Cituji martinam: Hrozně se mi líbí, když jsou takové party lidí, co spolu různě podnikají...My s přítelem žádnou nemáme - máme každý své známé, se kterými se vídáme - občas oba dva, jindy samostatně - ale líbila by se mi nějaká větší společnost, seznámit známé, holky, kluky, páry...Kamarádka to tak má, ale je pravda, že se tam pak probírá vše, každý ví o každém vše a občas se tam dějí nevěry mezi sebou To mě odrazuje
Taky si myslím, že se tím zvyšuje šance drbů. Ale záleží na lidech. Obecně bych nějaké choulostivé informace neprobírala před "partou", ale spíš s kamarádkou, které věřím.
Já jsem asi divná, ale mě se líbí právě to setkávání s lidmi, kteří jsou z jiných prostředí (tj. nepřetřásá se pořád něco ze společné práce atd). Něco jako: Tuhle kamarádku jsem poznala tam a tam a je taková a maková, obohacuje mě určitým způsobem. Jiná kamarádka zase jinak. No ale momentálně mám takové divné období, kdy mám kámošky roztroušené všudemožně po světě (online komunikace není to samé, že?!) ... no snad bude líp.
Já měla obrovské štěstí na střední škole jsem měla dvě nejlepší kamarádky. Ta, s kterou jsem trávila více času, se nakonec ukázala jako podrazačka, která pomlouvá za zády. Ale ta druhá je úplně úžasná a věřím ji na sto procent. Naše přátelství nikdy neoslabilo i když žiji přes 6let v zahraničí, stále jsme v kontaktu a podporujem se při našich starostech i radostech. Jí jako jediné na světě svěřím opravdu všechno.
Mám jen pár známých, které vidím tak jednou za půl roku, skutečnou kamarádku nemám ani jednu. Když už někam vyrazím, tak je to s mámou a jejími kamarádkami, takže jsem tam vždycky jakoby "navíc". Občas je to hodně těžké, nikoho nemít. Ale doufám, že bude líp a ty svoje spřízněné duše najdu.
Já teď taky nikoho nemám, dřív jsme byly 2 holky a 1 kluk, přátelství na život a na smrt,bylo to super všechno jsme si říkali,všude chodili spolu.Pak si kamarádka našla kluka,tak se od nás odtrhla,zbyla jsem s kamarádem sama,pak jsem si našla kluka ,a rozpadlo se to úplně.S tim kámošem se vídáme častěji,protože se kamarádí i s mým přítelem,ale už to není ono.
Nejlepší kamarádku fakt nemám,stýkám se jen s lidma ve škole.Svěřuju se příteli,ten je můj nejlepší kamarád ale spíš bych si přála kamarády, kteří jsou v páru ( jak to bývá ve filmu např.Přešlapy, Proč bychom se netopili ) jezdit společně na dovolený ,pořádat akce atd
Reaguji na Evina1251:
Tak takový kamarády s přítelem máme. Je to jeho dobrej kamarád, se kterým chodí cvičit a jeho přítelkyně. Poznala jsem je u nich na oslavě a pak jsme spolu vyrazili na víkend a můžu říct, že ikdyž jsem z nich nejmladší (s přítelkyní od kamaráda jsme od sebe 12 let) tak si spolu skvěle rozumíme
Mám spoustu známých, když se chci pobavit, tak s nimi.Dobrou- tu opravdu nejlepší kamarádku jsem měla na střední škole.Pak jsem se vdala,přišly děti, odstěhovala se z města.Myslím, že jsme pořád kamarádky, ale už si jen píšeme.A obě máme jiný okruh známých.
Ten komu můžu říct úplně všechno je moje sestra, a pak moje mamka.
