Nedokážu se rozmluvit před jeho přáteli

tak se bav s nima a třeba se ostatní přidaj, u mě to tak třeba bylo že sem se bavila taky s jednou holkou a jejím přítelem a ostatní se bavili o něčem jiným a za chvíli jakoby začli poslouchat a přidali se k nám do konverzace..
Ale s přítelem si každopádně promluv, to rohodně

Ze začátku jsem to měla podobné, netušila jsem co říkat a jak to říkat,abych neztrapnila jeho i sebe. Postupem času,kdy jsme se vídali ve volném čase více a více jsem se uvolnila a dneska se s některými přáteli od přítele - respektive s přítelkyněmi jeho kamarádů vídám i sama bez přítele. Možná to chce najít nějakou spřízněnou duši,někoho z té skupiny přátel, kdoo Ti bude blízký a časem se rozpovídáš. Jak jste spolu s přítelem dlouho nebo jak dlouho vídáš jeho přátele ?

Reaguji na Vendys123: To určitě,myslím že by mi dost pomohlo kdyby se mě snažil nějakým způsobem přidat do jejich konverzace,může to být klidně i nějaká trapná historka,nejsem taková citlivka a nevadí mi když si ze sebe mám dělat srandu,nebo když si jí ze mě dělají ostatní
Reaguji na Jannnie: Vídám se s nimi cca 5 měsíců

Reaguji na Lusyl94: Tak to zase není tak dlouhá doba, mě to taky chvilku trvalo než jsem se mezi ně etablovala, než mě poznali a začali brát mezi sebe, dej tomu čas, s přítelem si o tom určitě popovídej ve finále pokud jsou to dobří prátelé - určitě Tě budou budou brát už jen proto,že mají rádi Tvého přítele

Reaguji na Jannnie: Asi ano,dám na vaše rady a promluvím si s ním o tom

Ahoj holky, tohle téma mě donutilo se registrovat a přispět.

Tohle je i můj problém. Jsem s přítelem už asi 3 roky. Jeho kamarády vídám zřídka. Frekvence je tak 1x za rok. Dřív to bývalo víc, když ještě byl ve škole. Taky jsem se nikdy nedokázala zapojit do hovoru. Možná to bylo dáno i tématy - jejich škola, učitelé atd. Jenže i teď to tak pokračuje, řeší se práce když se sejdou (já ještě studuju). Jednou jsme byli venku a já za pár hodin byla schopná říct jen pár vět. Nejhorší je, že se znají x let a prostě není lehké se nějak zapojit. S přítelem jsem o tom mluvila. Řekl mi, že je moje chyba a dokonce mi skoro vynadal, že se aspoň pokouším bavit s ním, ale v jiném případě bych se neměla vůbec s kým bavit. Pokud jde víc lidí, tak se to rozskupinkuje, každý se na někoho otočí a já tam sedím a vidím, že ten zájem není, když tam každej někoho má. Teď se s jeho kamarády moc nevídám a když už někam jde, tak beze mě (což tedy taky neni často). No nevím jestli čekám radu, nebo se jen potřebuju podělit o tohle trápení.

Taky mám problém se začlenit do přítelovy "party". Pokud jsou to jednotliví lidi nebo páry, tak je to v pohodě, ale jakmile je to společnost cca 15 lidí, tak to nezvládám..Navíc jsou tam někteří, se kterýma si nemám co říct a nesedli mi, pak někteří, co jsou v pohodě a někteří, co jsou v pohodě jen separovaně..Taky je zde problém, že jsou zaměření na jiné volnočasové aktivity než já, takže společná řeč se hledá těžko.

Ale k problému zakladatelky...napadlo mě, že přítel tě možná do rozhovoru nezapojuje, aby na tebe moc neupozorňoval, předpokládám, že ví, že je ti to nepříjemné, tak si může říkat, že ti bude líp, když se začleníš postupně a až se na to "budeš cítit" ty sama.

Reaguji na Jeannee: Ale mě to není nepříjemné,já se naopak chci zapojit do jejich konverzace,to bych tohle téma vůbec nezakládala a jen se snažím najít nějaké vhodné řešení a vysvětlení,protože se mi tohle nikdy nestávalo a nestává,ale jen mimo jeho kamarády

Jedná se převážně o chlapy, kteří jsou starší než ty, že? Myslím, že je to normální. Pomoci by ti mohla nějaká ta sklenička, víc se uvolníš. A taky čím častěji se s těmi lidmi uvidíš, tím budete mít více společných zážitků a více témat ke společnému hovoru. Řekla bych, že pro každého je více přirozené komunikovat na té neformální úrovni se svými vrstevníky. Chápu, že je to nepříjemné, ale zase to nebude nic tak neobvyklého , využívej toho, že alespoň s tou jednou slečnou a jejím přítelem komunikace nevázne a bav se s nimi. Třeba se někdy váš rozhovor dostane mezi další osazenstvo a postupně se ty bariéry odbourají

