Může se žena někdy smířit s tím, že nemůže mít děti?

jataky
nejspíš doktor ví, o čem mluví, určitě by ji nenamlouval něco, co by nebyla pravda..já tedy neznám Alyssy diagnozu, je možné, ze prodělala i nezvratné změny na děloze - potom může být dárcovstvi vajíčka k ničemu...pokusila bych se o všechny možnosti co jdou
nedávno jsem cetla rozhovor s ministriní zdravotnictví Juráskovou, která se zmínila právě o vytvorení projektu propujčení dělohy těm ženám, které nemohou mít děti (ale to nase zdravotnictví je stejne v pr...takže se ničeho takového nejspis nedočkáme.?!?)
Hlavu vzhuru a preji jen to nej

No, přinejmenším doporučuji navštívit alespoň tři pracoviště, nezávisle a nenosit jim tam materiály od doktora - poradit se a požádat o názor. Pak se teprve rozhodovat, protože Alyssin doktor je taky jen člověk a může to být třebas odborník na něco, ale v otázce možnosti donosit děti se může mýlit.
Alysso, je to tvůj život a rozhodnout o své budoucnosti si musíš sama, nesmíš to nechat na jednom doktorovi, jako že ti řekl to či ono a tak přes to nejede vlak?

Zkus se poptat v CARu ve Zlíně, tam nějakým způsobem to "propůjčení dělohy" dělají, ač to v ČR zatím není legální, je způsob jak to obejít a tohle je jediné pracoviště které to dělá. Podmínky ani cenu teda nevím, jedině si tam zkusit zavolat a domluvit se na konzultaci...

K tomu osvojení- myslím, že pokud někdo po dítěti opravdu touží, naučí se cizí dítě milovat velmi rychle.

Ono to obejít jistě jde, třeba tak, že si najdete tu ženu pronajímatelku, ona se nechá oplodnit přítelovým spermatem (budou si hrát na šťastný páreček nebo to možná ani není nutné) a po porodu se vzdá rodičovských práv a dítě půjde do péče otce a jeho partnerka si je pak adoptuje. Nicméně protože to propůjčování není legální, tak nejde legálně ošetřit, že se dítěte vzdá už před porodem(případně už před oplodněním), takže je pak riziko, že si to rozmyslí a přítel pak bude mít dítko s někým, s kým by to asi nechtěl.

Tak já jsem na tom podobně, ale nikoliv stejně. Byla jsem v září na běžné preventivce a tam mi doktor řekl, že budu mít problém s otěhotněním, ale že mě tím nechce zatím zatěžovat, že to budeme řešit až budeme s partnerem dítě chtít. Já jsem odcházela zaskočena bez emocí, nic jsem necítila, byla jsem "mimo". Řekla jsem to mamce a ta zachovala chladnou hlavu a řekla, že je dnes spoustu způsobů, jak mít dítě a že je technologie velice vyspělá atd atd. Po pár hodinách mi to začlo docházet a pocítila jsem obrovskou chuť mít dítě a hned. Odhodlávala jsem se asi 14dní než jsem o svém problému příteli řekla a jeho reakce mě zaskočila ještě víc než samotná nešťastná novina. Řekl něco v tom smyslu: "to jsme jako za antikoncepci utráceli zbytečně?" a usmál se.. bylo mi to hrozně líto, jsme spolu skoro 4roky a tohle jsem nečekala, pak mi ale později došlo, že tu situaci chtěl zlehčit, ať si to moc neberu-on neumí moc řešit vážné věci, to se možná časem naučí no a jak jsem se s tím poprala já? Začla jsem hned nakukovat po dětských hadříkách, kočárcích, miminkách a moc jsem chtěla mít to svoje. Do toho mi otěhotněla sestra a já ji začla závidět. Nikomu jsem o tom neřekla, že takhle blbnu až před pár dny jsem se mamce svěřila a ta mě podržela. Od té doby jsem jak vyměněná a nemyslím na to, že dítě nebudu moct mít, ale myslím na to, že je tady ta malá šance aby se to podařilo a že teď je zatím brzy. Dostuduju a hned se na to vrhnu. Bude to asi ještě dlouhá cesta, ale já se pokusím o svoje dítě (nemám nic roti adopci, ale svoje je svoje). Vím, že je to čerstvé a můj postoj se může ještě Xkrát změnit, ale myslím, že jsem našla vhodnou cestu jak to prozatím řešit.. smířená ale s neplodností nejsem a asi nikdy nebudu. Já tomu nechci věřit a nevěřím. Vím, že je naděje a já ji dávám šanci.
Přeju všem, co jsou na tom obdobně hodně síly a pozitivního myšlení!

