Existuje ještě věrnost?

Laky
jo takhle tak to samozřejmě, to máš pravdu. Na druhou stranu před sto lety si třeba taky uplně svobodně nevybírali svoje partnery, byly určité společenské nebo rodinné požadavky, nedivila bych se kdyby ještě i dohodnutá manželství; takže ty lidi nad nevěrou mohli přemýšlet i z těchto důvodů (že byl jinde člověk se kterým být chtěli a milovali ho), ale to co píšeš výše jim v tom bránilo. Dnes si můžeme svobodně vybírat. Když mi partner nevyhovuje, tak ho nezačnu podvádět s jiným, ale rozejdu se s ním a začít dál si můžu pak....takový mám já postoj. A kdo nepodvádí právě z toho důvodu, že mu partner nevyhovuje, ale chce s ním dále zůstávat, třeba aby si dál užíval nějakého toho pohodlíčka nebo peněz a bokem si nezávazně užívat, tak je ten největší hajzlík.
Neřikám že se to někdy někomu nestane, ale mluvím všeobecně právě v tom měřítku, jak je to dnes tolerováno a jak to dělá témeř každý.

Postoj mít můžeš...kolik je ti let?
Ono totiž se fakt něco soudí jinak z pohledu 20ti letého a jinak za dalších 20 let.
Proto píšu,že jsem schopná pochopit "úlet" který nikomu neublíží a klidný návrat ke krbu.Nebyla bych ochotná tolerovat "paralelní vztah" a takové to "všichni to vědí,jen ne ten,koho se to týká".Prostě už si naivně nemyslím,že nevěra neexistuje,nezavírám před tím oči a hlavně do soužití dvou lidí nikdo třetí nevidí.

Laky
Tak blíže mám k těm 20, to je pravda...ale já souhlasím s tím co píšeš. Když už se nevěra - jednorázový úlet stane, záleží na všech okolnostech a myslím, že se dá tolerovat (ikdyž osobně bych se to nikdy nechtěla dozvědět, protože bych si toho druhého už nedokázala tolik vážit a nevěřila bych mu).
Tak vidíš, my se vlastně shodneme tak co tu pak řešíme Já nikdy netvrdila, že nevěra neexistuje - spíš se držím názvu tématu a obhajuji si to, že i přestože ta nevěra je teď tak "in", tak přesto pořád věrnost existuje a jako příklad beru sama sebe. Myslím, že i teď mohu říci, že nikdy (nebo dobře, uveďme třeba na 99%) nebudu nevěrná, pokud budu mít milujícího partnera jako mám teď. Pokud ho mít nebudu, tak je problém v tom a nebudu to řešit nevěrou, ale prvotně ukončením takového soužití a hledání lepšího.

jsem věrná a přítel tak a doufám, že to tak zůstane. A věřím tomu

Otázka je, zda toto budeš skutečně takto řešit, když budeš např. za 15 let v situaci, kdy budeš mít 2-3 děti, bydlet v bytě partnera a na trhu práce (navíc budeš po rodičovské s malýma dětma) bude tak špatná situace, že budeš vědět, že když od partnera odejdeš, tak podstatně zhoršíš dětem i sobě život (ní standard): děti nebudou moc na lyže, na výlet, popř. se jim ve škole budou smát, co nosí za oblečení, atd. atd., sama přijdeš třeba o auto, kosmetiku, oblečení.. Možná raději s partnerem zůstaneš a svůj duševní život budeš žít mimo partnerství. Takto to má mnoho lidí..

Pravděpodobně budeš chtíti napsat, že ty ne - jsi zásadová, kosmetiku oželíš, atd. atd. Ale takových je menšina. Nemyslím to zle, ale ve 20 je vše růžové a zároveň černobílé - rozhodování je jednoduché a hlavně - jen za sebe.

