Existuje ještě věrnost?

Reaguji na Sang: Jo, chápu Tě, člověk nikdy neví, co ho potká. Ale kvůli tomu je škoda nejít do něčeho, co by mohlo být krásné a mohlo Ti to obohatit život. Nikdy nevíš, co se stane, ale naděje umírá poslední. Jsem teď "znovu" zamilovaná, bavíme se bez obalu o všem, on sám říká, že nevěru nechápe, že by nedokázal žít dvojí život apod., všichni jeho 3 nejlepší kamarádi svým manželkám nevěrní byli nebo jsou (z jejich pohledů a chování ke mně vím, že kdybych chtěla, tak by si taky dali říct a přijde mi to šílený, že by klidně šli do ženy svého kamaráda). To neznamená, že ten můj mi bude navždy věrný, ale ani, že mu budu věrná já. To prostě nikdy nevíš, co Ti život přinese. Ano, oba si chceme být věrní, milujeme se moc, důvěřujeme si, úžasně si rozumíme nejen v názorech, chování, koníčcích, ale i posteli a vím, že kvůli někomu jinému nebo nějaké slabé chvilce toto zahodit nechci. Myslím, že samu sebe znám moc dobře a vím, že co se týče emocí jsem taková "labilnější" a ráda si zaflirtuju a nechám se unést chvílí. Ale taky už jsem u sebe poznala, že i když žiju ve vztahu, ve kterém nejsem spokojená, tak na nevěru žaludek nemám. Ale abych kvůli tomu, že většina mužů je nevěrných, zahodila možnost prožít krásné chvíle s někým, ke komu mě něco táhne a je mi s ním dobře, je taky škoda. Život není jen o přežívání, ale o žití a to i za cenu, že se člověk zklame. Lidská duše se toho nejvíc naučí právě skrze vztahy s ostatními.

nemusí se chodit daleko pro vodu...,je to smutné,ale např.u nás v práci 2 kolegové,jeden ženatý,druhý na hromádce,narodila se jim mimina....a bác.hned "šli do toho"- do čeho to šli o tom je tento topic...

Já jsem byla vždy věrná, opačně to už až tak moc neplatilo.. Osobě na věrnost nevěřím, stačí mi, když se podívám kolem sebe :/ Třeba mě jednou nějaký muž překvapí, uvidíme

je to vše nějak složité..,těch pomyslných "lákadel" je dnes mnoho.je asi fakt že v dřívější době...,ale ano jistě byli i nevěry atd...,ale nebylo tolik možností..Je to možná hloupost to říci takhle-ale je to dobou..

Ano, věrnost se skoro vytratila. Vím to i dle vlastních zkušeností. Občas si taky připadám jako poslední mohykán a samozřejmě to ruku v ruce budí strach z dalších vztahů. Dám věrnost a dostanu....opak. Člověk pak nemá chuť jít dál, když už mu spousta lidí předtím zpřerážela kosti podrážením nohou - nevěrou, nehledě na pohlaví. Je to asi bohužel dobou, nicméně je třeba doufat, že ta další osůbka bude jiná, jinak budem sami nafurt (tedy ne sami, ale spolu se strachem z nevěry).

Podle mne věrnost neexistuje, bohužel, neznám níkoho kdo by se choval věrně a je mi z toho pěkně na nic.

jezika - přečetla jsem jen tvůj první příspěvek a odepisuji, nečetla jsem jiné reakce. Hele existuje a hodně. Jsem s manželem 20 let, mám kolem sebe lidi podobně založené a cítíme to všichni stejně. Nevyměnila bych ho za nikoho jiného. Ale to neznamená, že bych si to "nestřihla" po letech s někým jiným ...., ale víš, mě to za to nestojí. My si rozumíme, vlastně si to s věkem užíváme víc a víc, ale takové to mravenčení z neznáma tam není, vztah i s e x se posunul jinam. Zas nestojím o to "tápání" a sehrávání se s nějakým novým ..... Možná mě přitahuje jen ta představa.... Já to vyřešila po svém - kamarádkou-, se kterou se občas sejdem, s chlapama i bez , oni beztak jen doufají, že se budou moci koukat .... Byla jsem poučená, že s holkou to není nevěra

Podle mě je kadžý za svůj život alespon jendou nevěrný.. otázkou je, zda s ena to příjde nebo ne.. je to smutné, ale asi je to vážně tak

Je to hrozný kam ten svět spěje. A že holky už nevěříte na pravou lásku a věrnost, to je smutný

určitě..Každý asi těžko...Mohla bych dát ruku do ohně za to že moji rodiče si nevěrní nikdy nebyli. a i kdyby tak můžu dát ruku do ohně za to, že já nikdy nevěrná nebudu. Nikdy bych nespala s nikým jiným, kdybych byla ve vztahu..jsem asi natolik inteligentní, že pokud bych chtěla nekoho jiného, tak se první rozejdu s tím s kým bych byla(nějak bych si to neužila,kdybych vedela, že toho chudáka podvádím,myslela bych jen na to, že me by se to určitě nelíbilo, protože se tak trošku řídím tím, že má člověk konat a chovat se tak, jak chce aby se lidé chovali k němu)..Takže to slovo KAŽDY si nemůžeš dovolit říct, na světě ti věrní jedinci jsou. Bydlím na vesnici a neříkám, že je to tady užasné co se vernosti týká ale ti lidi tady byli vychovaní jinak a najde se pár jedinců,kteří mají své zásady, svůj mozek a ne mozek zvířátek a věřím, že žijou i ve městech

taky mi přijde....ale je to jejich věc

je smutné vidieť kam sme až dospeli, že sa musíme pýtať či ešte existuje vernosť...
v dnešnej dobe je vernosť už raritou....škoda..