Existuje ještě věrnost?

Ne vždy. Znám případy výživného 500,- Kč na 15letého kluka. Někteří otcové se snaží matku (exmanželku) o výživné na dítě připravit, takže od ex nevidí ani kačku.

Já neříkám, že je správné zůstat s někým z finančních důvodů, ale říkám, že některým ženám, které to udělala (protože neměly jiné východisko) rozumím.

Finance je jedna věc a to podstatně důležitá.Jenže opravdu být podváděná je neůnosné.Člověk tím hrozně trpí.Máte vedle sebe človíčka se,kterým jste byla nesmírně šťastná a všechno vám vycházelo a najednou se to obrátí.Víte,že jezdí jinam,chodí mu sms,volá mu a vám je strašně.Ty finance už také nejsou co bývaly.A tak konec.Dnes jsem podepsala rozvodové papíry.Jdu se vybrečet a zase snad bude líp.

protože se prvně musely finannčně připravit na odchod,

můžu se zeptat, a řekl ti aspoň proč?

něco z druhého soudku, sestra má manžela, má s ním dvě děti, bydlí u jeho rodičů na baráku. Manžel má kopretinu, manžel si se sestrou vzali hypotéku, nemají moc peněz, manžel bydlí s kopretinou, kopretina platí byt, manžel platí hypotéku. Jsou spokojení

vanilinka
uplně s tebou souhlasím a přeju ti hodně štěstíčka!!

ano to je i můj názor a já taková nejsem....to ale neznamená že tento názor ctí všichni. Já takového měla. A byl se mnou spokojený, to mi říkal i při rozchodu i po něm, ale jemu to nestačilo....
A ano, máš pravdu, já takového opravdu nechci a proto píšu že bych to netolerovala. Ale někde výše tu na to někdo narážel, že si některé slečny stěžují na nevěrné partnery, ale pořád s nimi zůstávají a samy si takové vybírají, ikdyž jsou tyto povahové rysy jasné třeba už od počátku vztahu.

S tímhle naprosto souhlasím, nejsem žádná idealistka, ale mám určité zásady a věřím, že když je budu muset porušit tak jen minimálně
Ale chápu tě, každá máme jinou zkušenost...

tak tak, muže jsem si do svého života připustila až tehldy, když jsem se stala finančně nezávislou,
je to sice blbý, ale je to tak

vůbec to není blbý (nebo teda nevím jak jsi to přesně myslela)...
Ale s tím finančním zajištěním taky souhlasím, já bych nikdy nechtěla být finančně odkázaná jen a pouze na partnera, byť třeba na mateřské k tomu daleko nebude, ale kdykoliv jindy...proto take nejsem zastance společných účtů apod. ale to už jsme někde jinde..

No když jsme u toho, nejlépe se má přítel jedné mé známé, ona chodí do práce, platí nájem, eletriku, jídlo, dokonce Dominičkovi kupuje hadříky a on musí mít jedině diesel a tomu podobné a to co si vydělá on sám, je jeho tučné kapesná na party a na milenky, je mi z něho špatně ale bohužel ona nám nevěří a vidí to všichni i rodiče a stejně ji bohužel nemužeme pomoci, prtž ji tak zmanipuloval, že pokud na něj udeří on to obrátí proti nám, že jim ten jejich vztah závidíme a naschvál si vymýšlíme, no má to kluk dobře vymyšlený....

v nasem stahu panuje velmi velka vernost myslim si ze oba by si meli jednou sednout a popovidat treba o tom co se jim na sobe libí
a naopak

tak to čumím to je fakt síla

sestra je taky v pohodě, jak jsem psala, barák, kde bydlí, na něj si vzali hypotéku, ona tam bydlí s jeho rodičema, rodiče se starají o děti, ona chodí do práce, bydlení, strava jí nestojí nic, ostatní se hezky o všechno postarají, sex s manželem jí tak nějak nebere, tak mu tu kopratinu dopřává - je v této tiché válce vítěz

matadi

to sice je a může si to užívat, ale tohle jí stačí ke štěstí? Ona nikoho jiného nemá ani nehledá a chce takhle žít "napořád"? Nechápu.

klaryynkaa
bohužel.....už jsem to vzdala, ale dřív jsem se ji snažila pomoc a ukázat ji, že není jedinej chlap, ale bohužel je na tom psychicky díky němu tak, že si myslí, že za vše muže ona nebo že by ji nikdo jinej nechtěl a to je taky jeho práce....

teda to je pravda a občas se na to zapomíná....no my si večer dáme lahev vína a to si pak říkáme tolik nádherných věcí.....
ale stejně je nádherný to co ten druhej dělá, takový ty maličkosti, jako když mi chudák volal že šel nakoupit než přijedu a hledá ten muj oblíbenej čaj a nikde ho nevidí, tak jestli mu nenapíšu název.....

Na věrnost věřím. Když můžu být věrná já, tak pak každý. Nejsme přece zvířátka, abychom se vymlouvali na genetiku apod. To, že jsou opice nevěrné, mi nevadí. Vadí mi nevěrní LIDÉ. Proč ubližujeme svým blízkým? A když už nám nejsou blízcí, proč s nimi vůbec jsme? Stále beru, že se lidé pouze vymlouvají na výroky vědců a jejich nové "objevy". Věrní být totiž můžeme být všichni.