Hubneme spolu - vzájemná podpora během hubnutí

Reaguji na PardGalen: Noo ono kdyby na nějaké zmrzlině to složení podrobně psali tak bych si ho ráda přečetla .. třeba má vůbec zmrzlina nějaké KJ? teda jasně že má ale spíše kolik ? ná žádné zmrzlině to nenajdeš .. a doma ? noo to je celkem náročná záležitost ://

Koukala jsem na nějaký starý díl jste to, co jíte a tuším, že ty klasický zmzliny jsou nadopovaný cukrem a tukem. Ale myslim si, že párkrát týdně jeden kopeček nemůže škodit, když se to nezvrhne v chuť na něco dalšího a když si jinak budeš hlídat příjem
A složení- na požádání by ti prodavačka mohla vytáhnout tu vaničku se zmrzkou a tam složení je.

Reaguji na Flywomen:
Tak třeba zmrzlina Míša:
Složení: tvaroh (36,5 %), cukr, voda, plnotučné mléko, glukózo-fruktózový sirup, odtučněné mléko, jahodová šťáva z koncetrátu (6 %), rostliný olej, emulgátor (mono- a diglyceridy mastných kyselin), sušená syrovátka, stabilizátory (karubin, guma guar, karagenan), barviva (antokyany, košenila), regulátor kyselosti (kyselina citronová), aroma.
100g 720kJ

O to víc si jí budeš vážit a nesníš jí tolik.

náhodou my jsme kdysi zmrzku dělali teda jen jahodovou-do mixeru zmrzlé jahody/výkonný mixer/ a přilévat tatru-neslzenou a je to hotovo,možno přidat cukr,ale pokud chceš bez tak to jde i tak-ev.přidat med,sladidla apod..

Reaguji na Petronela: Noo ale třeba oříšková nebo tak by byla složitější Reaguji na PardGalen: Jo díky .. No nevím no asi o moc víc bych si ji nevážila .. bohužel D

Petronelo,

já ty stavy co popisuješ, důvěrně znám. Nepřišla jsem tomu úplně na kloub, ale myslím si, že je to hlavně psychika- je to taková zvláštní forma "sebetrestání se" - jídlem. Je jasný, že něco nemáme v životě v pořádku...neříkám, že je to takhle u každýho, to samozřejmě ne, ale jakmile to trvá dlouho a člověk pořád skáče nahoru/dolů, tak to prostě zavání průšvihem.

Já to taky nemám úplně v sobě srovnaný, ale teď jsem zhruba po roce přišla na to, že cesta do pekel je, když si člověk neustále odříká a odříká. Úplně stejně jako když se přežírá a neumí to zastavit. Takže- podle mě je jediný řešení fakt si občas něco dopřát. Třeba o víkendu...prostě pokud bych měla žít s takovou tou myšlenkou jako (když půjdu do extremu) - nikdy! už si nedám zrmrzlinu nebo nikdy už si nedám buchty...tak to prostě nevydržím. Takže - určitě si občas něco dopřát.

A pokud už se stane a sklouzne se do brutálního přežírání, tak mám vyzkoušený, že je jediná možnost- o.k., přežeru se- cpu se celý den, fajn - ale okamžitě druhý den! zabrzdím. Hned. Protože jakmile nezabrzdím druhý den, tak se vezu...a žeru a žeru a pořád si říkám, že zítra - a žádný zítra nepřijde.

Ono je potřeba celý ten režim shazování nebrat jako dietu, prostě si říct, že to takhle má být a takhle je to v pořádku (tím ale nemyslím nějaké zoufalé hladovění, to je absolutně k ničemu) - myslím rozumné, pomalejší shazování. A je potřeba si z toho trošku udělat zábavu - starat se o sebe, vařit si, chystat si to jídlo čerstvé, těšit se na to...já vím, že to zní úplně přiblble, ale fakt to funguje.

Četla jsem tady, že držíváš dělenku - nechci ti to vůbec vymlouvat, ale já to nevidím jako ten nejlepší způsob. Jo, možná na začátku- na takový to ukočírování sama sebe...ale dej si otázku, jestli takhle dokážeš jíst celej život- a pokud si odpovíš , že ne- tak je to zase blbě, protože jakmile skončíš s Kořenou (mimochodem moc dobře ta baba nevypadá), tak jsi zase na cestě do pekel, protože nevíš, jak máš vlastně jíst, abys nepřibírala.