Ahoj, taky přidám svůj příspěvek. Mám 2,5 roku přítele a s jeho přáteli se vídám, dá se říct od začátku vztahu. Jsou to ale všechno kluci ve věku 26 a víc let (mě je 21 let), jen jeden tam má tuším 24...takže já si s nima nemám už vůbec co říct...Krom toho nepiju a oni si dají moc rádi do čumáku, takže jsem úplně mimo. Nenavazuju s nimi vůbec řeč, protože nevím o čem bych mluvila a někdy mám strach vůbec něco říct, aby mě nepovažovali za "tu mladou blbou holku" -> nejspíš jen můj pocit...Ale zase na druhou stranu nás všude s přítelem zvou dohromady, vždycky mu říkají, ať příjde semnou...Občas vidí, že si s nimi nemám co říct, tak se mě na něco zeptají, já jim odpovím, ale je to rozhovor na 3 minuty..Někdy se stane, že se zapojím do rozhovoru (opět ale tak na 3 min) sama, ale to musí jít o téma, kterému aspoň trochu rozumím...Přítel je ale zlatý, většinou i ve společnosti svých kamarádů je pořád semnou, max si jde na chviličku pokecat s nějakým kamarádem, ale pořád se věnuje mě, až mi to je někdy vůči němu a jeho kamarádům blbé (vídá se s nimi totiž jednou za cca 5 měsíců, možná ani ne).
Ti jeho kamarádi ale ví, že jsem od jejich kamaráda přítelkyně, tak mě respektují a za to jsem ráda, i když ta řeč pořád vázne a asi vždy bude, protože já si nikdy s klukama nerozuměla, vlastně nemám ani jednoho kamaráda, jen samé kamarádky
Jo a mimochodem můj přítel zase neví o čem by mluvil s mými kamarádkami jsou to samé baby, a on zase nemá žádné holky kamarádky, takže je to na banán max si rozumí s mojí sestřenkou takže my trávíme hlavně čas spolu, často s mými rodiči se kterými si přítel perfektně rozumí

Já mám taky stejný problém, někdy mě to fakt štve, že nejsem ukecaná a neumím lidi pobavit. Ale je zvláštní, že mi nedělá problém mluvit s kýmkoliv cizím, kterého třeba poznám někde na zábavě. Mám to vždy jen s přáteli mého přítele a nebo s jeho rodinou. Teď chodím se starším klukem o 10let, přítel mě chce se svými přáteli seznámit, ale já se tomu raději vyhýbám..vím totiž že nemám s jeho přáteli nic společného, většina už z nich mají taky rodiny, takže nebudu mít s nimi o čem kecat a budu tam zase sedět jak buchta...asi by možná fakt pomohlo ještě se doma nakoupnout panákem
Ale vidím, že nejsem v tom sama, tak mě to trochu uklidňuje

Taky se mi tohle stávalo, bála jsem se že si s nimi nesednu, plácnu něco nevhodného .. tak jsem raději nemluvila skoro vůbec.
Opravdu pomáhá jednou si dát skleničku vína "na kuráž", díky tomu se projednou zbavíš té nejistoty, zapojíš se a při dalších setkáních ti to už půjde samo a bez alkoholu. Vlastní zkušenost.
Pokud nastane situace kdy si s nimi nemáš co říct (jak tu již bylo zmíněno - řeší společné známé, školu a podobně) tak zkus sama začít s tématem, nějakým neutrálním, ke kterému budou mít co říct všichni.

Ahojky holky koukam že v tom nejsem sama mam taky takový problém poprvé mě prítel vzal na silvestra ke svým přátelum a já vždycky takle napoprvý nevim co říct ale po skleničce umim byt ukecaná ale ani to nepohlo tak sem si řekla noo asi že to bylo poprvee no ale dys sme se s nimi setkali podruhe tak to pokračovalono neviim asi je to tim ze jsou starší a ja se neco bojíím rict a nebo moznaa ze obcas mi prisli ze jsou takovy jak bych to rekla bohatsii a jejich konverzace byla o to kolik stal jejich gauc a kolik stalo tohleto noo nevim od tyy doby proste se snazim vyhybat setkanii s nima a je mi strasne blby to vubec rict priteli

Tak tady bych si dovolila souhlasit,ale i upozornit. Teď se tomu fakt musím smát. Řešila jsem to samé (řeším v podstatě neustále) před sokolským plesem - no paráda -můj první sokolský ples, první vůbec ples od maturitního (cca 8 let), navíc bez průpravy z tanečních.. No, dala jsem si dvojku, nějak mi to sedlo, tak šla hned druhá a já se cítila strašně společenská a zábavná a pak se mě jeden kluk zepta: "Proč se pořád všemu tak tlemíš?" a mně došlo, že se směju a usmívám vlastně neustále, protože jsem měla radost ze sebe samé, že se už díky alkoholu nebojím. Nojo, ale hoky, upřímně, já seděla chvilku i sama a stejně jsem se takhle šíleně smála. Nebo se zkuste smát vtipu, který je teprve na začátku - no prííma to bylo =D takže alkohol, ale bacha