Jak jste poznaly, že to není ten pravý?

Reaguji na Misuleee: Nezmění .. jen se budeš dál trápit a snažit se ho omlouvat .. hodně štěstí

Reaguji na Dominika08:
Nezmění, už jsem to taky zjistila...v poslední době mi dost často píše, že se mu stýská, že by mě chtěl mít u sebe...a tak si třeba chvilku píšem a než se vůbec stačíme dostat k tomu, jestli jeden z nás přijede za tím druhým na návštěvu, tak on vytáhne zase nějakou nepříjemnou věc nebo řekne něco hnusnýho...takže vidím, že to už opravdu nemá cenu, když ani nemá snahu dát věci do pořádku...já už nechci být ta, která bude věčně vztah slepovat a on ho rozbíjet. Takže jsem to (ho) přestala řešit a začala jsem si užívat (věnuju se víc kamarádkám, chodím na nákupy, začínám se těšit na vejšku, vnímám signály od cizích mužů )..a konečně můžu říct, že bez něj se mám líp )

Když mne požádal o ruku, ukončila jsem to. Věděla jsem celou dobu, že to není ono, ale byl vlastně dokonalý - měl mně rád, byl kultivovaný, hodný, milý, pracovitý, hodně se snažil, rozumem bych mu nemohla vůbec nic vyčíst. Ale nebavilo mne si s ním povídat, necítila jsem se s ním bezpečně. Dorazila mne kamarádka, která s námi strávila nějaký čas a vyjádřila to takhle: "Bude pro tebe dělat všechno, bohužel vždycky bude líp než ty vědět, co je pro tebe dobré".

Jo a měla jsem pocit, že si mne staví na piedestal.

Reaguji na Misuleee: ne nejsi hloupá...mně je teprve 17 bývalý mi strašně chybí a nevím co dělat ale asi je taky tak lepší, byl docela podobný (taky podváděl, lhal atd...) a vzdycky, kdyz jsem s ním kvuli tomu rozesla, tak prisel s prosíkem a s tim ze se zmenil a ja mu odpustila ...ale ted naposledy to bylo pred 3 mesicema, co jsem se s nim naposledy rozesla a taky uz prisel davno s prosikem a kdyz sem mu rekla, ze se bude muset jeste dlouho snazit, ze nejsem zadarmo, tak uz si radsi nasel jinoua ted rika jak je herozne zamilovanej a tak ...no a ja budu doufat, ze najdu toho pravyho a budu doufat, ze ty ho taky najdes držim palce, zasloužíš si hodnejsiho

Kéž bychom měly ty zkušenosti, co máme teď kolem třicítky a bylo nám znovu 17 let! Už bychom se nebály odejít ze vztahu, který by prostě nebyl ono a zároveň bychom neměly strach, že už jsme "staré" a že tu někde pro nás ten pravý určitě je... Víc bych si to užila, víc bych ty chlapy prubla a prozkoušela, co vydrží

S přibývajícím věkem je tomu těžší a těžší uvěřit, že ten pravý existuje a že dlouho samy rozhodně nebudeme, že? Možná máme strach, abysme nepřebraly, ne? "V našem věku" už taky víme, že každý už jsme nějaký, a tak špekulujeme, jestli to přeci jenom není "on", i když to není vždycky ve všem ideální... Jenže ono vždycky bude všude něco a jde jen o to, co ještě ano a co už rozhodně ne. A to je jen a jen na nás...

