Nedokážu se rozmluvit před jeho přáteli

Reaguji na Lency: Jsou to chlapi no. Ještě nejsem dospělá a bohužel takhle asi přemýšlím, což je nejspíš důvod toho všeho.

Reaguji na Lency: Je to divné, ale nevylučuje. Jsou lidé, se kterými mi nedělá problém mluvit, ale u někoho se zarazím. A musím přiznat, že mi to docela komplikuje život.

Tak to v tom případě byla nějaká podivná společnost sucharů, nebo intelektuálů, kterým jen tak někdo nekápne do noty

Reaguji na zirafahana:

Jsou prostě lidé, kteří nám nekápnou do noty...jestli není nutné vídat se s nimi, tak bych se s nimi nevídala

Taky mi ''nemluva'' komplikuje život,je to moc velký problém :/ ale kdo by s tím opravdu pomohl,rozvázal jazyk .. to se neví :/

Tak třeba jestli to není prostředím? kdybyste šli třeba do tvý oblíbený hospody tak tam by to mohlo bejt lepší.. Mohla bys povyprávět nějaký historky co se ti tam staly atd.
Nebo já třeba často dělam doma párty pro cca 20-30 přátel, každej si tam může vzít koho chce a tak, takže bych je třeba pozvala a když je to v domácím prostředí tak je to pohoda.. ale nevim jestli máš na to takovýhle podmínky doma, dělat oslavy a tak..
Já většinou se snažím vyhejbat mluvení o věcech kterejm nerozumim, tak vyprávim svý vlastní zážitky co se týkají tématu, a to je podle mě nejjednodušší

Reaguji na Vendys123: Chodíme do mojí oblíbený hospody,takže prostředí v tomhle taky nebude :/ Já si spíš myslím,že oni mě mezi sebe někteří nechtějí pustit nebo tak něco,většinou když na mě někdo z nich promluví tak je to totální podpásovka,že fakt chceš celej večer jen sedět aby si tě nikdo nevšímal,nebo je to otázka na kterou se dá odpovědět jednou větou,ale zase s jinýma si rozumím,takže nechci aby to vyznělo jakože mě nemají ráda Fakt nevím co s tím..

Reaguji na Lusyl94: Já bych si třeba v hospodě kde je hluk nemohla s někým popovídat , ať bych byla sebe více ukecaná Nesnáším jak se lidi v hospodě přeřvávají a mají natrčené ucho aby vůbec něco slyšeli . Zkus si s přáteli popovídat někde v klidu .

já kdybych měla takovejhle pocit z nich, tak bych si toho nevšímala a právě se bavila o to víc. jestli jim z nějakýho důvodu vadím, tak maximálně si o mě potvrdí svůj názor ale spíš třeba jim tim dokážu že nejsem tak špatná.. A nebo jak to dělam já, postupně získávam jednotlivý lidi na svou stranu a když je jich už dost, tak ty ostatní jakoby sami od sebe povolej
a z podpásovek bych si nic nedělala, zasmála bych se tomu a nedělala si z toho velkou hlavu.. já za sebe můžu říct, že když na mě někdo vybalil něco takhle, čim se mě snažil třeba ponížit, tak moje úspěšná taktika byla to ignorovat, zasmát se tomu a předstírat že mě anni na vteřinu nenapadlo že to ten dotyčný myslí vážně většinou už jim bylo blbý to opakovat

Reaguji na Vendys123: Jenže já vůbec nevím co s nima řešit Kdykoliv mě seznámí s někým kamarádka,tak je to taky tím,že ty lidi mají nějaký zájem se mnou mluvit,na něco se mě zeptají a i kamarádka mi v prvních chvílích pomáhá a to potom jde všechno líp,ale občas mi přijde,že přítel jen sedí,baví se s nima a já nic,pak tam takhle sedím třeba 5 hodin a za tu dobu promluvím třikrát :/

Reaguji na nency:
já třeba sem nerada v tichu, sem z toho pěkně nervozní když by měla nastat trapná chvíle ticha, tak se to v tom hluku ztratí
ale já sem taková celkem hlučná, takže tohle pro mě neni problém

Reaguji na Vendys123: To já právěže taky,jsem neuvěřitelně ukecaná a jsem prostě takový ten "šašek" co má tendenci furt vtipkovat a bavit lidi,ale před jeho kamarády prostě vždycky ztuhnu a konec,trápí mě to a proto hledám řešení jak na to.

tak to by mi vadilo že mě v tom přítel takhle nechává :-/ co s ním o tom promluvit?
Jinak já třeba se dokážu bavit s kýmkoliv o čemkoliv (pokud to není zrovna něco o čem nemam ani páru), takže nevim jak bych poradila.. Když se třeba kamarádi mýho přítele bavili o fotbale, tak sem jim narovinu řekla že tomu nerozumim, ale mam kamaráda fotbalistu tak sem přidala třeba nějakou jeho historku, nebo pak sem se zeptala co je to ofsajd a když mi to vysvětlili, tak sem řekla jak sem něčemu nerozumněla když sem byla malá a tim sem to převedla na téma dětství o kterým můžu vyprávět vlastní historky, oni taky, takže sme se i líp poznali a tak

Reaguji na Vendys123: Promluvit si s ním asi bude to nejrozumnější řešení,protože mě to vážně trápí,znám je už dlouho a na začátku jsem si myslela,že se to časem ztratí,ale ono pořád nic a nic a i přítel mi to už několikrát řekl,než jsem za nimi šla tak jsem si říkala"tak dneska už to zvládnu" pak jsem je uviděla a zase ten zásek

a to tam neni žádná holka? tohle chápu, taky se mi to párkrát stalo a pak mě to nejvíc štvalo, ale příště sem se už poučila a nějak sem se vzchopila.. nesmíš se nechat přemoct nervozitou, buď svá a neboj se že když něco řekneš tak to bude trapný.. a pokuď to náhodu bude trapný, tak se nestyď to přiznat a zasmáát se tomu

Reaguji na Vendys123: Je tam holka,kterou znám už delší dobu a s ní i s její přítelem,který tam taky chodí,si rozumím,jen komunikace s těma ostatníma nějakej pokulhává :/ No,promluvím si o tom s přítelem a pokusím se s tí něco udělat,protože mě to už fakt nebaví..