Jak jste poznaly, že to není ten pravý?

Reaguji na VeryDior: No mě bude za chvíli 26 a rozešla jsem se asi před třema měsícema po pěti letech...naopak jsem si říkala, že teď je ještě na to dobrá doba, užít si třeba ještě něco a pak si najít něco vážnějšího a jít do toho víc po hlavě Držím palce, ať se rozhodneš správně!

Nemohla jsme se na něj spolehnout, neměla jsem si ho za co vážit, měla jsem strach, kdy se zase opije nebo půjde na poker, nedokázala jsem si představit mít s ním děti, byli jsme příliš rozdílní a i když nám to zpočátku imponovalo a vzájemně jsme se od sebe učili a měli jsme si prostě něco dát, něslo to dohromady, žádnej z nás neměl takovou vnitřní pohodu, furt jsme něco řešili, brousili příliš ostrý hrany.

Jo, nápodobně. Po roce vztahu se cejtit jako po dvaceti letech... Navíc i po dvaceti letech může bejt vztah furt hezkej, když si ho ty dva hejčkaj a vážej. Když je někdo náturou "až moc" klidnej a ten druhej je "až moc" akční, nepůjde to... i kdžy budou chtít dělat kompromisy, jeden přijde o svůj klid a ten druhej bude mít pocit, že nežije. Tak jsme to aspoň cejtili my.

Kočko, já bojuju ještě teď, protože "ten nepravej" to stále nevzdává a nechce mě nechat jít... Drž se a když zapochybuješ a vybaví se ti jen to hezký a že ti chybí, vzpomeň si na to, co tě všechno štvalo, vadilo, co se nezmění. Buď ho vezmeš takovýho, jakej je nebo jestli to jsou pro tebe nepřekonatelný důležitý rozdíly, běž od toho a stůj si za tím. Ten "můj" to se mnou taky moc umí a chce to vážně pevnou vůli... Ale je to vlastně pro naše dobro. Když to totiž vezmem kolem a kolem, proč ztrácet drahocennej čas s tím nepravým? Abysme toho pravýho kvůli tomu nepravýmu neminuly....

Rozešla jsem se přítelem po devíti letech. Byla jsem s ním od 19, poznali jsme se na škole. V té době byl pro mě ten nej, ale v nácti pro mě byly důležité u chlapa jiné věci než pak za těch 9 let, když jsem už pomýšlela na rodinu. Ten můj přítel totiž vůbec nevyspěl v chlapa. Nejvíc to začalo být patrné, když jsme začali bydlet spolu ve svém bytě, úvěr zařizování zodpovědnost. Všechno najednou bylo na mě. Zjistila jsem, že bych si s ním neriskla mít děti a opřít se o něj.Přestala jsem si ho vážit. Myslím, že jsem se rozmýšlela moc dlouho asi přes rok, než jsem to úplně utla, a ztratila tím až moc času a nervů. Měla jsem ho vlastně pořád svým způsobem ráda, ale věděla jsem, že takto žít do budoucna nechci. Když jsem to udělala, hrozně se mi ulevilo. Ještě ale půl roku, jsem se z toho dlouhého rozchodu dávala do kupy. Bylo mi osmadvacet a taky jsem se bála, že zůstanu na ocet. To jsem ale nevěděla, kolik je kolem volných chlapů. Takže se holky fakt nebojte. Kdo hledá najde. Já jsem si našla do půl roku nový vztah. Jsme spolu už osmý rok a máme už dvě děti. Taky to u nás není pořád ideální,ale nikdy jsem nelitovala. Takže za mě odpověď na otázku, jak poznat, že to není ten pravý je, že si s ním nedovedu představit mít rodinu a děti.

Mluvíš mi z duše! Doufám, že se jednou dopracuji i ke stejnému konci, hlavně k těm dětem.

V pátek odpoledne jsem se už nemohla dočkat toho, až bude pondělí, já půjdu do práce a několik hodin ho neuvidím...
Když jsem se s ním rozešla, spadl mi kámen ze srdce....

V hlavě jsem si říkala, že to ten pravý je a snažila jsem se tomu sama uvěřit, jenže to tak nebylo. Pokud se v začátcích objeví chyba nebo chybička, co se vám na dotyčném nelíbí, tak to stejně nemá smysl. Jsem ráda, že ted už jsem si jistá, že to ten pravý je

A co když se ten"nepravý" mění před očima a dokazuje, že už je lepší? Co když máte uvnitř pocit, abyste si nešlapaly po štěstí a že to ten "pravý" může být?

A jéje, vracíš se zpátky do starých kolejí?

Reaguji na Dorra: ne, v tvém případě je to nemožné...přečti si znovu všechny svoje příspěvky ještě jednou

KlaraPla, Sasanka: Díky, holky Já vím!
Je až neuvěřitelný, jak ten nepravej se mnou mává, i když si ty svoje příspěvky po sobě čtu několikrát a snaží se mě stále přesvědčit o opaku a že už je z toho venku Furt z toho nejsem venku a doufám, že se probere a tím pravým bude, pže když funguje, je úžasnej. Ale kdo by mu už věřil, že?
Nechci kazit diskuzi k tématu ostatním - já jsme jen živoucím důkazem toho, jak ani ten nepravý nejde vlastně poznat

Reaguji na Dorra: a tak to víš, že ti naslibuje hory doly...on nebyl ten, který se tak trápil. On se měl vlastně dobře...A i když jsi to předtím dvakrát ukončila (pokud jsem četla dobře), zase jsi se vrátila a on s tím počítá

Jo jo, četla jsi (bohužel) dobře Už jsem se teď nikam nevrátila a neplánuju to! , ale leží mi to furt v žaludku Že bych založila nové téma: jak se ujistit, že to ten pravý není a jak to s ním skončit jednou pro vždy?

To jsem ještě neřešila, zatím na to mám čas. Ale asi bych to prostě poznala. Stará se o tebe? Dokazuje ti, že tě miluje? Vidíš s ním budoucnost? Cítíš se s ním v bezpečí? Jestli ano, tak není co řešit