Jak jste poznaly, že to není ten pravý?

holky, tohle jsem taky řešila dlouho, pořád jsem čekala, jestli se to samo nějak nevyřeší nebo jestli se se mnou třeba nerozejde on (ale jak jsem pak zjistila, tak to bych čekala ještě hodně dlouho), ale nakonec jsem stejně musela sebrat odvahu a ukončit to já. A teď jsou to tři měsíce a já toho teda zatím vůbec nelituju a je mi líp! Takže pokud jste si stoprocentně jistý (což je fakt, že si člověk v tomhle asi nikdy není, protože se cejtí každou hodinu jinak), tak to nemá cenu protahovat...

Tak jsem se taky rozhodla napsat svůj příbeh
S přítelem jsem byla rok, celou dobu to tak nějak "neklapalo", ani začátek nebyl pohádkovej...všechno bylo složitý, ale říkala jsem si, že jestli to zvládnem, tak zvládnem všechno, jenže to taky neni uplně docela pravda...po půl roce jsem se k němu nastěhovala...dělala jsem jen noční šichty, takže všechny dny jsem byla doma. Přítel dělal krátké, dlouhé týdny. Když jsem byla sama doma, snažila jsem se zabavit, uklízela jsem, navařila, napekla, občas zašla někam s kamarádkama, na nákupy a tak...Když přišel z práce, měl vždy navařeno, naklizeno, nic mu nechybělo...když jsme byli doma spolu, tak on nechtěl dělat nic, že prý je rád, že má volno. Takže jsem jen seděli vedle sebe a koukali na televizi nebo si hrál na počítači a podobně. Z minulého vztahu má holčičku, tak si jí občas půjčoval, občas u nás i přespávala (jsou jí 3 roky), já jsem se o ní strašně ráda starala, udělala jsem jí oběd, večeři, vykoupala, hrála jsem si s ní celý dny...a přítel opět jen seděl u televize. Když jsme se hádali, tak mi občas v návalu vzteku řekl, že si myslí, že malou nemám ráda, což jsem nechápala jak vůbec může vypustit z úst ...poslední dobou jsme se hádali fakt hodně, ale pořád jen kvůli kravinám (kdo půjde vynést koš, který z nás nějakou věc uklidil a ten druhý ji nemohl najít, atd). Já jsem začala příteli vyčítat, že se skoro vůbec nevidíme a když už se vidíme, tak spolu stejně nic nepodnikáme, že sedíme jen doma a že takhle si svůj život ve svých 20 letech nepředstavuju (příteli je 24). Nejvíc mě rozsekl, když jsme měli den výročí. Říkala jsem si, že je to rok, tak že to spolu nějak "oslavíme", třeba si uděláme doma dobrou véču a zajdem do kina nebo tak něco, peněz jsme neměli zrovna na zbyt, ale i kdyby mě vzal na nějakou procházku, tak by mě to potěšilo...no a on mi na to ten den řekl, že "Roční výročí přece nebudeme slavit, nejsme malý děti" tak to mě dost dostalo...pořád jsme se pak bavili, jestli to vůbec má cenu pokračovat, jeden den jsme chtěli, druhý den nám pokračování vztahu přišlo jako ztráta času...vůbec jsme nevěděli jak dál...pak se najednou přítel začal chovat hezky, byl milej, najednou mi začal dávat sám od sebe pusy, sám od sebe se přitulil atd...a po týdnu mi v sms napsal, že náš vztah nemá cenu, že se chce vrátit k bývalé přítelkyni, se kterou má tu malou holčičku. Tak jsem mu volala, jestli to myslí vážně a on, že prý ano, že nad tim přemýšlel a že náš vztah nemá cenu, tak ať si zbalim věci a vrátim se k rodičům ...na jednu stranu si říkám, že má pravdu, ten vztah by asi cenu neměl, neviděla jsem v něm budoucnost, ale na druhou stranu se mi po něm obrovsky stýská a vím, že kdyby se mi ozval, tak se k němu nejspíš stejně vrátím ...teď jsou to asi 4 dny co jsme od sebe a dozvěděla jsem se, že ho ta bývalá přítelkyně zpátky nechce (když byli spolu, tak ji podváděl, lhal jí atd...ale to jsem ho ještě neznala...on sám mi to pak vyprávěl a tvrdil, že mě by tohle nikdy neudělal, že se změnil atd, ale ve mě to stejně zůstávalo. Moc nevěřím na to, že by se lidé uměli nějak zásadně změnit.) , ale že on chce být teď prý sám, protože sám má větší šanci, že ona se k němu vrátí ...vůbec to nechápu...ale asi to tak holt má být no..

