Jak jste poznaly, že to není ten pravý?

Tak to je přesné, koukám, že jsme opravdu zažily hodně podobný vztah

Taky jsme teď spolu dva a půl roku a taky pořád něco řešíme...Člověk si na jednu stranu říká, že když toho spolu zvládáte tolik, musíte spolu už zvládnout snad všechno a v budoucnu to musí být jen lepší. Jenže do budoucnosti člověk nevidí, co když se zase objeví nějaký problém a tak pořád dokola...Dlouho jsem si ani neuvědomovala, jak mi chybí takový ten klid, kdy člověk nic řešit nemusí a jen si užívá toho druhého. Nejsem zastánce vztahů typu : "při prvním problému se rozejdeme! " , na vztahu se pracovat musí vždycky, ale čeho je moc... Budu o tom ještě hodně přemýšlet a mít oči na stopkách. Taky se hodně vyzpovídávám kamarádce, ale pomohlo mi to i napsat a vidět reakci někoho, kdo zažil vlastně skoro to samé, protože v mém okolí nikdo takový není...Takže děkuji Elienko

Jak jsem poznala že to není ten pravý? Už dávno, po odložení růžových brýlí.. ale vždycky jsem ho měla ráda a nelituju jediný minuty našeho vztahu.. Lituju spíš toho, že jsem se dřív neodhodlala postavit se tomu čelem a říct si že tenhle kluk opravdu není to co by mě naplňovalo.. Jsem ráda za ten vztah, protože jak se říká "co vás nezabije, to vás posílí", mě to nezabilo ani nezabije, posílí o další zkušenost v mým zatim velmi mladym milostnym životě.. a teď je prostě čas jít dál.. Byl to docela sobec, žijící si ve svym vlastnim světě, hodně mladej, rozmazlenej, flegmatik bez názorů a nějakýho pohledu na svět.... Bylo nám spolu dobře, zasmáli se, popovídali..ale jen o tom bohužel vztah neni.. Poznala jsem to taky, když jsem si řekla, že s takovym člověkem né že budoucnost nechci ale NEUMIM představit..

Moje slova... My se rozešli po vzájemný dohodě..

Reaguji na floter20: A mluvili jste spolu o tom, co tě trápí? Jaký on má pohled na Váš vztah?

Když si představíš budoucnost třeba v horizontu 5 let...kde bys chtěla být, kde bys chtěla žít a jak, co dělat (mít rodinu nebo cestovat, bavit se, rozšiřovat si obzory), dokážeš si představit, že by ses tam "někam" mohla posunout s tímto partnerem?

Nevím, jestli existuje někdo, kdo bude přesně dle tvých představ, ale určitě existuje někdo, kdo tě bude více naplňovat, bude více podle tvých přestav a u koho nebudeš muset přemýšlet nad tím, zda je pro tebe ten pravý. Protože ve chvíli, kdy nemáš potřebu se ptát "je on ten pravý", tak si ho právě našla

To je dobré...

Reaguji na aksile2aksile:

Ahoj holky ještě jednou...chci jen říct, že ten pravý se také pozná podle toho, že když vy ho držíte skoro šest let nad vodou díky jeho problémům a pak s něčím přijdete vy a dostanete sms ve stylu, ok, tak když se ti to nelíbí a máš problém, najdi si někoho lepšího a hezký zbytek života, tak to vážně není ten pravý

myslíte, že když je to ten pravý, tak prostě nemáte pochybnosti, netrápí vás tahle otázka? Nebo jsou pochyby normální, i to, že si nejste jisti, jestli na vás někde nečeká někdo pro vás lepší..?

Myslím si, že toho pravého jsem potkala a říkám si, kdyby to ten pravý nebyl, tak se nedáme po tolika letech znovu dohromady. Teď chystáme svatbu a sem tam mě napadne - ty jo, tak tohle by už mělo být napořád, je to tak dobře? Jenže tohle člověk podle mě neví nikdy. Teď cítím, že ten pravý je, já jsem pravá pro něj, ale kdo ví, co bude za 20 let. Jenže takhle člověk přemýšlet nesmí, to by nikdy do ničeho nešel. S žádným jiným mužem ve svém životě jsem necítila to, že to by byl fakt on, jen s tímto a momentálně nevěřím tomu, že by někde byl nějaký lepší. Vztahů jsem prožila docela dost a s tímto mužem si rozumím úplně nejvíc, hodně se spolu nasmějeme, vím, že se o mě postará, a i když ten rok a půl co jsme teď znovu spolu zrovna procházka růžovým sadem nebyla, ale projít jsme si tím museli, jinak bysme nebyli tam, kde jsme teď. Víme, že spolu chceme být a chceme pro to udělat to nejlepší.
Závěr by se z toho dal udělat ten, ať zbytečně nepřemýšlíme co by kdyby, ať posloucháme svou intuici, protože ta má vždy pravdu, i když to tak nejdřív vůbec nevypadá a ať žijeme tím, co je teď a netrápíme se zbytečně něčím, co třeba jednou bude.

