Co dělat a jak se chovat, aby vztah zůstal jako na začátku?

Reaguji na Tiakia:

Já bych řekla, že je to individiuální, někdo je více "slovně" zaměřený, taky existuje knížka - Pět jazyků lásky...

Reaguji na Kollyasek:
To si ale musíš najít stejný protějšek on život není knížka ani romantický film.

Reaguji na Tiakia:

No a o to asi jde, ne, aby měl člověk k sobě někoho, s kým si sedí a vyhovuje...

Reaguji na Sophinne: zatím jsem teda nečetla všechny reakce, ale z mojí vlastní zkušenosti můžu říct, že to může být stejný jako na začátku nebo i daleko lepší... aspoň já to tak mám.... ale vím, že u některých ten největší zájem prostě po pár měsících opadne a pak je to jiný... ale nikdy by mě nenapadlo něco jako, předtím mi víc říkal to a to a teď už nééé... nech tomu volný průběh jak už tady bylo řečeno, to uvidíš jak se to bude vyvíjet dál... ono taky záleží jestli jste spolu každý den, nebo jen párkrát v týdnu, atd..

Reaguji na Sophinne: Hele, vztah se vyvíjí a mění. Tohle moc bereš, kdybych nad vším měla přemýšlet jak ty, tak mám hlavu jak pátrací balon. Věřím, že pro něj jsi stále ta dokonalá, jak na začátku vztahu, jen se mu zdá zbytečný ti to říkat. Mně by to třeba nudilo... Jsem mnohem radši, když sem tam dostanu pochvalu za jídlo, za to, že jsem koupila jeho oblíbený pivo a to je pro mě důkaz, že si mě váží a má mě prostě rád. Jak to bylo na začátku bylo supr, krásný, ale jsme jinde, poměry se změnily a s něma i vztah a nahlížení na něj. Kdybys napsala, že si po 4 měsících nemáte, co říct, bylo by to blbý, ale tohle je moc... Uvolni se, uvidíš

Reaguji na Sophinne: Nečetla jsem to celé, protože to se fakt nedá.
ALE... žádný vztah nemůže být úplně stejný jako je v prvních cca 3 měsících. To prostě nejde, jednoduše protože v té první fázy teprve toho druhého objevujeme. Zvlášť pokud máme za sebou nepodařený vztah, tak mnohem intenzivněji vnímáme všechno krásné a jsme tak říkajíc spíš slepí.

Nicméně, pokud si vybereme kvalitního partnera pro nás... a to platí samozřejmě pro oba dva.. i když se postupně vztah mírně změní, láska je pořád dost intenzivní.
Dle mého jde zejména o několik věcí: brát partnera takového jaký je s tím, že si uvědomuji jeho chyby, ale nevadí mi, beru je jako součást jeho osobnosti. Nesnažím se nebo ještě hůře, nepočítám s tím, že ho budu měnit k obrazu svému.

Partnera respektuji a dodržuji jeho soukromí nebo bych řekla, nesvazuji a neomezuji.
Stále i když jsou problémy v běžném životě, tak si najdu čas a prostor na to dát partnerovi najevo jak moc ho miluji.

Jednám s ním rovně, pokud mi něco vadí, řeknu to, aniž bych vyčítala a nečekám, že se partner sám dovtípí.
No a úplně nejdůležitější je z mého pohledu i touha po partnerovi. Dokud po něm toužím, nemůže vztah zevšednět.

mám s tímto taky trochu problém . kdybych napsala něco jako ty a nedostala příslušnou odpoved , už se ode mně ničeho nedočká .... beru to jako ignoraci.

Reaguji na Tiakia:

nemyslím, že by to starší člověk nepotřeboval slyšet, tohle se věkem nemění .

Všem moc děkuji za názory .

Holky, jsem ráda, že nejsem jediná

Tak když si to uvědomuješ, tak to nedělej Přestaň řešit, to, že tě neustále nechválí a nesedá si z tebe na zadek. To nebude dělat celý život nikdo, jedině poslušný "pejsek" a ne chlap.

Vůbec neřeš věci, o kterých píšeš, naopak buď přirozená a taková, jaká jsi. Rozhodně se nesnaž dělat ze sebe potvoru nebo slečnu dokonalou, kterou je třeba neustále obdivovat, nehraj si na to, co nejsi.

Vztah se mění vždycky a to hodně. Patří to k přirozenému vývoji.

no asi takhle...počáteční zamilovanost je hezká, roztomilá, určitě je potřeba, ale....já si vždycky taky myslela, že je toto co popisuješ skvělé, ale už to beru jinak...zamilovanost jsou jen hormony, vidíte se v růžových brýlích, zidealizovaně, promítáte do sebe svoje ideály...ale toto nikomu dlouho nevydrží, vždy přijde určité procitnutí...naopak si myslím, že je potřeba, abyste poznali každý na sobě i ty špatné stránky a někdy se i chytli..protože si myslím, že láska zpočívá v tom, že vidíš toho druhého tak jak je, i s chybama a stejně ho máš rád, ne že ho v zamilovanosti považuješ za dokonalého a pak když odezní hormony, tak nevíš, co jsi na něm vlastně viděla...jen chci říct, že bych to být tebou takto nehrotila a zkusila se podívat na to i z jiné stránky, že během vztahu zákonitě nějakým menším či větším procitnutím či stereotypem nebo nějakým úskalím projít musíte, aby to mohlo být zase o to lepší...
ale chápu, že jste na začátku a je ti příjemné, když ti říká, jak jsi dokonalá atd a je fakt, že spolu nejste dlouho, ale taky záleží na tom, jak je ten vztah intenzivní, jak už jste se stihli okoukat a poznat, u každého to trvá jinak dlouho..
a ještě myslím, že jsi možná trochu nejistá sama se sebou a to také dost působí na druhé a ovlivňuje vztah...myslím, že bys měla být spokojená sama se sebou nehledě na to, jestli ti partner nebo kdokoliv jiný zrovna řekne, že jsi úžasná...štěstí nepřijde se vztahem ani s nikým jiným, to je pouze v tobě...)