To mě mezi všemi příspěvky zasáhlo - krize jsou, člověka nemusí pár týdnů bavit sex, má ponorku, platonicky se zakouká jinde, uzavře se... může se stát ledacos a vše se dá řešit, ale tohle už je smutné.

Reaguji na Misuleee: Nezbývá, než držet palce při hledání nového vyrovnaného partnera

Děkuju...i když pořád ještě doufám, že se třeba ozve, že se změní, že bude jinej...jsem hloupá

Já jsem měla partnera se kterým jsem podvědomě věděla, že není ten pravý, ale stále jsem doufala, že se změní, nebo že mám třeba přehnané nároky a jen musím zkusit být toleratnější a podobné omluvy. Poznání přišlo ve chvíli, kdy jsem přemýšlela, že tento člověk by měl být otcem mých dětí a zeptala jsem se sama sebe, zda bych si přála, aby se k našim dětem choval tak jako ke mně. Vztah jsem ukončila do tří dnů.

Přestala jsem si ho jako člověka vážit a nedokázala jsem si s ním představit budoucnost. Po pěti letech vztahu byl každý úplně jinde, on totiž stagnoval a já dřela jako kůň, aby se jednou moje děti měly dobře. No a to, že jsem si ho jako chlapa nevážila, vedlo ke spoustě dalším problémům, takže jsem o rozchodu vůbec nepochybovala, věděla jsem, že je to nejlepší řešení.

A je tady nějaká taková, která tušila, že to není ono..ale přítel nic netušil? Vím jak jsem tady mnohokrát psala, že je užasný a že spolu budeme až dokonce života..Ale pravda je, že poznáte jaký ten člověk je až s ním bydlíte apod. No a my spolu začali bydlet a není to ono.....Já opravdu chtěla aby jsme spolu byli až do konce života a popravdě stále ještě chci..ale ukázalo se, že není moc zvyklý z domu cokoliv dělat..a jelikož bydlíme v RD v druhém patře s mými rodiči, a jsme zvyklí se starat o velké pozemky,zvířata a pod, tak je mi trapně za něj, když prosedí celý den u PC, samozřejmě nejsem dokonalá..a taky mám dny nicnedělání....ale opravdu ne každý den...připadá mi, že nemá už ani koníčky, že o všechny ztratil zájem...Jenže on nechápe, že něco není v pořádku a já už nevím jak mu to vysvětlit hezky...Dnes už jsem se naštvala a zeptala se ho jestli si nepřipadá blbě, tak momentálně šel dělat plot..ale sám od sebe by na 100% nešel...tak nevím jestli čekat, že si zvykne, že už se o něj nestará maminka(má teprve 22 takže šance by byla) a nebo sebrat odvahu a být chvíli sama..

To mi povídej.. zvlášť když vím, že on by byl ideální chlap pro život, rodinu... jen kdyby to z mé strany nevyšumělo takhle jsem vlastně já přišla na to, že přes všechny své plusy to prostě není ten pravý pro mě...

Reaguji na nonysek: To je moc dobře napsáno

Já to zatím v každém vztahu tak nějak v hloubi duše věděla už od jejich začátků, ale říkala jsem si, že si to určitě jen nějak namlouvám, nebo co. Nemůžu říct přesně jeden důvod, nebo jednu situaci, kdy jsem to pochopila, ale prostě jsem to cítila dlouhodobě

Já si to uvědomila v momentě, kdy jsem se přistihla, že se za něj stydím. Za jeho hamižnou povahu, za jeho materialistický přístup ke všemu a všem, za jeho charakter. Nevím, zda jsem to do té doby nevnímala, nebo zda takový na začátku opravdu nebyl (během pár let co jsme spolu chodili došlo k zásadním vnějším změnám v jeho životě, možná souvisely i se změnami jeho charakteru), ale dodnes se stydím za to, že jsem kdysi chodila s člověkem tak přízemní povahy (i když jiné mi ho záviděly pro jeho postavení, konexe, auťák, blablabla....).