Reaguji na martinam:
No my plánujeme kolaudačku bytu, kam přídou naši kamarádi a uvidíme, jak se snesou a když se to povede, tak budeme dělat akce častěji- prostě jen tak a taky třeba taky ne My s přítelem trávíme hodně čas spolu i na akce chodíváme spolu, takže už dost jeho přátel a on mých přátel zná
mám tři kamarádky... z toho jednus e kterou se nevídám až tak často, ale jsme v kontaktu a když se opravdu potřebujeme jsme tady vždycky pro sebe, bavíme se asi 8 let. Druhou opravdu výbornou, jsme spolu často - v průměru dvakrát/jednou týdně cca. voláme si víme o sobě každou blbost, bavíme se nějakých 15 let a třetí, na kterou by slovo kamarádka bylo urážlivé vzhledem k tomu, jaký máme vztah. je to můj absolutně nejbližší člověk, všechno o sobě víme, jsme neustále v kontaktu, i naše rodiny se znají a jsme spolu od narození, takže 22 let... nikoho víc nemám a nepotřebuju. jo a pak samozžejmě přítel, ale tady se asi řeší vyloženě kamarádky. nevím, co bych bez těch svých dělala. jsou to nejlepší lidi co mě drží a já je...
Nemám ani jednu kamarádku.... a ani bych asi nechtěla.. spíš kamaráda
Moje kamarády i kamarády jsem si přivedla do vztahu, můj muž to samé...také na sourozence nesmím zapomenut..Vídáme se zhruba jednou týdně - v počtu lidí, kteří zrovna můžou..Někdy čtyři, jindy třicet..V průběhu let se přátelé nabalovali ( spíše z mé strany, jsem komunikativní - někoho potkám v práci sedneme si...začne mezi nás chodit a buď se mu tam líbí, nebo ne ). Přivedou manželku, manžela, či přítelkyni..Seznámím se na netu - dnes už mám kamarádku v Maroku, Tunisku i Egyptě a Španělsku..Čile komunikujeme a i když zřídka, vídáme se...
Jezdíme na hory, letní dovolené ( opět kdo může ) - kdo má děti bere děti, víkendové výlety, společné kino...A mám je všechny ráda - kdokoliv něco potřebuje - vypomůžeme si ..Tu někdo potřebuje naštípat dřevo na chatě, někdo něco odstěhovat, nemá peníze...atd.atd...Funguje to tak už deset let a nikdy nebyl problém.. Neřeší se, nevznikají konflikty...ale zdravě se dikutuje... Věkové rozpětí cca 23 - 46 let...A úžasně to funguje..
Ale je pravda, že já jsem taková kamarádka všech a vídám se s každým i mimo tyto kolektivní akce, ale mezi sebou už se ty lidi všichni nenavštěvují...Soukromě..Někteří ano, někteří ne...
Takže mám kamarády některé bližší, některé míň..A nějak si ten svůj život bez nich nedokážu představit..Připadá mi to normální...
Já jsem vždycky měla pocit, že mám přátel spousta...ale v poslední době se všichni nějak vytratili...najednou mám pocit, že nemám nikoho...věřím jedné kamarádce a jednomu kamarádovi, ale jinak nikomu....Říkala jsem si, že mám už opravdu jen svého přítele, ale ten mi dnes řekl, že mě nenávidí....kvůli úplné kravině....sice mi pak poslal asi 3 omluvné sms, že to tak nemyslel, že je vůl...atd.....ale asi chápete jak se cítím. Připadám si úplně sama a opuštěná....asi něco dělám špatně je mi z toho fakt smutno
Za nejlepšího kamaráda považuji svého přítele. Nejlepší kamarádka je má mamka a pak samozřejmě sourozenci.
Přátele mimo rodinu nemám a ani po tom netoužím, z přátel se rekrutovali všichni ti, co mi v životě nejvíce ublížili.
Nejsem družná, známé na občasné scházení párkrát do roka mám a to mi bohatě stačí.
Mou nejlepší kamarádkou je můj manžel. Žádnou jinou nemám, nepotřebuju.
Reaguji na montaana219:
Chápu tě na 100%. Taky si tak někdy připadám... a taky netuším, co se děje...
Reaguji na DaintyEll:
To jsem ráda, že aspoň někdo mě chápe a že v tom nejsem sama... možná je to tím, že jsem opravdu tak jiná než ostatní :-/....těžko říct....asi jsme prostě příliš výjmečné
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.