Proč by to Alyssa dělala, když dělohu má, a to je hlavní! Získat dárcovské vajíčko se jistě podaří a dítě si donosí sama, ve svém těle.

s tím se žádná žena nesmíří podle mě.

mám kamarádku , která nemůže mít děti snaží se již 15 let a ani umělý oplodnění se několikrát nezdařilo , takže vím jaký to je pro ni psycho je tím posedlá a je z toho na nervy kvůli tomu že nemohla porodit dítě od ní odešel manžel , krachlo jí kůli tomu i několik vztahů přirozeně to nejde a do umělého s vámi taky jen tak nějaký chlap nepůjde takže je to děs

mikkýsek
Žádná situace v životě nemá jen jedno řešení ... Znám páry, které to, že nemůžou mít děti vzaly jako fakt a mají děcko z děcáku. Jen jeden pár z mého okolí se kvůli tomu rozvedl - pán chtěl svoje dítě. Nakonec měl dvě a dávaly mu teda zabrat - a druhá manželka taky První manželka byla milá a krásná ženská, takže se nakonec znovu vdala - a měla moc fajn partnera, který o ní stál i bez dětí.

mikkýsek

A co tedy? Určité věci je třeba vzít jako fakt (čímž netvrdím, že je to lehké), proč se zbytečně trápit s něčím, co nemá řešení? Lepší je si najít nějakou alternativu.

pumpkin
Ty to máš vyřešené raz dva,narozdíl od žen,které se s tím musí vyrovnat celoživotně,alternativu místo dítěte,to je jako co?

Arette
Chtěla jsem říci jen to, že tím, že se problémem budou donekonečna trápit si nepomohou, viz některé příspěvky výše. Otráví nejen sebe, ale časem i celé okolí. Samozřejmě, že daná skutečnost je smutná, ale přemítáním a litováním se, se nic nevyřeší.

Nevím, třeba si dítě adoptují, nebo se začnou věnovat nějaké charitě atd. Nehodlám to za nikoho řešit, to byl jen příklad.

Přesně tak.Lepší alternativa?To jako vážně?Žena se s tím nevyrovná nikdy,může se s tím naučit žít,ale stále jí ten fakt bude provázet životem,to si teda myslím já.Na to nelze zapomenout a nebo nad tím mávnout rukou.Slovo zbytečněmě přijde dosti ošklivé,ta ženská se totiž netrápí zbytečně.Prostě pokud po dítěti toužíš a dozvíš se tak krutou zprávu,nikdy ji z hlavy nevymažeš,jen ti zbývá hold změnit život a faktu se přizpůsobit.Může mít i krásný život bez dítěte,to ano,ale uvnitř taková ta prázdnota i tak bude.

pumpkin
Je to dobře,neřeš už nic,nejlépe k tomuto tématu se nevyjadřuj,celkem to chápu od tebe jako velkou necitlivost k těmto ženám,tu mou otázku na alternativu k dítěti jsem myslela jako těžkou ironii

Arette
Zanet96
Souhlasím s vámi.

Tady nikdo neříká, že to na nich musí být vidět, že každý bude vědět čím se trápí. Jde o vnitřní cítění. Žádné takové ženě nemůžu nadiktovat, jak by se měla chovat, aby neotravovala okolí. Každá z nich to bude zvládat hůř nebo líp podle toho, jakou má povahu a také rodinné zázemí, které ji může být oporou.