Existuje ještě věrnost?

Já myslím,že určité generace a určité osobnosti věrné jsou. Záleží na prioritách,vztahu,přístupu k životu. Znám hodně lidí,co má občasnou nevěru,ale berou to pouze jako sex,vždycky se rádi vrátí domů,kde mají to své ..a vztah jim díky tomu funguje roky,třeba i 20let.. V určitých situacích je to asi lepší,než se trápit. Ale musí se to 'umět',aby vztah fungoval. Nejsem zastánce toho,že bych já nebo partner měli při každý příležitosti nutně s někým spát,ale pokud by to mělo prospět vztahu.
Nevím,jestli jsem to dobře zformulovala,hlavně se do mě nepouštějte

Já to vidím přesně jako ty. Jsem s přítelem spokojená a šťastná, nikdy jsem neměla potřebu zahýbat. Naopak by mi bylo nepříjemný, kdyby na mě cizí chlap sahal. Taky si někdy připadám jako vymírající druh, když vidím, co se v mém okolí děje Nikdy jsem nezahýbala, a snad ani nikdo mně (i když co já vím).
Nikoho ale neodsuzuju, nikdy člověk neví, koho potká. V tom případě mi ale přijde fér to říct na rovinu a vztah ukončit.

jezika
Existuje, ale je to opravdu hodně vzácné.

Doba je příliš volnomyšlenkářská, až bohémská. Ctí se úplně jiné věci a žebříček priorit je u lidí, dost různorodý. Proto narazit na někoho kdo vyznává doopravdy věrnost atd, je více než vzácnost.

Ono já jsem v tomto taky docela rarita a ti co mě znají, to často nedokáží pochopit.

Taky jsem věrná, a to z důvodu, že nemám zapotřebí podvádět. Stačí mi ten, s kterým jsem. Jak na sex, tak na společně trávený čas. Ale připadám si jako výjimka, protože také znám plno takových případů ve svém okolí, takže mě tahle vlastnost u člověka spíš překvapí..

Tuax
Existuje, ale je to opravdu hodně vzácné.

No,souhlas,je to moooc vzácné.
Já osobně na věrnost moc nevěřím,stačí mi, co kolem sebe vidím
Já osobně zatím věrná vždy byla(když jsem měla vážný vztah),ale co kdy bude nevím,jak se říká,nikdy neříkej nikdy!

Taky jsem zastánkyně absolutní věrnosti, kor v mladém věku, kdy je člověk svým způsobem volný, i když je s partnerem a může si zvolit cestu bud s ním, nebo s někym jinym. Nechápu, že má někdo potřebu se hlavně podvádět a věřím, že nevěra přichazí, když je ve vztahu něco v nepořádku(nemyslím jen sex). To pak nemá přece smysl, když s tím člověkem chci byt nejlépe navždy Jistě, nikdy to není bezchybné,ale jsou základní věci, které by měli ve vztahu fungovat, aby byl úspěšný. To že by partner vyhledával společnost v náruči jiné ženy by pro mě byl signál, že mu asi nejsu dost dobrá a letěl by. Ale musím říct, že mi je 20 roků a budu mít na věc třeba jiný pohled ve 40. Ale musím říct, že se může stat, že člověk podvede a skutečně lituje a je to pro něj dost destruktivní, takže je možná lepší to neříkat...je to můj nazor. Tím že lituje nemyslím , že podvedl pod vlivem alkoholu a jiných omamných látek, toto je opravdu neomluvitelné a trapné na výmluvu

Existuje, sice je to poklad, ale existuje.

První je třeba začít hledat v sobě, tam je mapa k tomuto pokladu.

Petina
tak to jsme dvě,kdo to vůbec nechápe

jezika
Jednou jsem slyšela větu "Věrnost není co se musí,ale co se z lásky chce!"
takže by se nabízela otázka,zda existuje ještě láska,když mizí věrnost?
Jinak věrný je prý jen jeden druh a to labuť..
Podle mého je věrnost vyjímkou,prostě je hodně možností a člověk někdy špatně odolává.

Petina
Znáš to pořekadlo: Vrána k vráně si sedá, rovný rovného si hledá.?

Nebo třeba, dělej druhým to, co chceš, aby oni dělali tobě

Než se člověk začne dívat kolem sebe a hledat svůj ideál, měl by mít jasno sám se sebou. Nakolik je schopen sám dát to, co chce od protějšku brát. Jestli to pro něj není příliš vysoká cena a zda ji je sám schopen dostát. První je třeba začít od sebe, protože pak může dojít k tomu, že sice najdeme, co jsme hledali, ale sami to zkazíme. A ne že by se to dělo zrovna vzácně. Když dojde k takovému konfliktu, tak jsou na snadě kompromisy a opět je třeba zvážit, na co vše jsme sami ochotni přistoupit. Protože kompromis neznamená, že sním nadosmrti budeme spokojeni (to většinou nikdy), ale jen to, že jsme ochotni ho repsektovat a ctít. Jenže i toto často selže a pak nastává konec.

Je vcelku jedno, jestli k tomu došlo z jedné nebo druhé strany. Protože v danou chvíli jste byli jako jeden celek a pokud jedna jeho část, nefunguje uvnitř tak jako druhá, postupně se to naruší disharmonií. A je to jenom o tom, že si jedna část našla druhou, která je sice vysněná, dokonalá, ale sama to není ochotna takto cítit, tedy často si to sma přeje, ale doopravdy uvnitř to nedokáže, většinou je to jen otázka moci si brát.

Neříkám, že jsou takoví a takové všichni. Lidé jsou různí, ale určité projevy jsou častější než jiné.

Existuje, mám okolo sebe spoustu párů, kde se nikdy nic takového nepřihodilo. A také je rozdíl jaká ta nevěra je.Není to vždy stejné.Uklouznout po x letech vztahu může každý a může nás to potkat i když si tisíckrátříkáme, že ne! A pak už je na nás jak se s tím srovnáme..My potažmo náš vztah. A rozhodně nezastávám názor, že pokud se to stane, mělo by se to říct - ano v případě,že se chystáte ten vztah ukončit pak ano.ale jestliže to cítím jako své selhání a chci ve vztahu pokračovat, pak nemůžu tu tíhu přenášet na partnera (ku).

Jiná věc jsou notoričtí nevěrnící - řekla bych, že to jde dost často ( ne vždy ) ruku v ruce s inteligencí a pohledem na svět daného jedince. Jak bylo napsáno - mají pokřivené hodnoty. Chlubí se mezi kamarády kolik mají zářezů atd..Tohle je pro mě nepřijatelné !

Mezi náma a zvířatama je rozdíl, který z nás dělá lidi ( tedy myslící bytosti ) a to je mozek.

Tuax
Promiň,ale tak nějak s Tebou v plno věcech co si napsal naprosto nesouhlasím

Petina,Zanet96
A abych to ještě doplnil. Z toho výše zmíněného vychází toto:

Pokud taková dokážeš být ty, proč by takový nemohl být i někdo jiný.