lákají mě
1.-protože je nesmím,zakazuju si je ,protože mám za sebou právě tak velkou nadváhu kterou jsem dala dolů a vím,že to bylo vyloženě získáno ze sladkostí-tudíž to nesmím
2.protože jsem od malička byla zvyklá,že po jídle se sedne a dá se něco dobrého ať buchta nebo se rozdělala čokoláda nebo sušenky

takže mi to zaprvé spojuje příjemné vzpomínky z dětství a za druhé mi to chutná a uklidňuje mě to-jím to když mám stres a jsem smutná,nebo mám pocit,že mě nikdo nemá rád,já nevím myslím že ta myšlenka že to je návyk z dětství bude dost pravděpodobná a pak taky to že mi to chutná..

a proč běhám-protože jako dítě jsem běh nenáviděla,ve škole při 1500m jsem přemýšlela o sebevraždě a pak jsem zjistila,že právě proto že to tolik nenávidím,tak se potrestám a jdu do toho-to už bylo kdysi,taky to nic nestojí,jsem při tom sama,s nikým se nehoním,nezávodím,nesleduju,mám čas o sobě přemýšlet.A hlavně beh mi pomohl zhubnout-zachránil mě.

já vubec k sobě samé přistupuju destruktivně a radikálně ato je možná ten problém,ve 20 to odnesl spolu s radikální dietou žlučník s těžkým zánětem a kamenama, v 22 jsem si odrovnala ledviny díky užívání furonu na odvodnění-taky muj vynález a v 25 jsem šla radikálně na bandáž protože jsem si byla jistá že tohle už nezvládnu.no a dneska díky Lindaxe mám zase v háji štítnou žlázu..aspon že ty klouby snad držej ono začít běhat na 105 kg taky nebyl med...no a pak se světe div

už zase ne

jj asi to tak je a asi toje v tom mít se ráda,což díky tomu obalu co jsem na sobě nosila a styděla se za sebe se moc nedá,taky jsem byla jako dítě pořád srovnávaná se svojí starší segrou ta je dodnes štíhlounká jak proutek,narážky od rodiny,bráchy,segry a věčné zákazy to nesmíš a to nemužeš a už si neber,ty pohledy když jsem sežrala na návštěvě chlebíček a šmatala po druhým to všechno je teď tenhle výsledek.A teď to samé dělám své dceři.Hnus.

To není možná ten problém, to je TEN PROBLÉM. Další věc je zda s tím chceš něco dělat.

to kdybych věděla...samozřejmě že se nechci dál ničit a ubližovat si,jenže co a jak změnit?

Reaguji na Petronela: je dost těžké změnit na to na co jsi byla zvyklá, to je taky důvod proč všichni ztroskotají najednou je tak nepohodlné jíst zeleninu a cvičit když předtím jsem se válela...za to někdo jiný to bere jako samozřejmost sportuje..záleží to na výchově, přesně jak říkáš pokud si dáváš sladké po obědě tak sis navykla a dělá ti problém to změnit...asi je lepší si něco malého dát něž se trápit..
mě běhání sice baví ale je pro mě fakt těžké se k tomu dokopat...téměř vždy se mi nechce a když vím že dnes musím jít běhat tak mě to děsí ani nevím proč je to všechno o psychice..Reaguji na Valetta: to se mi teda stává často že myslím neustále na jídlo a co bych si dala...vlastně neustále co bych měla a co ne...ale bohužel se po takovém náletu na ledničku necítím líp ale ještě hůř ...já se neustále honím za dokonalou postavou protože mám normální váhu normální postavu...ale tolik se mi líbí hubené holky(a je mi jedno že chlapům ne )

Přesně tak ! taky mám normální váhu a normální postavu ale říkám .. sakra vždyt to může bejt pořád ještě lepší !

Přesně tak ! taky mám normální váhu a normální postavu ale říkám .. sakra vždyt to může bejt pořád ještě lepší !

ááá holky pomoc ..dneska jsem to pokadila celé :/. Potřebuji poradit co na večeři, něco malého, nekalorického .kvůli dnešnímu úletu..

Snídaně: Ovesná kaše s jablíčkem a skořicí
Svačina: 5 sucharů + pomeranč + banán
Oběd: hovězí vývar + 1 bramborák
a pak hned jsem si dala 5 plátků vánočky s rozinkama ! SAKRA měla jsem hroznou chuť a já ji tak miluju
POTŘEBUJI PORADIT CO NA VEEČEŘI ! díky

Uvažování o sobě a světě. K tomu může pomoci třeba psycholog, případně možná i nějaký kurz pozitivního myšlení či něco takového. Případně také existují i knihy a nebo to prostě zkoušet sama. Záleží co by ti vyhovovalo a mělo největší účinnost.