Kolik máte dobrých kamarádek?

Měla jsem od školky nejlepší kamarádku, ale jakmile šla na tento rok VŠ a chce trávit veškerý čas s přítelem, tak šlo naše přátelství do kytek.. Napíšeme si 1x měsíc, dříve jsme byla opravdu nerozlučná dvojka. Ale dávám to za vinu ji..
Na nové škole jsem narazila na skvělou holku, jsme dost podobné tkž to je ted má dobrá kamarádka. + další s kterou se ale málo vídám avšak řekla bych ji vše

Opravdovou žádnou, mám jen kamarády, i když je fakt že někdy mi to holčičí kafíčkování a nakupování chybí

Já mám možná 1 kamarádku, ale bohužel jí moc nevěřím a ani na sebe nemáme tolik času.Obě máme jiné zájmy.
V životě jsem měla nejlepší kamarádky 3, ale jak tady píšete, ženský dokážou být svi.ně, takže už nemám žádnou, všechny zklamaly.
Jinak jsem z Prahy, je mi 24, mám ráda nakupování - módu a rychlá kola, hlavně motorky. Kdybyste některá měla zájem

Když jsem chodila na základku měla jsem partu lidí se kterými jsem si rozuměla do doby, kdy začalo být v módě o přestávkách kouřit za školu a každý kdo nešel s nimi jako by byl z jinýho světa. A tak jsem nakonec byla ráda, že jsem ze základky odešla na gympl a našla si kamarády, kteří měli podobný zájmy jako já a celkově to byli mnohem rozumnější lidi. Opravdu jsme si padli do oka. Dva roky jsme byli parta, která spolu trávila spoustu času, nepomlouvali jsme se navzájem, svěřovali jsme se úplně se vším, prostě co víc si přát. Ale pak nastal zlom, kdy z neznámýho důvodu mě začali vyčleňovat z party. Když někam šli sednout, tak se mi neozvali jestli nechci jít s nimi, když jsem jim něco říkala tak mě klidně v půlce věty přerušili a začali si povídat o něčem jiném jako bych vůbec nemluvila. Nevím proč se to tak změnilo, dodnes je to pro mě záhada. Je pravda, že dneska ani mezi sebou už se nebaví tak jako dřív, ale fakt mě to hodně mrzí do dneška. Takže momentálně jsem na tom tak, že mám maximálně 2 kámošky se kterýma pokecám ve škole a tím to končí. Sice mám přítele se kterým si povídám úplně o všem, ale přeci jen přítel má taky svůj život a občas mi chybí takový to holčičí klábosení. Ale tak zachvilku snad půjdu na vejšku, tak věřím, že se zase najde někdo s kým si půjde alespoň popovídat

Já mám opravdu dobré kamarádky 4....a je to rozhodně jedna z nejlepších věcí, co mě kdy potkaly, jak to tady tak čtu Nikdy se mi nestalo, že bych kamarádkám něco řekla a ty to pak šířily dál. Jedna kámoška je ještě ze základy, s tou se bohužel už moc nevídáme, ale píšeme si pořád. Ty další dvě jsou ze střední a poslední je sestřenka zase ale nemám žádného opravdu dobrého kamaráda, měla jsem jednoho, ale když si našel přítelkyni, postupně se mnou přestal komunikovat.....

Je strašně těžké si přiznat, že vlastně dobrou kamarádku nemám. Kamarádka s kterou jsme se znaly od narození a strávily spolu 21 let života - škola, škola, gympl, VŠ, my před rokem řekla, že už dál nechce být můj ocásek a zmizela z mého života. Druhá kamarádka odešla do Ruska a také skoro rok jsem o ní neslyšela. Je to smutný, byla jsem zvyklá neustále být venku, nakupovat, kafíčka, vínečka a teď dřepím doma. Kluci kamarádi jsou fajn, ale kamarádky prostě chybí.

já taky tak, ale aktivněji spíš jen 2 - mám to těžší protože většinu času jsem v zahraničí.
Jinak se mi zdá, že poslední dobou nemůžu narazit na novou opravdu dobrou kámošku, ty předchozí mám ze střední školy a vš, plus jednu z Omlazení.
Všechny ostatní spřízněné holky tituluji spíš slovem "známé" - vídáme se (a píšeme si, voláme si) prostě příliš málo.

žádnou...jednu takovou,se kterou se známe od školky,tak občas chodíme někam..ale ona je uplně jiná,já jsem uplně jiná,takže s ní nepokecám jako s nějakou spřízněnou duší..A jednu, se kterou jsem schopná udělat cokoliv, známe se od narození...ale nemáme na sebe moc času a ona má jiné nejlepší kamarádky..takže opravdu nějakou nej,nej,nej..vůbec žádnou.Měla jsem ale ta se zbláznila.. to už jsem tady někde psala do nějakého tématu..

