Jak znovu získat chuť do hubnutí?

Možná nějaká motivace-důležitá událost/ pohled na tělo které se mi nelíbí a z toho pramenící odhodlání to změnit/ představa vysvněné postavy/ ...
Ráda bych ti pomohla, ale sama nevím jak. Mě cvičení moc dlouho nevydrželo a sama moc dobře vím, že bez něj to není ono, ale nemůžu se dokopat.
Někde sem četla, že si máme předtavovat to vysněné tělo a že mu pak nebudeme dávat třeba smažené jídla apod. protože krásnému novému tělu by jsme to neudělali, o to by jsme se starali a dávali mu potraviny, které mu dodají jen to dobré, protože jídlo je naše palivo a tak by jsme mu dávali jen kvalitní palivo a snažili si tu postavu udržet a tak.

Já si vyřadím volnější oblečení a nosím jen hodně úplý, pohled na nějakej ten faldík mě donutí, i když jsem teď docela hubená, ženská musí na váhu pořád myslet, zvlášť když už se dostává ke třicítce pak už to tak rychle nejde...

pohled na tělo, které se mi nelíbilo mě právě donutil udělat ten první krok...kdybych vydržela stejným tempem, mohla jsem se zase posunou to kousek dál...ale něco mi teď chybí a nevím, co to je...

to je pravda

já měla radost, že mi je konečně všechno volný, ale teď už se to několik týdnů vůbec nehýbe a nemění a tak už mě ani to oblečení netěší, jako před třemi měsíci, kdy jsem si ho "konečně" mohla obléct

estrellita
Ani netušíš jak moc tě chápu, taky jsem zhubla 10 kilo, byla nadšená, říkala si jak už nikdy nepřiberu, fakt mi to připadalo úplně nemožný zase přibrat, když se cítím tak skvěle. Jenže pak se člověk nějak zasekl a nešlo to, občas jsem jedla dietně a občas vůbec, vyčítala jsem si to... No deset kilo je zpět, smutek a naštvanost na vlastní tělo taky, ale ta motivace a chuť opřít se do toho znova nějak není, nebo spíše je, ale už tak nepůsobí. Pohled na špeky mne rozlítostní, ale už nenakopne, stejně tak myšlenky na to jak budu krásná/zdravá/všem vytřu zrak/budu si moci koupit hezké hadry........... atd.

Já bych zkusila najít nějakou kamarádku, s kterou bys cvičila a která by tě vždycky vyhecovala. A nejen třeba do fitka, ale i na kolo, brusle, běh, pilates apod. Je toho spousta. A motivace? U mě rozhodně zabírá pohled na krásné, vypracované břicho

Tohle je vcelku normální. Po fázi nadšení přijde stagnace. Chce to zkusit zase něco jiného. Stereotypní činnost ubíjí. Najít si nějaký pohybový kroužek? Kamarády, kteří tě vytáhnou ven. Tvorba jídelníčku. Dá se to překonat.

estrellita
ahojky, mám podobný problém, podařilo se mi shubnout 5 kg, po celou dobu jsem jedla zdravě, cvičila, počítala kJ, byla úžasně disciplinovaná. to bylo v dubnu. od té doby co jsem dosáhla výsledku, jsem si říkala, že už mám vysněnou váhu, ale nezpevněné tělo, že teda už se nemusím tak hlídat v jídle a počítat každý kJ, ale s pohybem bych měla pokračovat. a výsledek? jím jak nezavřená, zase se cpu sladkostma a ke cvičení se dokopu tak jednou do týdne. už se mi zas podařilo kilčo přibrat a o zpevněné postavě si mohu nechat zdát. chtěla bych být zase motivovaná, tak jako před dietou, ale nejde mi to, jako bych si říkala, že to je pořád lepší, než to bylo. ale přitom, když sním čokoládu, tak mám strašné výčitky, ale když mám hlad tak si ji beru s vědomým, že to je tak lehké to shodit. začínám se cítit jako v bludném kruhu a nevím jak z toho ven

