Kolik máte dobrých kamarádek?

SOUHLAS

Žádnou. A už jsem si na to i zvykla. I když občas to zamrzí, když mám třeba chuť někam si s někým vyrazit a poklábosit tak prostě nikoho neseženu. Ale na druhou stranu, před dvěma lety než sem poznala partnera, měla sem kámošek hodně, chodili jsme každý pátek pařit atd. tak kolem mě bylo spousta pomluv, drbů a výmyslu. Teď mám klid nemusím řešit kde sem co sem kdy sem s kým sem. Sice sem tam to kafčo chybí ale co už, zajdu si radši s přítelem na pizzu a vyřešeno.

Já mám 2

Já jsem vždycky taky toužila mít tu nej kámošku, s kterou bych zažívala a vše probrala. Když jsem byla ještě na ZŠ, tak jsem jednu měla, přímo ve třídě. Ale ostatní holky mi to nepřáli...(i když jsem pochopila na srazu po 4 letech jednu věc,) kterou mi ostatní v té době také říkali a to: Źe jsem na ni až moc upnutá!...Vidim to tak, že jsem tak moc toužila mít kámošku až jsem o ni přišla. Ona byla bohatší a já v té době všechno poznávala- bohužel přez ní, což bylo také ovlivněno tím, že jsem byla holka z vesnice. A v 10 letech, jsem začla chodit do Prahy a vše teprve poznávat. Což jí se po nějaké době začlo pravděpodobně protivit- Neměla jsem svůj vkus, a protože všechno co ona měla bylo pro mě nové, chtěla jsem to najivně také.
Dnes si uvědomuji, jak to vlastně bylo. A jak to mohlo být jiné před těmi 10 lety, jen kdybych bydlela v Praze a mý rodiče nebyly (s prominutim) pozadu.-(Což je také i ovlivněno tím, že jsou starší generace).
A dnes jsem zas moudřejší, jen nevim proč ale někdy takle sedím a přemýšlím nad tím, že neustále toužím mít tu spřízněnou duši, s kterou bych mohla vše rozebrat, zajít na kafčo, případně někam za zábavou atd....
Přítele mám, ale řešit s nim všechno bohužel nejde. Chlapy vždy vypnou, když cití, že se blíží komunikace podaná formou vypravováním, v ženské podobě ...to jen přikyvuje ale stejnak jako chlap neporadí!:-/ A někdy bych opravdu ráda vypadla na pokec s někým jiným....komu bych se mohla svěřit. Ono menší nepřítomnost partnerů, také vyčistí hlavu a tím i upevní vztah. )

Myslela jsem si, že 4...bohužel se zase ukázalo, jaké holky dokáží být svi....Takže teď mám tak max. 2

Hodně dobré kamarádky mám dvě. S jednou se známe už od 2 let (bydlíme ve stejném paneláku), s druhou se známe ze střední školy. To jsou jediné holky, kterým věřím a řeknu jim skoro všechno. Většina holek, ať už ze základky, střední nebo vysoké, o kterých jsem si myslela, že jsou moje kamarádky, mě tak akorát za zády pomlouvaly. A byla jsem jim dobrá jenom, když neměl čas nikdo jiný. Poučila jsem se z toho dost pozdě.

Tak tohle téma jako bych psala já. Nedávno jsem zjistila, že mám jenom kamarády, ale žádnou kamarádku, což mě moc mrzí. Žádné dostatečně nevěřím a asi nechci, nevím. Nedávno jsem poznala kamarádku, která by mohla být taková ta kámoška na kafčo a popovídání, pomohla jsem jí já, ona mě, ale odjela mi na půl roku do německa a co teď? Holky ze střední už jsou všude možně rozutíkaný po světě a taky všechny jsme názorově už úplně jinde. A najednou zjišťuju, že mi to chybí... mít aspoň jednu, ale kde hledat že?

Reaguji na Lency: souhlas..taky sem mela 4 z toho 1 pomlouvačná víte co a druhá tý nemužu říct všechno..třetííí na tu se mužu spolehnout ale domluvit se s ni je na rok dopředu takže zbývá jen jedna

Tak jsem se zamyslela a zjistila, že nemám ani jednu kamarádku, které bych řekla opravdu všechno .. .vlastně jo - ségru. Kamarádky jinak mám ale ne vše o mě vědí.

Reaguji na DaintyEll: Je mi 25 a mám dvě dobrý...kamarádů jsem měla více, ale nakonec to krachlo na tom, že chtěli něco víc. a ten poslední mi teď píše, jak by mě oXXXXX a co by se mnou všecko dělal! říkám si sakra, že by to bylo tím jarem? A štve mě to, protože s klukama si obecně orzumím více-neřešej rtěnky, oblečení a jiné krávovinky! A nezáviděj si a nepomlouvaj...ale pak hrozí výše uvedené. je to sakra těžký !

Bohužel nemám žádnou fakt dobrou kamarádku a docela mě to mrzí. Už bych konečně chtěla mít svůj okruh dobrých přátel (přítelkyň a ne být pořád závislá na partnerovi a zalezlá doma. Při seznamování mám většinou problém, že nevím, co říct... Jsem z Brna, tak kdyby měl někdo zájem někam vyrazit

Opravdovou kamarádku ? Asi jen 1 nebo 2 ... Bohužel u těch ostatních se projevuje sobectví, žárlivost a závist... A to opravdu nemám za potřebí ... Je snažší důvěřovat kamarádovi...

Já mám aktuálně jednu, kterou znám od SŠ a doufám, že mě nikdy nezklame.

Pak se vídám s dalšíma dvěma, které znám/mám od mala a tam už to pokulhává, uvidíme.

A na internetu mám víc spřízněných duší, nikdy jsme se neviděly, ale co není může být.

Bohužel, tak to chodí, většinou takhle ta přátelství končí, znám to.

Já jsem nikdy něměla moc kamarádů a těch dobrých taky ne, ale mám takovou nejbližší ještě ze základky, se kterou jsi jdu skoro každý měsíc někam sednout a pokecat. Dohromady jsou asi 3 a jedna z nich je i má sestra, které řeknu vše. Ale většinou musím kamarádkám napsat já, někdy se ozvou samy, ale to málo kdy. A zjistila jsem, že mám víc kamarádů než kámošek