Reaguji na izahrada: Ahoj, chtěla bych se s vámi taky podělit o příběh a taky bych chtěla slyšet radu. Jsme s přítelem (teď již manželem přes 7 let). Krásný byl snad jen 1 rok, ale je to člověk s plno pozitivních stránek a láska byla velka, takže jsem to vydržela, rozešli jsem se asi tak 3x, jednou taky definitivně a to asi na 3 měsíce. Rozešla jsem se já, jelikož skoro 5 měsíců nespal doma, rozjížděl nějakou firmu, která měla sídlo blízko bydliště jeho rodičů a tak aby večer nemusel dojíždět za mnou a aby se pořádně pak do práce vyspal (ještě k tomu měl normální zaměst.), tak přespával u rodičů. Nechápala jsem to, panebože vždyť jsem byla jako jeho žena, copak netouží se mnou usínat atd. No prostě jsem to ukončila, pak o mě začal bojovat a já ***** mu odpustila, za asi 4 měsíce mě požádal o roku, já přistoupila a před rokem jsme se vzali a začali stavět domek. I když finanční problémy nemáme a domek by mohla postavit celý firma, chce si ten dům postavit sám a tak je ráno v práci a po práci na stavbě a to každý den tak 22h. Vždycky jsem věděla, že je to takový workoholik, ale tohle je fakt moc, jsem od rána do včera sama, víkendy taky, s barákem se to moc nešoupe a děti chce mít až barák bude u konce, což je tak ještě na 2 roky. Představa, že takovýmhle životem budu žít ještě 2 měsíce je pro mě neúnosná, natož rok nebo dva. Je mi 28 a nevím jak dál, navíc se bojím, že celý život vždy pro něj bude důležitější práce než já, že já budu vždy na druhém místě. Jsem strašná když jsem tak nešťastná a přitom nám on staví barák?Co si myslíte? Mimochodem z mé depky se vše hroutí, sex je na ***, stále se hádáme, on mě pořád kritizuje, o víkendu nemůžu nikam s holkama, max. na kafe, protože žárlí, je to peklo. Posledních pár měsíců, jsem ráda že není doma. Nevím co mám dělat, zda se mám rozvést a začít znovu?

Planovali sme svadbu po jeho rozvode, po rozvode mi smelo povedal, že sa nechce ženiť znova. Ale dieťa si so mnou urobil a z lásky. Ja som pochopila, že ma nemiluje. Nikdy som netůžila byť slobodná matka. A ostatné ženy nerešpektujů priateľku. A ja to tak beriem, ten prsteň je symbol a keď ho má muž na ruke i ostatné ženy vidia, že už je zadaný.
Tak to mám ja.
Prostenon zmenil názor a ja neskor taky, on zmenil názor na svadbu, ja na vzťah s ním

Když mi došlo, že i přestože je to nejinteligentnější člověk jakého znám, je neuvěřitelnej flákač a povaleč a neumí se finančně postarat ani sám o sebe. A ještě mě s sebou strhává dolů. Pak se už jen vyprchala přitažlivost, odpor k sexu a bylo dokonáno.

Jen podotknu, že po lidské stránce jsme si do poslední chvíle rozuměli naprosto dokonale

Reaguji na Clementine: mě k tomuhle tématu napadl jen takový jeden "citát" nebo spíš pořekadlo od jednoho umělce (nevzpomenu si na jméno) ale je to nějak "Pokud vám srdce bijí stejně jste si souzeni,pokud ne tak si souzeni nejste .. bůh rozdělil srdce tak,aby jste se během života mohli najít" nevím proč,ale hrozně se mi tohle pořekadlo líbí už několikrát jsem to zkoušela u přítele,tedy poslouchat tlukot jeho srdce,ale vždy jsem na něm usnula takže zatím nic

Reaguji na marionette94: Na tom něco možná bude... vždycky když mě zezadu obejme a jdeme spát, cítím, jak nám navzájem buší srdc , jakoby se navzájem sladily... a je na to nádhernej pocit

Reaguji na syslice: taky si říkám to se máš,že to aspoň takhle cítíš .. mě ten tlukot vždycky uspí

Reaguji na marionette94: Já taky rychle usínám Ale stejně je to nejspíš jen můj pocit, kdybych to řekla jemu, poklepe si na čelo, že to my holky moc prožíváme..

Reaguji na marionette94: to je krásný , zkusím jestli je to tak u nás

Reaguji na syslice: to ano