Reaguji na Thami:

Tak já mam dobré kamarádky dvě.

Ahoj,

já mám takové 2. Vídáme se docela často, podnikáme různé akce a svěřujeme se navzájem, zatim musim říct, že mi byly vždy oporou a i snad já jim.
Pak mám ještě jednu, kterou znám jen chvíli, necelý rok, ale je to ten typ, že mám pocit, že ji znám lépe e mluvíme spolu o všem, ale nesvěřuji se upkně dopodrobna s něčím, potože jsem se v ,idech spálila a dávám si již pozor.
Ono je to těžké, záleží na lidech, na věku atd..Já ty 2 kámošky znám už 10 let, takže za tu dobu je to už důvěrné..ale měla jsem jednu, se vším jsme se svěřovaly, takové to pravé přátelství, jakože jsem u ni přespala, neměla jsem ani čisté prádlo, půjčila mi své (čisté samozřejmě věděly jsme o sobě vše, dovolily jsme si k sobě věci, řekly si vše narovinu, jako v rodině a věděly, že i když to jedna přežene, že to tak nakonec nemyslí a jede se dál. opravdu nejen kamarádka, ale již člen rodiny. zavolat ji v půl 3 ráni at pro m někam přijede, bez problému, to byl člověk co mi mohl říct, hele ty jsi blbá, jestli tuhle práci pustíš a myslíš si, že najdeš něco lepšího, tak jako teda jsi mě zklamala, prostě typ co mi mohl kevat do všeho a já ji..občas jsme se pohádaly jak to bývá al vždy si zase našly cestu k sobě, bohužel, vdala se do Austrálie, vždy k ní mohu zajet, mám dveře otevřené, ae už to neni ono, má manžela, děti a je tak daleko, chybí mi.
Tyhle dvě kamarádky jako super, ale něco tomu chybí..ta otevřenost, když se jedné něco nelíbí tak začínají tak optarně jako hele, nemůžu to do toho kecat, ale myslim, že bys tohle neměla..a já si říkám, bože..jste moje nej kamarádky, známe se 10 let, už jsme něco prožily, klidně to vybalte..Pe´tka by se s tim ne..ta by řekla, bože, ty jsi ******, opovaž se něco takového udělat..vítě, je hezké mít někoho takového v životě, máte pocit, že je tam za každou cenu pro vás..takový ten typ..i mrtvolu by vám pomohla zahrabat a nevyptávala by se, prostě jsem to já a proto mi pomůže, detaily stranou bože..chybí mi, ale jsme moc ráda, že je štastná..myslim, že je to jak s partnerstvím v lásce..když se najde ten pravý, to samé s přáteli..

Já mám dvě dost dobré kamarádky. Jedna je jako ,,vrba'' můžu ji říct všechno,vyslechne mě, poradí. Druhá je taková živější,ale hrozně hodná . obě znám už od ZŠ

Kamarádky mám, ale tou nejlepší vždy byla a je moje ségra (dvojče) .. Té se můžu svěřit se vším a hlavně vím, že nic dál neroznese ...

Já to mám tak pěkně rozdělený... mám jednu kamarádku ze základky, dvě ze střední a jednu z VŠ... jsou to slečny, kterým opravdu řikám všechno a oni zase mě... i když je to občas těžký, vím že se na ně můžu spolehnout... ale nadále mi přetrvává názor, že nejlepší kamarádi jsou kluci nejsou tak uhádaný a na spoustu věcí maj zkrátka odlišný názory, který můžou bejt přínosný

Mám pár kamarádek ze školy, se kterými se bavím, ale jenom ve škole a pak se po škole nescházíme, když ano, tak jenom na chvíli než mi jede vlak domů nebo než jim jede trolejbus. Vědí o mně pár věcí, ale nikdy bych jim asi neřekla vše a do detailu. Pak mám také jednu kamarádku, s kterou jezdím vlakem do školy, ale ta neustále mluví o sobě a já už to vypouštím a v tom vlaku ji vždy "poslouchám" a podřimuji. ;D
Doopravdovou kamarádku, která o mně ví všechno, mám jenom jednu. Známe se už od školky a nikdy bych na ní nedala dopustit, i když mě někdy štve . Chodíme každá na jnou střední školu, každá dojíždíme do jiného města, takže čas vážně moc nemáme, ale vždy si ho na sebe snažíme udělat. Vídáme se většinou pravidelně v sobotu - je to celkem prča, protože i můj kluk ví, že sobotu mám jenom pro Nikču.