jataky
Teď říkám že ano, možná se můj názor časem změní, možná ne.....ale myslím, že pro děti už dnes není žádná velká tragedie, když jsou jejich rodiče rozvedeni, protože to je velmi časté. Troufám si říci, že moje povolání, kterým chci být ekonomická krize "zas až tolik" nepostihuje, takže si nemyslím, že bych s hledáním práce měla až tak velký problém, sice by třeba nebyla uplně to co bych chtěla, ale myslím že bude. Takže na podnájem v nějakém menším bytě bych měla a časem by ještě přibyly peníze na "výživné" od toho bývalého. V neposlední řadě mám úžasnou rodinu, která se za mě postaví v jakékoliv situaci, takže v nejhorším bych mohla být i u nich nebo by mi finančně vypomohli.
Ano napíšu že jsem zásadová, s tím "oželením" bych to tak drasticky neviděla. Věřím, že by se situace sice zhoršila, ale jen dočasně. Já jsem to zažila a vím, že to jde.
To co píšeš ty, jak to spousta lidí řeší, je právě to, co já odsuzuji, nebo...nelíbí se mi to. Protože věřím, že když člověk chce, tak si to dokáže zařídit, připouštím výjimky, samozřejmě...je mi jasné, že mě tu nikdo nebere vážně když jsem tak mladá, neznamená to ale že už nemám žádné zkušenosti. Já v takové rodině žila a ve 12ti letech jsem si říkala ("proboha proč už se naši nerozvedou") o 2 roky později se to stalo, máma odešla se mnou a sestrou bydlet do podnájmu. Životní úroveň se nám sice malinko zhoršila, ale nijak tragicky. Navíc pokud bych už měla nějaký objekt zájmu delší dobu (když si narážela na ten paralelní vztah), tak bych očekávala, že i on mi vypomůže
Vykládáme si tady co by kdyby, shrnu to že samozřejmě nikdy nemohu vědět co se stane a třeba se mi to, co ty píšeš také někdy přihodí, nyní si ale stojím za tím, co jsem napsala

Tak já jsem s partnerem 12 let,od mých osmnácti,za tu dobu jsme se 2 x rozešli,protože jsem byla trochu divočejší ,člověk v 18 letech nemá zkrátka ten rozum co ve třiceti.Ale partnerovi jsem byla vždy věrná,on je prostě skvělý a takovému jako on se nezahýbá.Věrnost je holt nedokazatelná a tak neřeším,jestli mi byl vždy věrný.Pokud by uklouzl jen jednou,odpustila bych mu,jsme jen lidi,ale kdyby měl dlouhodobý vztah s jinou ženou,to bych mu neodpustila a vyhnala ho karabáčem.

ale ne,máš právo na svůj názor a ve 20ti jsem měla hodně podobný
Taky mi přišlo hrozně divné,když kamarádka mojí mamky byla s manželem(tenkrát hluboký socialismus a on pumpař) ipřes to,že on jí zahýbal naprosto veřejně.Ale ona měla vše,holt jen o manžela se jaksi dělila.Dnes jsou skoro důchodového věku a stále spolu.Jeho milenky přestali bavit a mají pohodové manželství.

děvče zlatý, tak to bych ti přála zažít, mám jedno dítě, pracuju, v našem městě za relativně dost slušný peníze, dceři je teď 15 a celou tu dobu, co jsem s ní žila sama od těch jejích dvou let jsem se měla co ohánět abych zaplatila pronájem bytu, měla na školku, na školu, na kroužky, teď na intr, na její oblečení, kosmetiku, . . . Prostě mi věř, že to opravdu není žádná stranda a opravdu to dítě tě dost stojí, i když nemá až tak veliký nároky.
Zkus našetřit na byt, zkus jít do banky žádat si o hypotéku na byt, zkus si dojít na město zažádat o byt, a uvidíš, jaké to je být matka samoživitelka

jo, a co se výživného týče, sestřenice ješte v 18 letech na kluka dostávala 600 Kč, bo její bývalý manžel podnikatel hospodařil se ztrátou, jeho další dvě , teď už vlastně tři děti každý rok posílal na dovolenou k moři, o tom si kluk, co ho má s tou mojí sestřenkou, může nechat zdát, ona na to nemá a jeho otec na něj kašle, stejně jako já nenašetřím z mého platu a po odečtení všeho, co musím zaplatit ani na dovolenou v Čechách.

Nedivím se ženám, které mají dítě, jsou na mateřské a mají nevěrného manžela toto tiše trpí, bo s největší pravděpodobností s tím dítětem nemají kam jít. Ne každý má finanční možnosti takové, aby si hned mohl pořídit jiné bydlení

Jinak co se věry nebo nevěry týká, pokus i toho druhého vážíš, pokud víš, že je ti oporou, pokud ho miluješ, pokud jsi ve vztahu spokojená,nemáš potebu být nevěrná
Každá nevěra je důsledek nějaké nespokojenosti, a pak by ses měla zamyslet, ne že je nevěrný, ale proč je nevěrný

ale já to zažila jsem z rozvedené rodiny a jak jsem psala, někdy asi ve 12ti letech jsem si sama rikala, proc spolu jeste nasi jsou a nerozvedli se....o 2 roky pozdeji se tak stalo
A jestli myslíš ohledně uživení tak rozhodně vím že je to těžké a úroveň se sníží, ale něco málo taky dostaneš od bývalého jako výživné ne? A taky bych předpokládala pomoc od nového partnera (předpokládala jsem že nějaký je, protože jsem reagovala na to, když někdo vede "paralelní vztah")...moje mama si po tom rozvodu pritele nasla, a ten me i me sestre od te doby co s mamou je "dal vic", než náš vlastní tata za 15 let....prostě mám příklad z rodiny že to jde
Jinak třeba když je žena na mateřské tak to chápu, ale jen když je to dočasné řešení (když si třeba bokem tajně šetří nebo prostě čeká až žačne pracovat a finanční situace se zlepší)...ale když takto někdo žije celý život, to nechápu.