Já cvičím už od Vánoc každý den hodinu a půl doma a sám. Dříve jsem taky cvičil nepravidelně a polevoval a teď už vím ale proč. Vždycky jsem měl nějakou vnější motivaci... (pro ženy to je například zhubnout se do nějakých kalhot apod, já to dělal pro to, abych se líbil ostatním)
Tadle motivace zaručeně nevydrží, důležité je, najít vnitřní motivaci a udělat si z toho pravidelnej zvyk. Pro mě bylo tou vnitřní motivací to, že mi nejde o to, jak budu vypadat, ale jak se cítim. Cvičení mi zvedá sebevědomí a celkově chuť do života. To, že se tvaruje tělo už je jen třešnička na dortu (a to že se to bude líbit ostatním).
Vždy mám určenou dobu, při které se musim psychicky připravit, že budu cvičit a opravdu si to na ten den naplánovat. Pokud jsem zrovna nemocný, nebo se necítim dobře, cvičím i přesto (což nedoporučuju, ale nechci si zničit zvyk) a na vyhecování mi pomáhá pustit si nějakou rytmickou hudbu. (například trance radio)
Co ještě dělám je, že kombinuji cvičení s něčím zábavným. Necvičím podle žádné kazety, ale pouštím si přitom filmy, naučné přednášky, cokoliv co mi pomůže.
Také souhlasím s tím, že obklopovat se lidmi, kteří již mají tento zvyk vytvořený, je velmi efektivní.
Doufám, že jsem vám aspoň trochu navodil směr, jakým se uhánět... s pozdravem Shade

Důležité je tedy, tu velmi malou část vůle, co za den dostaneme, použít k tomu, abychom z toho vytvořili zvyk. Zjistil jsem, že tento zvyk se dá vytvořit tak, že po dobu 90tidní (tří měsíců) věnujeme opravdu minimálně hodinu denně dané činnosti. (a nevynecháváme ani pod podmínkou, že zejtra nacvičím dvě hodiny)
Pokud ani to nepomůže, tak je tu ještě jedna možnost a to taková, že na sebe musíte najít nějakou páku. To znamená například, že nejlepší kamarádce slíbíte něco, že uděláte pro ní (musí to být něco, co opravdu nesnášíte) a pravidelně ji budete psát jak jste na tom. Pokud se neozvete, pak si ta kamarádka může vybrat tu její odměnu a jste povinni ji provést. (můžete to udělat i s pěnezma, dáte je do obálky a slíbíte jí, že pokud s tím přestanete, tak tu obálku dostane ona.)
Ještě bych dodal, že je důležité neporovnávat se s ostatními, ale porovnávat se sám se sebou (jak jsem pokročil od začátku).

je pravda, že když jsem cvičila pravidelně, tak jsem se taky cítila vnitřně mnohem líp....cvičila jsem od začátku ledna cca do května denně hoďku, někdy dýl...měla jsme potom vždycky skvělý pocit, že jsem pro sebe něco udělala, endorfinky působily dokonale...tak proč mi to teď nejde?

tohle je skvěle řečeno...určitě souhlas......ale když se sama se sebou porovnám jaké bylo moje úsilý před pár měsíci a jaké je teď, tak mi to teda moc nepřidá

jinak vám všem moc děkuju za příspěvky, vidím, že v tom nejsem sama, ale zároveň, že nic není ztraceno...
hlavně si neříkat "od pondělí začnu" to je největší zabiják, protože od kterýho pondělí?
možná vyzkouším jiný druh pohybu, potřebuju něco, co mě opravdu "chytne", abych u toho vydržela...do teď jsem vičila areobic, pilates, p-class atd..je to fajn, ale už to není to, co na začátku....
přemýšlím o běhání....ale zatím jen přemýšlím, přemýšlím, přemýšlím..........
je ale pravda, že je důležité vytvořit si z toho zvyk, sama vím, že když se nepolevuje a cvičí se pravidelně, tak to jde druhý den stejně dobře....ovšem když polevím jednou, najednou mám pocit, že to nevadí ani po druhé, po třetí....a už to jede...no a je to v háji..

A co ti brání prostě si to jít vyzkoušet? To je lepší než nějaké přemýšlení. Uvidíš jak t to půjde a poznáš. Pak jenom neudělej stejnou chybu a neupni se jenom na jedno cvičení. Pokud to půjde střídej to.

PardGalen
to je jasný, nevydržela bych cvičit jen jeden druh...
zkusím to s tím během hned o víkendu...

na tom sem se stala úplně závislá, jako až moc, nejdřív sem tomu věnovala asi hoďku denně, ale pak sem chodila běhat i 2x 3x denně a ani se mi např. nechtělo nikam jet, pže sem myslela na to jak si půjdu zaběhat do lesa a nechci o to přijít... Bohužel sem přestala, ale víte co? Jdu si zaběhat!

Jo a nějakej aerobic nebo tak něco, u toho bych nevydržela ani 2O minut...