Reaguji na xTery:

myslím, že ne ..... v tu chvíli mně nikdo jiný nezajímá

Ahoj holky,
potřebovala bych radu a možná se i vypovídat.
Poslední dobou si nejsem jistá, zda to má s přítelem smysl. Někdy nevím, proč s ním jsem. Miluju ho, ale asi né dostatečně. V poslední době jsme se často hádali a 2x se i rozešli (z mé strany a trvalo to asi jednu hodinu než jsme se zas dali dohromady)Nevím, jak se přesně vyjádřit. Tedy, nedokážu si představit, že s ním nejsem, ale nadruhou stranu si dokážu představit, že jsem s někým jiným. Někdy si říkám, zda se jen nebojím samoty. Párkrát, když jsem si řekla, že už to nemá smysl, mě první napadlo "no jo, ale co s ním bezemě bude". Je na mě závislý a některé věci, které jsou lepší pro jeho budoucnost dokázal vykonat až díky mě a nedovedu si představit, zda by v tom pokračoval i beze mě a toho se bojím. Mám pocit, že už jen proto, aby to dotáhl dokonce bych s ním měla zůstat. Vím, že takového chlapa už bych jen těžko našla, vlastně je to skoro "dokonalý" muž v jistém slova smyslu, ale nadruhou stranu mi na něm spoustu věcí vadí, už se na něj ani tak netěším jako dřív. Jsem s ním ráda, plánuje semnou bydlení, jen nevím zda na to mám. Máme před sebou ještě spoustu překážek, které mě ubíjí a nevím, jestli je dál chci překonávat a to jsme spolu jen pul roku...Určitě mě nikdo z dotyčných nebude chápat, protože mé věty jsou zmatené, sama vlastně nevím, jak to celé popsat, mám smíšené pocity.
A proto, myslíte si, že když žena začne takto přemýšlet o vztahu, že je to jen otázka času, kdy bude konečná?

Já si myslím, že ano, něco podobného jsem měla s bývalým. Tvoje podvědomí moc dobře ví, že to není ten pravý, ale Ty si to ještě nechceš přiznat a pořád doufáš a čekáš, že se něco změní. Potkali jste se, abyste si něco "předali" a až přijde ten správný čas, tak to skončí. Ty jsi ho pravděpodobně měla posunout v tom smyslu, jak sama píšeš, že bez Tebe by neudělal to a to. Asi si ho měla navést na tuto cestu a dál to bude jen na něm. Nemůžeš za něj v tomto přebírat odpovědnost, protože je to dospělý jedinec, který by si svůj život měl řídit sám. Taky jsem toho ex "někam" dostala, ale asi to bylo jen proto, aby poznal, že se dá žít i jinak, protože teď je zase tam, kde byl předtím, ale to už není moje věc. Každý má svou cestu.

To mi připomnělo:
"Uvědomuji si, že jak jsem s těmito lidmi odložila část své cesty. Mnohdy to byly kamenité stezky, po nichž jsme procházeli, někdy jsme sešli z cesty, častokrát se ocitli na křižovatce. A někdy se naše cesty rozešly. Můj protějšek se vydal po vlastní cestě, která nebyla mou, takže jsem pokračovala jinudy. A některé trasy jsem absolvovala sama.." Kurt Tepperwein

taky mne občas napadají takové myšlenky.... jsme spolu s přítelem něco přes rok a taky se pořád něco řeší. Teda já to řeším, samozřejmě. Přítel je flegmatik.
Jenže pak si vzpomenu na rodiče a co vše přestáli. Strašně moc věcí, které tolerovala moje mamka mému taťkovi, bych nebyla schopná tolerovat.... ale ustálilo se to natolik, že mají, podle mne, super vztah. Dokonce ze začátku to finančně táhla víc mamka a to se časem úplně přetočilo....atd.
Člověk prostě nikdy neví.

Reaguji na LaArdilla:

Také mě to napadlo
Děkuji moc za příspěvěk, myslím, že si to vystihla dokonale Asi pořád doufám a stále nevím co cítím. A i když vím, že je to dospělý chlap a já mu nemůžu řídít život, bojím se, že by to po rozchodu všechno vzdal a to nechci, i když vím, že to nejspíš nebude mít dlouhé trvání..