Po bouřlivém téměř pětiletém vztahu, kdy přítel začal pracovat, řešit budoucnost, plánovat děti atd... jsem si uvědomila, že to není to, co bych chtěla. S ním. Nechtělo se mi pokračovat v přechozeném vztahu, věděla jsem, že problémy z minulosti jen tak nezmizí, najednou mi vadily jeho názory a neuměla jsem si představit, že spolu jednou budeme vychovávat rodinnu a žít šťastně až do smrti...
Já to věděla už dřív než po těch pěti letech... ale ženská naivita je nekonečná

holky trochu OT, ale kolko máte rokov? lebo ja riešim niečo podobné (tiež na to nemám silu odísť len tak bez dôvodu) ale viacero vecí ma hnevá a čoraz viac si s ním nedokážem predstaviť budúcnosť. lenže ja mám 24 rokov a sme spolu 5 rokov. Ja viem že ešte niesom stará, ale 24 je už dosť a bojím sa že ak by som s ním mala byť ešte nejaké 3 roky a nakoniec to krachne tak 27 rokov a budem na ocot... nik ma nebude chciet. strašne to riešim poslednú dobu

Reaguji na VeryDior:
Podle toho co píšeš tak už to pro tebe nemá cenu.Ale vědět musíš ty sama samozřejmě...já myslím, že už jen to že o tom takhle uvažuješ, tak jsi jednou nohou venku. Promysli to důkladně. Asi nechceš několik dalších let žít ve strachu jak to dopadne a jestli pak zůstaneš sama. A hlavně pokud už víš že by to cenu nemělo,nenatahuj to, ten partner to pozná a o to to bude horší (pro něj a možná i pro tebe). Já to zažila z druhé strany a opravdu by to tehdy bývalo bylo lepší ráz naráz, než že jsem už vycítila a byla hromádkou neštěstí co se snažila to sama zachraňovat a přitom v něm jen zrálo to rozhodnutí víc a víc, a já viděla jak má práce nepřináší plody, dost těžké období které nikomu nepřeju. Protože kdyby byl schopný si to sám urovnat, nemusela jsem přihlížet, jak odchází za jinou, Buď také silná a nečekej na nějaký impulz, takhle to můžeš ukončit ještě rozumně.
Nebo možná bys mohla pojmenovat konkrétní problémy a ty zkusit řešit. (můžeš to zkusit pro začátek).
Je mi 21 a tento vztah trval 5 let, jemu je 26 ale on měl vzhledem k té záloze situaci značně jednodušší než ty, protože věděl že sám nebude.

K tomuto bych jen chtěla dodat, že ať už se rozhodneš jakkoliv, tak nevěř tomu, že ve 24 ani ve 27 letech, a jsem si skoro jistá, že ani v 33 letech nezůstaneš na ocet. Copak bys byla nějaká stařenka?
A zůstávat s někým, s kým nevidíš budoucnost nebo se přemáhat a obětovat se jen proto, že se bojíš, abys ve 30 zůstala na ocet...je blbost a byla bys nešťastná.

Jo, to znám. Nejdřív jsem to měla tak, jak píše

Taky jsem si myslela, že mám vysoké nároky a že jsem vybíravá a že jsou důležitější jiné věci. Nejdřív jsem si myslela, že by byl dobrý otec (viděla jsem, jak se chová ke svým synovcům a mým neteřím), ale nakonec mě to přešlo. Stačí, když se teď dozvím, jak on, i když je mu 36 a půl, se na akcích nalejvá, a pak, i když je prý hrozně zamilovaný, balí jiné holky.
A popravdě taky bych asi nedala vztah, jak tady některé mají, že už po dvacítce žijí v dlouholetém vztahu a ten vztah se nikam neposouvá. Sama bych nedokázala být s někým už od -nácti a hlavně mám zkušenost, že muži ve věku těch 20 až min. 25 nezvládají řešit vztahy, nejdříve potřebují najít sami sebe, zjistit "kdo jsou", "co dělají", "kolik vydělávají". Takže pokud v této době jejich dívka není ve vztahu spokojená a tlačí na ně, tak s tím stejně nic nesvede.