tohle není tak uplně pravda...vždycky..někdy ta nevěra je jenom povahový rys daného partnera, přestože je se svojí polovičkou spokojený...jen mu prostě jedna nestačí a potřebuje si užívat a dokazovat věci i jinde

pak už není spokojený, přeci když budu spokojená, tak si nemusím něco dokazova jinde
pokud je to povahový rys, pak je nevyzrálý, zakompelxovaný, chceš takového?

aby si tím nevytloukala klín klínem, rozešla jsem se s manželem, bil mě, nepotřebovala jsem mít doma jiného partnear, měla jsem přítele, pomáhal mi finančně, jenže to bylo něco za něco, já ti pomáhám, tak budeš taková a maková, budeš dělat to nebo to, a proto abych měla přilepšenou, jsem to trpěla do té doby, než jsem si mohla dovolit nebýt závislá na jeho penězích

věřím tomu, že se najde někde určitě seriozní partner, který se bude chtít postarat o tebe i tvé děti, jen tomu moc nevěřím, vím, že doba je taková, že si spíš každý hledí toho svého písečku, svých dětí a ne každý muž je schopný vzít na sebe zodpovědnost za ne svoje dítě

tak doufám, že tohle nikdy nebudu muset řešit, sice ted studuji vš, ale přitom podnikám a vzhledem k tomu, že je mi 22 a mám pruměrnej plat 22-60tis jak kdy(někdy se mi nechce pracovat a měsíc jsem doma že nebo je zkouškové a musím se učit) prostě jsem jen chtěla říct, že bych nikdy nechtěla řešit to, že bych si snížila život. standard pokud odejdu od partnera který mi zahýbá!!nikdy bych nechtěla být závislá na partnerovi
prostě mám ráda svoji finanční nezávislost a i když partner vydělává mnohonásobně víc tak jsem s ním prtž má spoustu vlastností, za které ho obdivuji, prtž s ním jsem štastná a hlavně mu duvěřuji....mohla bych jen studovat a užívat si jeho peněz ale nikdy to neudělám, prtž si chci držet svuj standard a naštěstí vím, že mu mužu věřit a on nemá duvod mi zahýbat....
nevím přijde mi smutné být ve vztahu neštastná, podváděná a neodejít jen kvuli fin. stránce

ted jsem to nemyslela na někoho osobně, chápu že jsou ženy, které třeba nemají na nájem a jako samoživitelky mají opravdu těžký život, já jen jsem chtěla říct, že doufám, že budu stále nezávislá a budu mít stále tak užasnýho chlapa, na kterého se mužu spolehnout at je kdekoliv

jenže spousta žen, které ty možnosti neměli, jít studovat, protože na to v té době prostě nebylo, jsou tak plus mínus v mém věku s dospívajícími dětmi, co se jim manžel zbláznil, chytil druhou pubertu, začal zahýbat, léčit si své komlexy zpravidla na mladších, nebo atraktivnějších, neutahaných z práce, starostí o děti, o dům, ty, které pracují někde u pásu, v hypermarketech, ty si můžou o tvé výplatě nechat zdát a opradu jim ta finanční úroveň dost klesne, udržet pak dítě někde na škole, sama víš, že to není nejlevnější záležitost

Jinak ti fandím, není nic lepšího, než finannčí nezávislost, počtěstilo se mi to o nějakých 10-12 let dýl než tobě ale jsem na to hrdá

já to taky neměla jednoduchý, jinak moc gratuluji, jsi šikovná, že se ti poštěstilo!!
rodiče na studium by taky neměli, jenže já se rozhodla, že chci být nezávislá, že chci si vydělávat a začla jsem trvdě pracovat asi od 18 a začla jsem jako prodavačka!!takže vím, jaké to je a dnes jsem štastná, že jsem se nebála a někdy jsem sice stála na nohou od 6 rána do 2 hodiny rána ale dnes vím, že to za to stálo a jen doufám, že jednou se budu mít ještě líp a třeba pomůžu našim s novým bydlením atd.....