Může se žena někdy smířit s tím, že nemůže mít děti?

imoen

Ono i vlastní dítě je kapánek riziko, kdoví, po jakém prapředkovi co zdědí - protože po rodičích má jen ty dobré vlastnosti

imoen
Jéé,ahoj

Bojím se,že to bude spíš právě naopak.Vlastně mě nejvíc děsí to,co bude(konkrétně v tomhle směru)co bude za 10 let,neví nikdo,že.
Jen,až budou skoro všechny kamarádky probírat těhotenství,chystat si výbavičku,tak si asi popláču...

Alyssa
práve proto ženy plánují tu adopci...protože většina to chystání výbavičky u svých kamarádek nepřenese.
jenže víš co...kdoví, kde za pět deset let bude medicína a umělé těhotenství a podobně...je klidně možné, že tvůj problém půjde léčit, nebo řešit.
je mi jako tobě...dítě bych chtěla, ale nemám přítele, takže asi taky žádné mít nebudu. vhodný tatínek se nenalézá počkám ještě dva roky...potom začnu šílet, zatím se snažím být klidná, a netrápit se. tak ti radím též toto...nech to ještě být. antikoncepci neber,a nemysli na to (v rámci možností). na užírání se je ještě čas

Ne,to je v pohodě No,to sice není,ale za čas kdoví...A jak už jsem psala,jedině vlastní.Jsem si jistá,že by mě kvůli tomu opustil Ale,taky vím,že mi je 25 a nejspíš spolu nebudeme do konce života ani tak.Jen,čím budu starší,tím bude horší si s tímhle verdiktem najít partnera,Vždyť chlapi jsou tak ješitní!

Ale,ono se na každýho jednou štěstí usměje A nebo se tomu dá pomoct

Ale,já jsem to opravdu zvládala dobře,jen jak už jsem psala dnes mě to nějak rozhodilo a je mi dost smutno

Alyssa

Tak tomu nevěř, že většina chlapů je proti adopci. Příbuzní si takto adoptovali holčičku, můj syn je vyloženě pro adopce ...

Tobě moc přeju, abys to všechno nějak ustála

Já vím,jen jich je pomálu a bohužel na čele to napsaný nemají

Děkuji

Pravda,já osobně se s něčím takovým nesmířím nikdy,no spíš budu muset(ale podle ne to prostě nejde na 100%) ,ale bolest ve mě, by byla neskutečná.
Pokud by se mi nepovedlo mít vlastí,s osvojením bych neváhala

Chápu Tě,mám období,že mě doslova "drásá" vozit kočárky kamarádek a s mimčem se muchlovat,i když je miluji,nedokážu ten pocit popsat.Když vidím těhulku-tiše jí závidím,ale ne zle,to nepřeju jí to moc,ale prostě je mi smutno.

Nevím zda mě potká to štěstí a budu mít děti,ale pořád doufám....
Tobě přeji hodně sil a štěstí!

Ahoj,my s manželem jsme chtěli dítě už v 21letech ,ale 8let se nám nedařilo!Když už jsem se smířila s tím,že mít vlastní děti nebudeme ,tak jsem otěhotněla...Ale já jsem jiný případ než ty-ty mít děti nemůže vůbec-to je něco jiného...Já mohla pořád doufat..
Ale i tak jsme se tenkrát s manželem domluvili,že si když tak zažádáme o adopci...Bez dětí jsme být nechtěli...Takže za mě né-nesmířila bych se s tím,že by jsme byly uplně bez dětí...vyřešila by to adopce-a nebo ještě pokusy o umělé oplodnění..(.na to jsem se s manželem domluvila,že počkám do mých 30roků..,protože když jsem se před tím-asi 3 měsíce- léčila s hormonama,tak mi bývalo po nich hodně zle,musela jsem s léčbou skončit)tak mi to hezky vyšlo a přirozenou cestou..
Takže taky znám to koukání do kočárků a takové to závidění těhotným ženám a i tu jejich nevolnost po ránu...

S jedním souhlasím,že alespoň víš 100% na čem jsi a podle toho se dál zařídit ..To co se snaží a nejde to,no taky nic moc pocit-co bude-dočkáme se někdy..páni těch otázek v hlavě co se honí,když chceš a nejde to.....

Máš dvě možnosti buď se s tím smíříš a nebo ne a budeš se stále trápit.....možná jsi prodělala dvě operaci ale jsi tu žiješ....jsi mladá tak si užívej život a pokud toužíš po dětech a nevadilo by ti vychovávat cizí radila bych adopci do budoucna.....Život je hold nevyzpitatlený a někdy i krutý ale teď záleží na tobě jak se k tomu co tě potkalo postavíš.Přeju hodně štěstí

Asi taky nenapíšu přesně to, co chceš slyšet, ale jen mě napadá eventuální možnost - četla jsem, a dokonce jsem o tom přemýšlela - darovat vajíčko. To se oplodní spermatem partnera ženy, která má neplodná vajíčka (příp. nemá vůbec), a pak normálně vyrůstá u ní v děloze. je to naprosto anonymní, za dárcovství se platí, ale je to o něco lepší možnost, než adoptovat uplně cizí dítě...
Mně by například tahle možnost poskytovala určitě docela velkou naději na tvém místě..

ale Alyssa nemá vlastní vajíčka. ale tohle propůjčování dělohy je stejně legální snad jen v Americe

Já právě myslela obráceně... že by si ona zaplatila vajíčko od dárkyně a pak ho nosila ve své děloze..

Morgan81
Přesně, tohle je naprosto běžný postup tam, kde žena nemá vlastní vajíčka a jde o to mít biologického potomka aspoň z 1/2. To Alysse doktor neřekl o této možnosti??

Info třeba zde:

Nezlob se, Alysso, ale mně připadá, jakoby si chtěla, abychom tě politovaly a podpořily v nelehkém údělu. Když ti děvčata napíší, že jsou cesty jak to řešit, tak píšeš, že přítel moc o děti nestojí a když, tak chce jen vlastní..
Z toho usuzuji, že jsi mu o své situaci neřekla. To je dost nefér.
Pokud chceš děťátko, a to se svým současným partnerem, tak on musí vědět o tom, že máš problémy a musíš s ním probrat způsoby, jak to budete řešit.
Já sama jsem bojovala o to, aby se mi podařilo mít děti, dlouhých devět let, s mnoha nezdary, a pamatuji si, že řada mých kamarádek namísto aktivní snahy jen naříkala, jak je k nim osud nespravedlivý - no, to jim moc nepomohlo a děti nemají.
Pokud se rozhodneš děťátko skutečně mít, a tvůj příspěvek je prvním krokem, je vidět, že ti to leží v hlavě - tak tě čeká dlouhý boj, bude to stát dost peněz a úsilí, často nepříjemných zákroků, partner bude muset být s tebou na jedné lodi a podpořit tě.. ale na konci může být vytoužený dáreček - vlastní děťátko. Vajíčko sem, vajíčko tam, když dítě donosíš, na nějaké cizí vajíčko si už v životě nevzpomeneš (leda v pubertě dítěte, když se budeš ptát, po kom proboha je dítě tak hrozné).
Dej se do boje, držím palce!