát mě sprostě ponížil, nechala jsem si všechno líbit, i já ale nebyla bez viny. A jak jsem dokázala se od něj odprostit? Samo to přešlo, postupem času jsem k němu cítila větší a větší odpor, nechtěla jsem s ním spát a modlila se, at jde zase do práce a já mám klid, takže závislost pominula a následoval už jen odpor. Nakonec už jsem nemohla vůbec cítit jeho společnost, postavila se na vlastní nohy a našla si spolubydlení s dalšíma dvěma holčinama a už je to víc jak dva roky a vůbec nemám potřebu s ním být v kontaktu. Asi rok zpět mě kontaktoval, nejdřív jsem mu chtěla napsat něco pernýho, ale pak jsem se rozhodla mlčet a dělala jsem mrtvýho brouka a naštěstí mám od něj pokoj. Současnost? Mám skvělýho přítele, kterýho miluju nadevše, ikdyž naše začátky nebyly lehké, protože po té minulé zkušenosti těžko důvěřuji a bojím se nějakého velkého zklamání, ale nynější přítel mě utvrzuje v tom, že mě miluje a to mi dává velké naděje, že krásný vztah nemusí být utopií. Vše zlé je pro něco dobré, poučila jsem se ze svých chyb, ale už bych nikdy nebyla s někým jen ze zvyku, k tomu rozchodu stejně dojde (anebo horší možnost v podobě neštastného života po boku někoho, kdo nám ubližuje) a život je tak krátký, abychom ho strávili s někým, kdo nám ubližuje a ve vztahu, který nás ničí. Najdi tu sílu a udělej ten rozhodující krok ty, uvidíš, že na konci tunelu je světlo, které ti otevře oči a uvidíš, že ten princ na bílém koni na tebe někde čeká

S tím souhlasím. A když si uvědomím, jak jsi mladinká...
Píšeš, že tě miluje, ale nezeptá se Tě, jak se Ti daří po vyšetření...já nevím, to asi nebude ta pravá láska.

no ja bych se na to vykaslala...tecka

Iamsorry

A co tvůj přítel, ten to cítí jinak než ty? Že třeba on ještě neudělal ten první krok k rozchodu . . .

Jak jsem to četla hned jsem poznala, že je vodnář... Mám ho taky doma... Třeba včera jsme se fakt strašně pohádali proto, že jsem si vzala podpatky a nechtěla jsem si vzít kecky a další nepodstatné okolnosti a je to skoro na rozchod... Ale jinak je taky moc fajn a na rukách by mě nosil, jen musí být po jeho..

Tak už jsem se s ním rozešla. Dneska mi definitivně ukázal, že to NEMÁ cenu.

Iamsorry
co zas provedl?

lucisek1111
No, jak jsem tu popisovala ty včerejší smsky, tak u těch to akorát skončilo. Pak už jsem mu nic nepsala a on mě taky ne. Dneska večer měl přijet a zítra ráno mě odprovodit na jedno důležité lékařské vyšetření. Neozval se, nepřijel a pak, když jsem teď večer přišla na icq a napsala jsem mu, že mohl dát aspoń vědět, že nedojde, tak začal svádět vinu na mě. Tak jsem mu řekla, že na takové řeči nemám náladu, že jsem aspoň maličko doufala, že přijede a ráno pujde se mnou (nebydlíme spolu, měl dojet k nám domů) ....no a že radši sama než s takovým. Jednak se zachoval jako uražené děcko, pokud nepřijel a celou dobu se neozval kvůli včerejšku, kdy byl on protivný na mě a za druhé..k čemu chlapa na kterého není spoleh a nemůžu se o něj opřít?