Kolik máte dobrých kamarádek?

žádnou

jen jednu a i to trvalo dost dlouho, než jsem si jí k sobě pustila - a jí asi taky, prottě to tak vyplynulo po několika letech přátelství

nicméně, záleží na tom, jak definujete nejlepší kamarádku - s touhle si třeba týden, 14 dní nevidím, nevolám, nejsem v kontaktu, ale zato vím, že se na ní můžu kdykoliv a jakkoliv spolehnout

pajk mám jiné, se kterými se stýkám pravidlenějc, ale zase se jim nesvěřuju

Dobrých několik; skvělých, které jsou doufám navždy 3, jedna je mi nejbližší, známe se od narození. Dobrých kamarádů několik, ale s klukama je to trochu jiný, jsou to spíš typy lidí, kterým můžu ve 3 ráno zavolat s čímkoliv, ale že bych se jim až tak svěřovala jako těm třem, to asi ne a jsem za ně šťastná, naše přátelství se budovala léta, nejkratší doba je 9 let. Ovšem moje spřízněná duše je muž

Přesně, nemusíme se 14 dní vidět, slyšet, ale pak pokračujeme. S některou i měsíc, prostě pak začneme tam, kde jsme začaly. Čím je člověk starší, holt má míň času. Na střední a VŠ těch lidí okolo bylo víc, je znát, že všichni makají na fulltime, začínají mít rodiny atd.

Tak to koukám, kolik holek/žen nemá opravdovou kamarádku. Taky patřím mezi Vás.. Nedá se nikomu věřit, každý jenom pomlouvá a podráží, a pak jsem čím dál víc zklamaná. Proto už si k tělu moc lidí nepouštím.. Kamarádka řekne to a to a pak je to nakonec úplně opačně. Nikdy jsem neměla nejlepší kamarádku.Ani na základce, natož teď na střední. Ve třídě jsme tři holky a s jedou z nich sedím. Bohužel bydlí daleko a má přítele, takže se nikdy nesejdeme.. Vždycky jsem byla střed, který se baví se všemi. Mám dobrého kamaráda, se kterým se vídám jednou za.. ale i tak se mu dá věřit.. Je mi z toho smutno, nemám s kým zajít na nákupy, pobavit se.. Člověk si nemůže vybrat skvělou kamarádku, která se sama ozve, pozve a vyslechne mé problémy..

Musím říci, že mám spoustu známých. ale za nejlepší kamarády považuji nejbližší rodinu. mou nejlepší kamarádkou je mamka. vím, že mi nebude závidět, že jí můžu naprosto věřit. to samé platí u bráchy. a jak už tu někdo řekl, trojici uzavírá můj muž. vlastně sem patří i můj taťka, ale ten mi bohužel zemřel.

Žádnou nemám a docela mi to vadí...postrádám dobrou kamarádku, které bych mohla řící vše. Sice mám skvělé rodiče a s mamkou toho dost proberem, přítele mám taky fajn ale cítím,že ta kamarádka opravdu chybí.

Mám hodně známých, ale pravou/pravých kamarádek mám 3 a 2 skvělé kamarády. Svoji segru, které věřím snad uplně nejvíc, pak další dvě kamarádky. Kluky považuji taky za své "kamarádky", takže jim můžu řict taky hodně věcí a vím, že to u nich zůstane...
Pokud se to dá taky počítat, tak mi občas příjde, že moje velice dobrá kamarádka je moje mamka... máme spolu skvělý vztah a můžu ji říct cokoliv .

Já závidím těm co tady píšou, že jejich nejlepší kamarádka je mamka...a že s ní mají hezký vztah. Taky bych to tak chtěla.....bohužel s mojí matkou takový vztah vůbec nemáme...nemám pocit, že bych se jí mohla svěřit se vším a že by mě vždy podpořila... ale jinak vám to samozřejmě přeju...

No .. měla jsem jednu nej kámošku na základce, byly jsme pořád spolu. Ale pak přišla střední a všecko se změnilo bohužel je to pryč. Novou si nehledám, protože nevím jestli by se vůbec nějaká našla. Mám za sebou hodně sklamání s rádoby kamarádkami .. ve škole mám fajn spolusedící, se kterou můžu probrat hodně věcí, moc jsem si jí oblíbila, je sice jediná, ale to mi stačí u ní vím, že jí můžu věřit.
Dnešní doba je na hledání přátel opravdu "zlá".

