Může se žena někdy smířit s tím, že nemůže mít děti?

z takového motivu volby pomáhající profese bych byl velmi znepokojen..

A proč proboha? Jako že by nějaké dítě unesla či co?

[b][/b]

Nevim jestli unesla, ale když jsem docházela jako dobrovolník do dětského domova, tak hned na úvodním školení nám říkali, že přijímacím pohovorem, kde se zjišťuje právě tvoje motivace pro tuto "práci", určitě neprojde žena, která nemůže mít děti a trápí ji to ..asi by to na ní nepůsobilo dobře psychicky, vidět tolik odložených dětí. Samozřejmě to nepůsobí dobře na nikoho, ale u ní by to možná mohlo zhoršit prožívání její situace nebo tak něco...

Tak to asi ano, na druhou stranu si myslím, že to naopak pro určitý typ ženy může být řešením- tedy rozuměj ne pro ni samotnou, vlastní děti mít nebude, ale může jí práce s dětmi naplnit jinak osamělý život (bez dětí). A jsou různé možnosti, nejen dětské domovy, ale i školství, vychovatelství, pedagogika volného času- ovšem je třeba nějaké vzdělání samozřejmě.

Řekla bych, že to bylo myšleno spíše tak, že při takové motivaci mohou být hlavním tématem spíše naše privátní potřeby, než potřeby klientů, kteří se pak stávají jen prostředkem. Souhlasím s Bimbem, že je to nešťastné pro obě strany, zejm., pokud to pomáhající nereflektuje.

Dobrý den, chtěla bych Vás poporsit, zda-li byste mi mohli naspat Vaše zkušenosti s umělým oplodněním či o problému s otěhotněním a neplodností. Jak to všechno začalo a dále se vyvíjelo. Píši seminární práci na toto téma a chtěla bych tím pomoci i jiným ženám s tímto světově rozšířeným problémem. Moc by mi pomohlo i Vaše doporučení jiným ženám. Mnohokrát děkuji.

Mám to podobně a myslím, že žena, která má ráda děti, se s tím nikdy nesmíří. Nebo možná ano.... částečně.... Já nevím.
Mé zdraví je silně vachrlaté, velmi pravděpodobně bych těhotenství pěkně odskákala a narodil by se mi nemocný drobeček... pomalu se srovnávám s tím, že mě nikdy zevnitř nic nekopne, nikdy nebudu večer hladit bříško a zpívat mrňousovi ukolébavky, mluvit na něj, aby si zvykl na můj hlas... Že přijdu až k "hotovému", pokud se s přítelem rozhodneme pro adopci.

Aspoň, že ty adopce jsou, zaplaťpánbu. Děti miluju a budu šťastná, když nějakému drobkovi jednou s mužem vytvoříme hezký domov a fajn zázemí. V tu chvíli přežiju pro osvojení mimča i opakované návštěvy sociálky a moře psychotestů, jestli to zvládneme....

Všem holkám z omlázka, které se potýkají s tímhle problémem, přeju hodně sil!

Tady článek ke shlédnutí:
http://www.novinky.cz/domaci/222968-dite-by-mohly- za-matku-odnosit-prime-pribuzne-pocita-s-tim-novy- zakon.html

Nevšimla jsem si, že se jedná o poněkud starší téma, takže už nejspíš všechny své možnosti znáš, ale systém mi nedovoluje tento příspěvek smazat, tak se omlouvám za aktuálně již nepřínosný příspěvek...

Nejsem doktor a nemůžu tě v tvém problému nejspíš nikdy plně pochopit, ale pokud ti chybí vaječníky, ale děloha je v pořádku, nešlo by uměle oplodnit cizí vajíčko a vložit jej do dělohy? Ještě jednou říkám, že tomu nerozumím, tak snad to není blbost.

Ale je to docela fajn myšlenka, že by to takto mohlo být biologické dítě alespoň tvého partnera... nebo by mohly být klidně obě buňky cizí.

trochu opačně-kamarádce doktoři řekli že nebude moct mít děti, bylo jí 26, užívala si života a žádné ani do budoucna nechtěla. V 27-ti zjistila že je v tom, řešila co dál, věděla, že když se rozhodne pro potrat, děti už opravdu nikdy moct mít nebude. Teď má krásného chlapečka. Takže nevěš hlavu, asi to nechceš slyšet ale příroda je mocná, a rozhodně je větší šance otěhotnět jako holka co je psychicky v pohodě, než jako hromádka neštěstí plná smutku. Držím Ti palce