Může se žena někdy smířit s tím, že nemůže mít děti?

Arette
Ale já skutečně nic neřeším ....
Je to diskuze, ne? Řekla jsem jen svůj názor, takže se zklidníme a můžete pokračovat.

[b]pumpkin[,jo je to diskuze,ale na tohle téma s tebou radši ne,nechci se zbytečně rozčilovat,prostě jsou nepřenosné věci,které nejdou pochopit tím,kdo to neprožívá a takové dobré rady od tebe.....jsou mimo mísu

pumpkin
Chápu, jak jsi to myslela. Nejde o lepší alternativu - taková není, ale že je lepší hledat alternativu. Jen je to tak strašně těžké......

Gynekologickou operaci jsem měla jednu a vaječník mám teď taky jenom jeden. Každý rok se na preventivce klepu strachy jestli mi zase "něco" nenajdou. Chvíli to se mnou taky vypadalo špatně a taky jsem byla v situaci, kdy jsem přemýšlela co bude, když nebudu moci mít vlastní děti. Nebo teda přemýšlela je hodně silný slovo pro to jak jsem jen ležela a řvala. Dovedu si ale představit jak smutný to pro Tebe je a jak nepříjemný pocit musíš mít, když je to jen Tvé tajemství a přítel Tě spíš nepochopí, místo toho aby podpořil. I když kdo ví, někdy chlapi umí i překvapit.
Někdo tu už zmiňoval dárcovství vajíček. Pro mě by to byla asi jediná možná volba. A pokud Ti nechali dělohu, může to být naděje i pro Tebe, že donosíš přítelovy vlastní děti. Rozhodně to považuju za lepší volbu než adopci. Když to napíšu pěkně sobecky, tak já bych nechtěla vychovávat děti od kdoví jakých rodičů. Geny někdy nepřebiješ sebelepší výchovou. Pokud by jsi ale investovala, asi nemalé peníze, do vajíčka, tak pak by jste měli aspoň dítě Tvého přítele a nejspíš nějaké studentky, která si chtěla přividělat. Což mi přiipadá jako nejlepší řešení v rámci možností.

přivydělat - omlouvám se za takovou hrubku.

Dovolím si vstoupit.....

Arette....mně přístup pumpkin nepohoršuje a nikdy by mne to nenapadlo takto napsat...
Dle mne, ví o čem píše.....takže do svého postoje dozrála a nevíš proč....každopádně srovnat se z určitýma věcma v životě je to nejpodstatnější, furt lepší jak brečet nad rozlitým mlékem !
Každopádně bych svůj problém řekla partnerovi, protože se jej také týká pokud mu na něm záleží a myslím si, že záleží i jemu na mne. Probrala bych to a pak bych si teprve dělala hlavu nehlavu.
Jsou totiž i muži, kteří se s tímto smíří. Mám vlastní zkušenost.....mám sice dvě děti z prvního manželství ale chtěla jsem s mužem, který děti neměl, pouze vychovával od mala děti své sestry se kterou bydlel a jinak je učitel....popisuju situaci....po všem možném včetně um.oplodnění a skoro rozhodlá pro dárcovství vajíčka, jsem nakonec ze zdravotních důvodů už nepokračovala. Byl to víc návrh mého muže, který měl o mne strach a to ze zdravotních důvodů, protože už toho bylo fakt dost, velké riziko a také věk, který jsem měla....nějak mně to hlava tehdy nebrala, zaslepená touhou, ale dnes se na to dívám s rozumem, že to tak mělo být....nějak jsem začala být veřejně činná jako můj muž a prací pro lidi jsem se zpočátku odreagovala a nyní mně to už ani nepřijde co vše dělám a mám radost, když můžu pomoct, zlepšit něco a vidím, že to má smysl a že je někdo rád...
Tím vším chci říct, že nic neni taková tragédie jak ji zprvu cítíme, je pouze na nás jak se s tím vyrovnáme a naučíme žít a postupem času se na to zas budeme dívat jinak.

Ale to,že už děti máš,je právě velikánské plus a nedá se to srovnávat s problémem žen,které děti nemají a mít nebudou.Nemůžeš tu bolest vnímat stejně jako oni.

-proto s touto větou nesouhlasím.

Žít se s tím musíme naučit,ale dívat se na to jinak nejde a cítit to budeme pořád špatně.

janis
ty máš dvě děti,chápeš ten rozdíl,tady jde o to,když nemůžeš mít žádné,myslím,že žádná z nás,která touží po dítěti,nebrečí nad sama sebou,ale snaží se to řešit,jak se dá

Taky nad tím občas přemýšlím.A kdybych je nemoha mít tak bych si určitě nějáké adoptovala. Už od mala jsem chtěla dítě adoptovat.Musí to být ale těžké se s tím smířit.

Zanett a Arette,

moje děti jsou už velké a v té době byli se svým otcem a reakce na můj sňatek byla taková, že když sem šla po chodníku a míjela jsem je, tak mne nepozdravili....já jim šla vstříc a oni nic....byli zmanipulovaní....nechci pokračovat, protože to bylo hrozné. Tohle si nedovedete představit....takže tak to bylo a několik let. Tolik probrečených nocí bych nikomu nepřála.
Krutá daň za to co jsem si zvolila.

Ivva
díky,velká pravda v tvých slovech

Známá nemohla mít děti a adoptovala krásného chlapečka.Já v tom jednou,pokud bych opravdu dítě mít nemohla,což je i možné,problém nevidím vůbec.děti mám moc ráda.

janis
Promiň,je mi líto co se ti přihodilo,ale i tak si trvám na svém,tys už to štěstí mít děti měla,tak je to jiné než u žen,které je mít nikdy nebudou.Ty už své dítka máš-jsi MATKA a to některé z nás třeba nikdy nebudou.(vztahy mezi tebou a dětma se dají srovnat a jsou tu a jsou Tvoje)snad chápeš jak to myslím

To je pravda, ale není důvod to od nich očekávat. Stačí, když nesoudí.

Zanet,
víš ale já byla v situaci fakt hrozné....měla jsem pocit jakoby mně někdo vyrval srdce.....nepopsatelný pocit.....a muže jsem měla moc ráda a strašně jsem chtěla všecko znova. Taky mně pak bylo líto, že děti nebudeme prostě mít. Ale byl pro mne opravdu velikánskou oporou.