Nemám žádnou,nikomu už nevěřímMívala jsem hodně "kamarádek",ale vždycky se z toho vyklubala falešná svi*e,s něčím jsem se svěřila a za chvilku to věděl celý okres..
Věřte mě nebo ne,mě je bez kamarádek líp,nikdo se mě nevyptává na soukromí a já pak nemusím mít strach že se všichni budou o mě všechno vědětDávám si dobrý pozor co komu říkám,s kamarádkami mám opravdu jenom špatné zkušenosti..

Mám 4 opravdové kamarádky, kterým věřím a můžu se jim svěřit se vším. S jednou si pronajímáme byt a bydlíme spolu ( a přespávají u nás naše drahé polovičky). Dvě kamarádky znám už od základní školy. Dvě znám ze střední školy. Ale na vysoké škole nemám snad ani jednu kamarádku, které bych 100% věřila.

Mám jednu jedinou kamarádku, které věřím na 100%. Poznala jsem ji až na VŠ, tedy je to 3 roky, ale mám pocit, že se známe celý život. Znamená pro mě daleko víc, než všechny ty rádoby kamarádky ze ZŠ nebo SŠ, které byly falešné až hrůza. A vidět je jednou za rok mi bohatě stačí. O takové kamarádky nestojím, to radši žádnou. Mimochodem, když tady některé píšou, že BABÁM se nedá věřit atd., my co sem přispíváme se špatnými zkušenostmi jsme lepší, jsme výjimky? Chci říct, my jsme ty skvělé, fér a tak, zatímco jsme měly smůlu na ty špatné okolo? Žádná z vás nikoho nezradila, nepomluvila?

Jen jednu, a to v jiném městě, vidíváme se málo..
Dost mě nějaká chybí :/

Myslela jsem,že mám spoustu kamarádu i kamarádek,ale OMYL. Vsichni na me dlabou. Jak se říká v nouzi poznáš přítele. Můj přítel,jedna kamarádka a můj nejlepší kamarád.. Nikoho jineho nemam. A nejspis bych už nikomu nevěřila a ani nemohla věřit. Protože to co mi udělala má bývalá nejlepší kamarádka,to byl vrchol...

Tak jsem si myslela, že jsem snad sama, ale teď vidím, že ne. Nejlepší kamarádku mám jednu. Drží nás to už od střední, tedy 9let. Bohužel se vidíme max. 2xza měsíc, ale každá máme přítele, ona práci, já studuju a to jsme spolu pak toolik hodin, abysme si vše dopověděly. Ale taky jí nemůžu říct všechno..
Moje první kamarádka, u které jsem si myslela, že je nejlepší (asi někdy v 16letech), mi řekla, že se se mnou kamarádila a chodila k nám domů a se mnou ven jen proto, že jsem chodila s klukem, který se jí líbil, a pak mi ho přebrala Když se pak on rozešel s ní (právě v tu dobu mi toto svěřila), šanci jsem jí už nedala. Zrádkyně. Další jakože kamarádka mě začala pomlouvat za zády.. Vím, že je to takovej ,,blbej,, věk, ale člověk přestává lidem věřit.
Přijde mi, že jsem vrba, které všichni všechno řeknou a já to nikomu dál nepovídám. Všem poradím, uklidním atd, ale jakmile bych chtěla říct někomu já své problémy, tak nikdo neposlouchá. To je pak dost smutno... Toto jsem našla až ve svém přiteli, ale taky si dávám bacha na to, co mu řeknu, už jsem se poučila z toho, že pokud to není až tak moc vážný, musíte si trochu hledět na zadní vrátka, jak už tu někdo psal - použije to pak u známých při rozchodu..
Na vejšce jsem měla pocit, že mám 3 kamarádky, ale jedna jde za svým cílem přes mrtvoly, takže když mám nějaké materiály, využila mě a byla ta nejlepší nejochotnější kamarádka, ale jakmile jsem chtěla něco já - neměla čas, nebrala telefony... atd.
Vždycky mě někdo zklame. Ze začátku je to dobrý, říkám si a jsem asi naivní, že by to mohlo být dobrý. Ale něčím mě pak ta holka zklame a já už nedokážu lidem věřit - bojím se si k sobě někoho pustit.
A tak jsem poslední rok našla útěchu zde. Omlazko je docela mojí drogou a koukám, kolik lidí má stejné problémy. O víkendu se učím nebo sedím u počítače, jdu se psem a to je vše. Bydlím na vesnici a kamarádi žádný..ach jo...